II.ÚS 2269/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2269/24 ze dne 29. 8. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Březiny, zastoupeného Mgr. Františkem Tikalem, advokátem, sídlem Rohanské nábřeží 678/23, Praha 8 - Karlín, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. června 2024 č. j. 10 As 84/2023-78, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 7. března 2023 č. j. 60 A 63/2021-72 a rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 28. července 2021 č. j. SPU 140554/2021, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Státního pozemkového úřadu, sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3 - Žižkov, jako účastníků řízení, a obce B., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel se rovněž domáhá odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Státní pozemkový úřad rozhodoval ve věci schválení pozemkových úprav týkajících se pozemku ve vlastnictví stěžovatele (zřízení nové polní cesty, vznik nového pozemku ve vlastnictví obce na úkor pozemku stěžovatele, a tedy "prodloužení a zúžení" jeho pozemku). Rozhodoval znovu po zrušení dřívějšího rozhodnutí a vrácení věci rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") ze dne 24. 3. 2021 č. j. 65 A 26/2019-91 pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatečné identifikaci veřejného zájmu na pozemkových úpravách. Státní pozemkový úřad poté napadeným rozhodnutím znovu provedení pozemkových úprav potvrdil. Další žalobu zamítl krajský soud napadeným rozsudkem. Kasační stížnost pak zamítl napadeným rozsudkem Nejvyšší správní soud. 3. Podle správních soudů nedošlo k tzv. opomenutí důkazů, protože některé stěžovatel v nynějším soudním řízení navrhl až při ústním jednání, tedy po koncentraci řízení. Stěžovatel na ně sice odkazoval v původní žalobě, avšak nikoli v novém správním řízení, ani nové žalobě. Povinností soudu přitom není aktivně vyhledávat argumenty ve prospěch žalobce. Původní žaloba též není bez dalšího součástí správního spisu po zrušení správního rozhodnutí soudem. K porušení zásady subsidiarity zásahu do soukromého vlastnictví (že šlo použít zaniklou polní cestu a nebylo nutné vytvořit novou) správní soudy uvedly, že nová cesta nemůže sloužit stejnému účelu jako dosavadní zaniklá; ta je v úvozu a neobslouží okolní pozemky kvůli strmému svahu. Námitky o poměru výměry půdy ve vlastnictví obce a soukromých osob pro porovnání, zda pozemkové úpravy slouží veřejnému či soukromému zájmu, že nová cesta je slepá, a chybějícího posouzení možnosti revitalizace zaniklé cesty stěžovatel uplatnil poprvé až v kasační stížnosti. 4. K hodnocení zákonnosti pozemkových úprav správní soudy předeslaly, že jde o specifickou problematiku omezení vlastnického práva, kde existuje veřejný zájem na novém uspořádání pozemků pro efektivnější využití; jde v podstatě o dobrovolnou směnu vlastnických práv k dotčeným pozemkům [srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 5. 1998 sp. zn. Pl. ÚS 34/97 (N 59/11 SbNU 77, č. 152/1998 Sb.)]. Uvedené nelze zpochybnit odkazy na nálezy ze dne 28. 6. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 24/04 (N 130/37 SbNU 641, č. 327/2005 Sb.) a ze dne 17. 3. 2009 sp. zn. Pl. ÚS 24/08 (N 56/52 SbNU 555, č. 124/2009 Sb.), protože jde o jiný procesní kontext. U pozemkových úprav veřejný zájem vyjadřuje samotný zákonný účel. Požadavky na omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny se promítají mimo jiné do zákonných požadavků na zahájení řízení k žádosti většiny vlastníků, souhlasu kvalifikované většiny a kvality nových pozemků. 