II.ÚS 2304/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2304/25 ze dne 18. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele J. H., zastoupeného JUDr. Martinou Pixovou, advokátkou, sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5 - Smíchov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. června 2025 č. j. 101 Co 36/2025-595 a rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. listopadu 2024 č. j. 30 P 42/2024-406, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a J. H. a nezletilého J. H. jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 32 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že úprava poměrů nezletilého byla provedena rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2022 č. j. 0 Nc 6038/2022-73, jež nabylo právní moci dne 9. 8. 2022, kterým byla schválena dohoda stěžovatele (dále též "otec") a vedlejší účastnice (dále jen "matka") o úpravě poměrů nezletilého vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilý"), který byl svěřen do péče matky a otec se zavázal s účinností od 1. 8. 2022 platit na jeho výživu částku 3 000 Kč měsíčně. Styk otce s nezletilým byl upraven v každém sudém týdnu od čtvrtka 16:00 hodin do pondělí lichého týdne do 8:00 hodin se speciální úpravou vánočních, velikonočních a letních prázdnin. 3. Návrhem podaným dne 5. 2. 2023 otec žádal nařídit výkon rozhodnutí o úpravě styku s nezletilým s odůvodněním, že mu matka ve stycích bránila s tvrzením, že je nezletilý nemocný. Návrhem podaným dne 30. 1. 2024 žádal otec změnu úpravy péče tak, že nezletilý bude svěřen do jeho výlučné péče, popř. střídavé péče obou rodičů. 4. Matka s návrhem otce na změnu péče a na výkon rozhodnutí nesouhlasila s tím, že otec svá tvrzení účelově vykonstruoval. Navrhla, vzhledem k nástupu nezletilého do přípravného ročníku základní školy a skutečnosti, že ho otec v pátek sudého týdne do školy nevodí, ač je nezletilý předškolákem a má povinnou školní docházku, upravit jeho styk s nezletilým od pátku 15:00 hodin do neděle 18:00 hodin a dále dvě odpoledne v lichém týdnu dle dohody rodičů. Současně navrhla zvýšení výživného na částku podle úvahy soudu. 5. V záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") byly zamítnuty návrhy stěžovatele na nařízení výkonu rozhodnutí (výrok I.) a na změnu péče o nezletilého (výrok II.), dále byl zamítnut návrh matky na změnu úpravy styku otce s nezletilým (výrok III.) a otci byla uložena s účinností od 1. 9. 2024 povinnost přispívat na výživu nezletilého částkou 8 000 Kč měsíčně (výrok IV.). Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2022 č. j. 0 Nc 6038/2022-73, ve výroku I. bod 2. týkající se vyživovací povinnosti otce (výrok V.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.). 6. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem uvedený rozsudek okresního soudu ve výroku III. změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým, kromě běžného styku upraveného v rozsudku okresního soudu, v období prázdnin způsobem v rozsudku podrobně konkretizovaným (výrok I.). Dále byl rozsudek okresního soudu ve výroku IV. změněn tak, že s účinností od 1. 9. 2024 je nadále otec povinen platit na výživu nezletilého částku 6 500 Kč měsíčně (výrok II.). Nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 2024 do 31. 5. 2025 otci nevznikl (výrok III.). Ve výroku II. byl rozsudek okresního soudu potvrzen (výrok IV.). Tím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. 7. 2022 č. j. 0 Nc 6038/2022-73, bylo-li jím rozhodováno o výši výživného a úpravě styku otce s nezletilým pro období prázdnin a svátků (výrok V.). Odvolací řízení o odvolání proti výroku I. rozsudku okresního soudu bylo zastaveno (výrok VI.). Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VII.). II. