II.ÚS 2309/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2309/24 ze dne 22. 1. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatelky J. P., zastoupené Mgr. Petrem Nesporým, advokátem, sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 19 Co 299/2024-1090 ze dne 17. května 2024 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 0 P 12/2022-1004 ze dne 21. prosince 2023, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a P. P. a nezletilých Š. P. a L. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (matka nezletilých vedlejších účastníků) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva její a nezletilých vedlejších účastníků zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") č. j. 37 Nc 103/2020-137 ze dne 30. 7. 2020 byli nezletilí vedlejší účastníci Š. a L. svěřeni do péče stěžovatelky a vedlejšímu účastníkovi (dále též "otec") byla stanovena povinnost platit výživné. Otci byl dále upraven styk s nezletilými každý lichý kalendářní týden v úterý a čtvrtek po skončení předškolní a školní výuky do 18.30 hodin a každý sudý kalendářní týden od pátku po ukončení předškolní a školní výuky do neděle do 18.30 hodin a byl stanoven jeho styk s nezletilými v době prázdnin. K odvolání stěžovatelky byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") č. j. 6 Co 1194/2020-193 ze dne 14. 1. 2021 změněn běžný styk otce s nezletilými tak, že byl oprávněn se s nimi stýkat každý lichý týden ve čtvrtek po skončení předškolní a školní výuky do 18.30 hodin a každý sudý kalendářní týden od pátku po ukončení předškolní a školní výuky do neděle do 18.30 hodin (krajský soud tedy zrušil styk otce s nezletilými v úterky lichého týdne). 3. Dne 7. 1. 2022 navrhl otec svěření nezletilých do střídavé péče rodičů se střídáním po týdnu. Odkázal přitom na předchozí rozsudek krajského soudu, který předpokládal postupné rozšiřování míry jeho styku s nezletilými poté, co navyknou nové situaci spojené s rozpadem rodiny a jeho novou partnerkou. Stěžovatelka s rozšířením styku nesouhlasila s odkazem na neochotu nezletilých otce navštěvovat a v rámci řízení naopak navrhla zúžení styku zejména o letních prázdninách. Podáním ze dne 14. 9. 2023 navrhl otec svěření nezletilých do své péče, později však tento svůj požadavek změnil na střídavou péči po týdnu, případně u nezletilého Š. asymetrickou střídavou péči v režimu 5:9 ve prospěch stěžovatelky v rámci čtrnáctidenního cyklu. 4. Rozsudkem okresního soudu č. j. 0 P 12/2022-456 ze dne 13. 12. 2022 byl otcův návrh zamítnut, neboť okresní soud neshledal žádnou podstatnou změnu poměrů. Usnesením krajského soudu č. j. 19 Co 207/2023-505 ze dne 16. 3. 2023 byl rozsudek okresního soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud okresnímu soudu vytkl, že nedostatečně zjistil skutkový stav věci a neprovedl výslech nezletilých, čímž řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí, a dále že nerespektoval aktuální judikaturu Ústavního soudu týkající se střídavé péče. Okresní soud následně napadeným rozsudkem rozhodl tak, že styk otce v lichý čtvrtek neupravil a stanovil jej na každý sudý kalendářní týden od čtvrtka po skončení školní výuky do neděle do 18.30 hodin s tím, že po třech měsících bude styk rozšířen prodloužením do pondělního rána. Okresního soud tak rozhodl shodně s návrhem opatrovníka. Napadeným rozsudkem krajského soudu byl rozsudek okresního soudu změněn a nezletilí byli svěřeni do střídavé péče rodičů tak, že v péči stěžovatelky budou každý celý lichý kalendářní týden a dále v každém sudém kalendářním týdnu od pondělí do středy a od neděle od 18.30 hodin a v péči otce budou každý sudý kalendářní týden od středy po skončení školní výuky do neděle do 18.30 hodin. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti popisuje proces zjišťování názorů nezletilých na uspořádání péče a tvrdí, že obecné soudy přání nezletilých nerespektovaly. Cituje z několikerých zpráv o pohovorech u opatrovníka, soudního znalce, školního psychologa, psycholožky střediska pro rodinu a mezilidské vztahy a z výslechů před obecnými soudy. Namítá, že zejména nezletilý Š. se vyjádřil pro zachování stávajícího rozsahu styku, resp. pro jeho zúžení na jeden den v týdnu. 6. Stěžovatelka odkazuje na judikaturu Ústavního soudu týkající se zjišťování názoru nezletilých dětí a zdůrazňuje, že jejich přání je nutno považovat za zásadní vodítko při rozhodování v jejich nejlepším zájmu. Namítá, že obecné soudy sledovaly nejlepší zájem nezletilých pouze omezeně a jejich názor nebraly jako vodítko zásadní. Naproti tomu favorizovaly zájem otce na dosažení střídavé péče, a to na úkor psychického zdraví zejména nezletilého Š. 7. Stěžovatelka namítá, že soudy neprovedly jí navržené důkazy, které by mohly přispět ke zjištění nejlepšího zájmu nezletilých (výslechem třídní učitelky, mateřských prarodičů, aktualizací znaleckého posudku, zprávou střediska pro rodinu a mezilidské vztahy). 8. Stěžovatelka navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu, neboť případný výkon rozhodnutí by byl podle ní v hrubém rozporu se zájmy nezletilých a mohl by vést k prohloubení jejich psychické nepohody. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že v řízení o ústavních stížnostech Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) přezkoumává rozhodnutí či postup orgánů veřejné moci jen z toho hlediska, zda jimi nedošlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. 11. Svěření nezletilého dítěte do péče jednoho z rodičů či do jejich střídavé péče je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy a spadá tak do jejich nezávislé pravomoci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 ze dne 18. 12. 2014 (N 235/75 SbNU 617)]. Při rozhodování ve věcech péče o děti je proto především na obecných soudech, aby vyšly z individuálních okolností každého případu a z nich vyplývajícího nejlepšího zájmu dítěte, který má být vždy prioritním hlediskem při jakémkoliv rozhodování týkajícího se dětí. Soudy musí pečlivě uvážit, jaký výchovný model je v danou chvíli nejvhodnější a v nejlepším zájmu konkrétního dítěte. 12. Úkolem obecných soudů je snaha nalézt takové řešení, které nebude omezovat ani právo rodiče zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a bezprostředního kontaktu s účastníky řízení mohou obecné soudy proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit konečné rozhodnutí, které bude odrážet zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí. Ústavní soud zde s ohledem na své postavení nemůže hrát roli konečného univerzálního rozhodce, ale jeho úkolem je pouze posoudit vzniklý stav z hlediska ochrany základních práv toho účastníka, který namítá jejich porušení. Pokud učiněné závěry nepostrádají zdůvodnění mající odraz v provedených důkazech a nezakládají zcela zjevnou nesprávnost, nepřísluší Ústavnímu soudu přehodnocovat závěry učiněné obecnými soudy a suplovat roli další přezkumné instance. 13. Co se týče stěžovatelčiny námitky o nezohlednění přání nezletilých, Ústavní soud ve své judikatuře setrvale zdůrazňuje, že přání dítěte je nutné považovat za zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu, a to za předpokladu, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj dítěte bez dalšího převzaly a aby svá rozhodnutí založily toliko na jeho přání a nikoliv na pečlivém a komplexním posuzování jeho záj