II.ÚS 2322/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2322/23 ze dne 29. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Palmiry Lachnittové, právně zastoupené Mgr. Vladimírem Holcem, advokátem, sídlem Jičínská 1346/6, Praha 3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2023 č. j. 28 Cdo 1311/2023-1061 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2022 č. j. 23 Co 302, 303/2020-996, a o návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení a Ing. Ivana Wallenfelse, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost i návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Okresní soud v Příbrami jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 19. 12. 2019 č. j. 15 C 14/2016-725, ve spojení s usnesením ze dne 2. 4. 2020 č. j. 15 C 14/2016-745, uložil stěžovatelce jako žalované povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi jako žalobci částku 730 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 730 000 Kč od 15. 12. 2016 do zaplacení (výrok I.) a zamítl žalobu co do částky 2 697 700 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 427 700 Kč od 4. 11. 2016 do 14. 12. 2016 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 697 700 Kč od 15. 12. 2016 do zaplacení (výrok II.). Vedlejšímu účastníkovi soud uložil povinnost nahradit stěžovatelce k rukám jejího zástupce náklady řízení ve výši 547 905,70 Kč (výrok III.) a povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami náklady řízení státu ve výši 29 620,87 Kč (výrok IV.) Stěžovatelce uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Příbrami náklady řízení státu ve výši 10 532,13 Kč (výrok V.). 3. Soud vyšel ze zjištění, že vedlejší účastník a stěžovatelka v době, kdy společně žili v družském poměru, koupili komplex nemovitých věcí, jejichž výlučným vlastníkem se stala stěžovatelka a jež následně rekonstruovali. Vedlejší účastník se podanou žalobou domáhal vrácení peněžních prostředků jím vynaložených na pořízení a rekonstrukci předmětných nemovitostí. Soud prvního stupně provedeným dokazováním postavil najisto, že vedlejší účastník poskytl stěžovatelce částku 430 000 Kč na úhradu kupní ceny části předmětných nemovitostí a ze svých finančních prostředků zaplatil opravu střechy; u dalších investic spojených s předmětnými nemovitostmi však neprokázal, že byly hrazeny z jeho výlučných prostředků. Dne 29. 12. 2015 došlo k ukončení společného soužití a užívání předmětných nemovitostí účastníky řízení, pročež tímto okamžikem přestal existovat právní důvod, pro který se vedlejší účastník finančně podílel na koupi předmětných nemovitostí a na opravě střechy. Soud proto uzavřel, že se stěžovatelka na úkor vedlejšího účastníka bezdůvodně obohatila ve smyslu ustanovení § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále "o. z."), o částku 730 000 Kč; ve zbývajícím rozsahu žalobní návrh zamítl. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl svým v pořadí druhým rozsudkem ze dne 1. 11. 2022 a rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., v části, o které dosud nebylo pravomocně rozhodnuto, změnil tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 2 697 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 15. 12. 2016 do zaplacení (výrok I.). Stěžovatelce dále uložil povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi k rukám jeho zástupce náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 581 048 Kč (výrok II.) a náklady odvolacího řízení ve výši 251 602 Kč (výrok IV.) a povinnost nahradit České republice náklady řízení státu ve výši 20 077 Kč na účet Okresního soudu v Příbrami (výrok III.) a na účet Krajského soudu v Praze ve výši 1 131 Kč (výrok V.). 5. Odvolací soud po zrušení jeho předchozího rozhodnutí (rozsudku ze dne 30. 3. 