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel v obsáhlé ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení namítá, že jeho současný styk s nezletilým je nedostatečný, že matka usiluje o minimalizaci jeho péče o nezletilého, neposkytuje mu zásadní informace o nezletilém, vylučuje jej z rozhodování o významných záležitostech nezletilého a nijak nezletilého na styk s ním nepřipravuje, což obecné soudy ve svých rozhodnutích nezohlednily. Má za to, že soudy se odchýlily od judikatury Ústavního soudu, podle které je upřednostňovaným režimem společná či střídavá péče obou rodičů. Je toho mínění, že svěření nezletilého do střídavé péče, byť asymetrické, by mohlo vést alespoň k tomu, že matka pozbude pocitu, že je jediným rodičem nezletilého a může o něm samostatně rozhodovat. Soudy podle něj pominuly přání nezletilého, že si přeje být ve stejném rozsahu u otce i u matky. Uvádí, že okresní soud neprovedl pohovor s nezletilým, čímž porušil právo dítěte být slyšeno. Pochybení spatřuje také v tom, že soudy odmítly provést znalecké zkoumání účastníků. V této souvislosti znovu poukazuje na to, že nezletilý vyrůstá v konfliktním a nevhodném prostředí a že nebyl řádně zjištěn skutkový stav věci. 8. Stěžovatel je přesvědčen, že obecné soudy se odchýlily od ustálené judikatury Ústavního soudu týkající kvalifikované změny poměrů odůvodňující nové rozhodnutí ve věci péče a styku o nezletilého (konkrétně soudy podle něj nepřihlédly k tomu, že matka brání jeho styku s nezletilým, není schopna zajistit nezletilému vhodné výchovné prostředí, nevzaly v úvahu ani nástup nezletilého do základní školy a jeho přání), dále odlišného posouzení otázky zájmu na stabilitě výchovného prostředí (soudy podle něj nepoměřovaly zájem na stabilitě výchovného prostředí s významností nastalých změn), odlišného posouzení otázky nevhodné komunikace mezi rodiči (soudy pominuly, že matka s ním odmítá komunikovat, a to i v otázkách zdraví či školy nezletilého, ač horší úroveň komunikace mezi rodiči nemůže podle judikatury sama o sobě vést k vyloučení střídavé péče), odlišného posouzení otázky vzdálenosti mezi bydlišti obou rodičů (soudy podle něj neprovedly k otázce dojíždění do školy žádné dokazování), odlišného posouzení podmínky míry zachování identity nezletilého a jeho rodinných vazeb (tvrdí, že o matce před nezletilým nikdy nehovoří v negativním smyslu, naopak matka svůj negativní postoj k němu projevuje i před nezletilým, k čemuž soudy nepřihlédly), odlišného posouzení tzv. presumpce střídavé péče a odlišného posouzení otázek spojených s výživným (nezohlednily, že matka si přivydělává pečením narozeninových dortů, ani k jeho nákladům na dopravu syna z bydliště matky do jeho bydliště a zpět). 9. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatel podotýká, že krajský soud z nepochopitelných důvodů nově určil, že jeho styk s nezletilým na Štědrý den bude probíhat nikoli v lichém, ale v sudém roce, když naposledy s nezletilým trávil Štědrý den v roce 2021 (na Štědrý den v roce 2023 matka stěžovateli nezletilého nepředala z důvodu jeho nemoci). Má za to, že krajský soud s nejvyšší pravděpodobností měl své rozhodnutí dopředu připraveno a rozhovor s nezletilým (který nejprve opomněl provést a provedl ho až po připomínce právního zástupce matky) vedl tendenčně tak, aby o něj své rozhodnutí mohl opřít. Podle stěžovatele z předložených důkazů jednoznačně plyne, že nekomunikujícím rodičem je matka, nikoli on. Je přesvědčen, že soudy nedostály své povinnosti hledat řešení, které by bylo v nejlepším zájmu nezletilého. 10. Následně stěžovatel ústavní stížnost doplnil o zprávu X. ze dne 18. 8. 2025, podle které nezletilý projevuje silné přání trávit čas u otce i matky rovnocenně a že v bydlišti matky probíhají konflikty matky s její rodinou, při nichž nezletilý pociťuje strach. Dále stěžovatel poukazuje na to, že zpráva upozorňuje na možné negativní ovlivnění optimálního vývoje bytovými podmínkami u matky (koupání ve vaničce pro miminka). Soudy podle něj neověřily skutečný stav věci. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. IV. Posouzení opodstatně