5. V nynější věci souhlasilo s pozemkovými úpravami přes 90 % vlastníků. Došlo sice k zúžení pozemku stěžovatele (ale jeho prodloužení), pozemek má však stejnou výměru a cenu a je na stejném místě. Byť je pozemek užší (nově 25 metrů), stále jde o pozemek, který lze obhospodařovat. Proto má stěžovatel adekvátní náhradu za zásah do vlastnického práva. Zřízení nové cesty je racionální z hlediska nutnosti obhospodařovat ostatní pozemky. Požadavky stěžovatele se vesměs míjí s podstatou pozemkových úprav, které zde byly provedeny v mezích zákona. Nebylo konečně povinností správních orgánů konat ústní jednání. Písemná komunikace mezi nimi a stěžovatelem byla dostatečná, k porušení procesních práv stěžovatele nedošlo. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel tvrdí, že se správní orgány a správní soudy nedostatečně zabývaly naplněním veřejného zájmu ve prospěch provedených pozemkových úprav. Obdobná vada přitom byla důvodem zrušení původního rozhodnutí Státního pozemkového úřadu. Veřejný zájem nelze stanovit a priori, ale je nutné jej zjišťovat v konkrétní věci (usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2019 sp. zn. II. ÚS 1793/19). Není proto pravdou tvrzení správních soudů, že veřejný zájem u pozemkových úprav vyplývá přímo ze zákona (nálezy sp. zn. Pl. ÚS 24/04 a sp. zn. Pl. ÚS 24/08). V nynější věci je zřejmé, že pozemkové úpravy jsou motivovány snahou obce ušetřit za případnou revitalizaci zaniklé polní cesty, která představuje šetrnější alternativu k stejnému účelu pozemkových úprav. Pozemkové úpravy rovněž slouží pouze některým pozemkům, a tedy jsou prováděny ryze v zájmu jejich vlastníků. 7. Dále stěžovatel označuje napadená rozhodnutí za nepřezkoumatelná, protože v nich orgány veřejné moci nedostatečně reagovaly na námitky o parametrech zaniklé cesty (včetně svažitosti stěn úvozu), možnosti její revitalizace či zda si vlastníci sousedních pozemků k nim zřídili přístup jinak. Správní soudy dále přistupují přepjatě formalisticky k zásadě koncentrace řízení a povinnosti žalobce ve správním soudnictví konkrétně vymezit žalobní body, protože se odmítly zabývat těmi argumenty, které stěžovatel uplatnil pouze v první žalobě, ale v druhé již nikoli. Stěžovatel se táže, proč by měl opakovat táž tvrzení, která již dříve u soudu uplatnil. Opakování týchž námitek je přitom v kontextu jiných právních předpisů považováno za důvod k odmítnutí opravného prostředku. Správní soudy proto měly přihlédnout i k tvrzením obsaženým v původní žalobě, přestože na ní stěžovatel později pouze "okrajově" odkazoval. Konečně stěžovatel namítá, že jej správní orgány nepřizvaly k ústnímu jednání a správní soudy se dopustily tzv. opomenutí důkazů k charakteru dosavadní zaniklé polní cesty. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení podle zákona o Ústavním soudu. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, protože stěžovatel vyčerpal dostupné prostředky k ochraně svých práv, respektive žádné další k dispozici neměl (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud rovněž akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů, je proto v zásadě věcí (správních) soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze u tzv. kvalifikovaných vad. 10. Podstatou nynější věci je soudní přezkum rozhodnutí o pozemkových úpravách. Lze přitom vyjít z obecných východisek vyplývajících mimo jiné z judikatury Ústavního soudu, které podrobně a výstižně vylíčil zejména Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku. Rozhodné je především, že proporcionalitu zásahu do vlastnického práva zde zajišťují zákonné požadavky na většinový souhlas se zahájením řízení a provedením pozemkových úprav a požadavky na kvalitu nového pozemku. Právě z tohoto hlediska je třeba hodnotit argumentaci stěžovatele a z těchto důvodů se řada argumentů stěžovatele s podstatou věci míjí, na což ostatně správní soudy stěžovatele srozumitelně upozornily. 11. Konkrétně k argumentaci stěžovatele nedostatečným zjišťováním veřejného zájmu (včetně odkazů na j