2021 č. j. 23 Co 302/2020-868, 23 Co 303/2020) rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021 č. j. 28 Cdo 1792/2021-923, vycházeje ze závazného právního názoru dovolacího soudu, že v intencích skutkové podstaty bezdůvodného obohacení přijetím plnění z právního důvodu, který odpadl (v posuzované věci ukončením družského poměru a společného soužití účastníků řízení), vzniká majetkový prospěch investicí vynaloženou z výlučného vlastnictví jednoho z účastníků do majetku ve výlučném vlastnictví druhého z účastníků i v případě zhodnocení nemovitosti, přičemž výše obohacení odpovídá zjištěnému rozdílu mezi obvyklou cenou věci před vynaložením investovaných prostředků bezdůvodně ochuzeným a obvyklou cenou po provedené investici a že tudíž nemohlo být posouzeno jako správné takové vypořádání mezi bezdůvodně obohaceným a ochuzeným založené na úvaze o rovnodílném podílu účastníků na provedených investicích a zhodnocení věci (konstruované na konkludentním jednání demonstrujícím úmysl účastníků řízení společně žít a nemovitosti využívat k bydlení a v případě vedlejšího účastníka i k podnikání), doplnil dokazování listinami (faktury, výdajové a příjmové doklady v rozsahu vložených investic vedlejším účastníkem v letech 2006 až 2015, výpisy z účtů) a dospěl k závěru - na rozdíl od soudu prvního stupně - o důvodnosti žaloby i co do zbylé částky 2 697 700 Kč. Právní posouzení věci v režimu občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (s přihlédnutím k přechodnému ustanovení § 3028 odst. 3 o. z.), založil na závěru o skutkovém stavu, dle něhož z listinných důkazů ve spojení s výpověďmi svědků, jež byly provedeny v řízení před soudem prvního stupně, je prokázáno, že vedlejší účastník vložil do rekonstrukce nemovitosti stěžovatelky finanční prostředky ve výši minimálně 4 000 000 Kč, které měl v průběhu let k dispozici. Procesní obranu stěžovatelky, jež zpochybňovala užití finančních prostředků k rekonstrukci a tvrdila, že jimi vedlejší účastník mohl hradit exekučně vymáhané pohledávky, označil za spekulativní a účelovou, nesenou pouze obecně formulovanými námitkami. V situaci, kdy znaleckým posudkem bylo zhodnocení nemovitosti stěžovatelky určeno částkou přesahující 8 000 000 Kč, měl odvolací soud za nepochybné, že vedlejší účastník se na něm podílel částkou vyšší, než činí jím vynaložené investice. 6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které měla za přípustné pro vyřešení otázky procesního práva, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Namítala, že dovoláním dotčeným rozsudkem bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Stěžovatelka spatřovala nepřezkoumatelnost rozsudku odvolacího soudu ve velmi obecně formulovaném závěru o zjištěném skutkovém stavu založeném pouze na výčtu listinných důkazů, které odvolací soud provedl, bez jejich náležitého zhodnocení a bez vyjádření k jejím námitkám, jak je v dosavadním průběhu řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím uplatnila. Dle mínění stěžovatelky odvolací soud nijak neobjasnil, z jakých důkazů vzal za prokázané, že vedlejší účastník vložil do nemovitostí investice ve výši 4 miliónů Kč, a z jakých důvodů označil za spekulativní či účelové její námitky, jež v průběhu celého dosavadního řízení konzistentně tvrdila, že vedlejší účastník byl zatížen řadou exekucí a prostředky, o nichž tvrdil, že je použil na rekonstrukci nemovitosti, mohl použít na úhradu exekučně vymáhaných pohledávek. 7. Nejvyšší soud dovolání posoudil jako nepřípustné a usnesením je odmítl. V odůvodnění usnesení Nejvyšší soud odkázal na závěr formulovaný rozhodovací praxí dovolacího soudu, že "měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. 8. Dovolací soud vzal v úvahu, že odvolacím soudem prezentované závěry jsou formulovány poněkud stručněji, nicméně podle jeho názoru použitou formulaci o jednoznačném zjištění právně významných skutečností lze dát do souvislosti s tím, že stěžovatelka a její právní zástupce byli provedení důkazů u jednání odvolacího soudu dne 25. 10. 2022 přítomni, k jednotlivých důkazům se podle svého uvážení a výběru vyjádřili a zpoc