II.ÚS 2323/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2323/22 ze dne 23. 8. 2023 N 120/119 SbNU 135 Ochrana důvěry v právo a legitimní očekávání v konkurzním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Jana Svatoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti KOMPO ZLÍN, s. r. o., se sídlem Hlavničkovo nábřeží 5655, Zlín, zastoupené JUDr. Václavem Hochmannem, advokátem, se sídlem Rašínova 68/3, Zlín, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022 č. j. 29 Cdo 1419/2020-448, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2019 č. j. 10 Cmo 3/2017-374 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2016 č. j. 4 Cm 21/2013-142, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení a Mgr. Miroslava Sládka, správce konkursní podstaty úpadce Svit, a. s., Zlín, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2022 č. j. 29 Cdo 1419/2020-448, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 12. 2019 č. j. 10 Cmo 3/2017-374 a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2016 č. j. 4 Cm 21/2013-142 bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces, zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Tyto rozsudky se proto ruší. Odůvodnění I. Vývoj případu a řízení před obecnými soudy 1. Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala s odkazem na tvrzené porušení svých základních práv zrušení shora citovaných rozhodnutí obecných soudů. Podle jejího názoru bylo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022 č. j. 29 Cdo 1419/2020-448, rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. prosince 2019 č. j. 10 Cmo 3/2017-374 a dále rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. prosince 2016 č. j. 4 Cm 21/2013-142 porušeno v článku 90 Ústavy zakotvené právo na řádný proces, v článku 36 odst. 1 a 2 a v článku 38 Listiny základních práv a svobod, v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v článku 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech právo na spravedlivý proces a na soudní ochranu a dále v článku 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod, v článku 17 Všeobecné deklarace lidských práv, v článku 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a v článku 17 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie ústavně zaručené právo na ochranu vlastnictví. 2. Dne 20. března 2013 podala stěžovatelka proti správci konkursní podstaty úpadce Svit, a. s., Zlín (vedlejšímu účastníkovi řízení před Ústavním soudem) u Krajského soudu v Brně žalobu o vyloučení nemovitosti z konkursní podstaty úpadce Svit, a. s., Zlín. Krajský soud v Brně podanou žalobu zamítl rozsudkem ze dne 15. prosince 2016 č. j. 4 Cm 21/2013-142, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2004 sp. zn. 29 Odo 31/2004, podle kterého k přímému prodeji majetku z konkursní podstaty úpadce je potřeba předchozího souhlasu konkursního soudu, kterýžto souhlas je podmínkou platnosti uzavřené smlouvy, což v případě prodeje majetku stěžovatelce v roce 2002 splněno nebylo; podle nalézacího soudu měla stěžovatelka v roce 2002 vědět, že k prodeji majetku z konkursní podstaty úpadce Svit, a. s., Zlín je potřeba souhlasu konkursního soudu, který musí být souhlasem předchozím. Proti rozsudku nalézacího soudu podala stěžovatelka odvolání. 3. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. března 2018 č. j. 10 Cmo 3/2017-238 byl pro stěžovatelku nepříznivý rozsudek nalézacího soudu změněn tak, že žalobě na vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce Svit, a. s., Zlín bylo vyhověno; odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu nalézacího v tom, že by k přímému prodeji majetku z konkursní podstaty úpadce Svit, a. s., Zlín byl v roce 2002 potřeba předchozí souhlas konkursního soudu, neboť o potřebě předchozího souhlasu konkursního soudu § 27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění platném a účinném v rozhodném období roku 2002, ničeho výslovně nestanoví. Proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu, pro stěžovatelku příznivému a dle jejího názoru věcně správnému, podal vedlejší účastník dne 3. července 2018 dovolání, ke kterému se stěžovatelka vyjádřila podáním ze dne 3. srpna 2018. 4. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2019 č. j. 29 Cdo 3071/2018-287 byl zrušen rozsudek odvolacího soudu a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolací soud totiž setrval na svých závěrech vyjádřených v jeho rozsudku ze dne 14. prosince 2004 sp. zn. 29 Odo 31/2004 s tím, že tyto jsou použitelné i na případ stěžovatelky. Ve znovu otevřeném odvolacím řízení pak Vrchní soud v Olomouci vydal dne 17. prosince 2019 pod č. j. 10 Cmo 3/2017-374 rozsudek, kterým tentokrát potvrdil pro stěžovatelku nepříznivý zamítavý rozsudek nalézacího soudu ze dne 15. prosince 2016 č. j. 4 Cm 21/2013-142; odvolací soud oproti svému předchozímu rozhodnutí nyní dospěl k závěru o použitelnosti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2004 sp. zn. 29 Odo 31/2004 i na tento případ a uzavřel, že stěžovatelka měla již v roce 2002 vědět, že souhlas konkursního soudu s prodejem majetku z konkursní podstaty úpadce Svit, a. s., Zlín musí být souhlasem předchozím, že jde o podmínku platnosti právního úkonu (dnes právního jednání) a že stěžovatelka nejednala v omluvitelném právním omylu a v dobré víře. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka dovolání. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022 č. j. 29 Cdo 1419/2020-448 bylo dovolání zamítnuto. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v odůvodnění obsáhlé ústavní stížnosti, doplněné několika dalšími podáními, uvedla, že dne 2. dubna 2002 uzavřeli Ing. Roman Rais, správce konkursní podstaty úpadce Svit, a. s., Zlín, a Ing. Radek Mikula, likvidátor společnosti KONTY, a. s. v likvidaci, dohodu o společném postupu při zpeněžování aktiv společnosti Komponenty, a. s., Zlín, která byla dceřinou společností úpadce Svit, a. s., Zlín. Následně vyhlásili veřejnou obchodní soutěž dle § 281 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v tehdy platném a účinném znění, jejímž předmětem byl soubor věcí a majetkových hodnot týkajících se podnikání společnosti Komponenty, a. s., Zlín. 6. V daném případě byl k prodeji nabízen soubor věcí a majetkových hodnot tvořící funkční dceřinou společnost úpadce (Komponenty, a. s., Zlín), tedy šlo o jeden celek, takže nebylo možné si koupit pouze něco, ale bylo možné koupit všechno nebo nic. Stěžovatelka se do vyhlášené veřejné obchodní soutěže přihlásila a dopisem ze dne 2. května 2002 jí bylo sděleno, že její nabídka byla dne 30. dubna 2002 ze strany vyhlašovatelů veřejné obchodní soutěže vyhodnocena jako nejvýhodnější a že celý průběh soutěže byl potvrzen věřitelským výborem Svit, a. s., Zlín. Protože šlo o veřejnou obchodní soutěž dle § 281 a násl. obchodního zákoníku v tehdy platném a účinném znění, musí se podle stěžovatelky zajisté uplatnit také jeho § 286 a 287, což znamená, že doručením dopisu ze dne 2. května 2002 stěžovatelce došlo k uzavření smlouvy ohledně majetku, který byl jako jeden celek nabízen v rámci veřejné obchodní soutěže, a stěžovatelka se tak stala jeho vlastnicí. Následně uzavírané smlouvy na jednotlivé položky onoho nabízeného jednoho celku tak již nemohly být ničím jiným než pouhými "technikáliemi", zajišťujícími předání majetku od vyhlašovatelů ke stěžovatelce. Pokud jde o následný vklad vlastnického práva k nemovitostem ve prospěch stěžovatelky do katastru nemovitostí, pak tento měl dle jejího názoru s ohledem na titul nabytí (veřejnou obchodní soutěží dle § 281 obchodního zákoníku v tehdy platném a účinném znění) již toliko deklaratorní účinky. 7. Stěžovatelka je toho názoru, že v roce 2002 nepotřeboval Ing. Rais souhlas konkursního soudu dle § 27 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v tehdy platném a účinném znění, k tomu, aby mohl majetek úpadce Svit, a. s., Zlín zpeněžit veřejnou obchodní soutěží, realizovanou dle § 281 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v tehdy platném a účinném znění, neboť veřejná obchodní soutěž realizovaná v rozhodném znění tehdejších právních předpisů se blíží spíše veřejné dražbě, neboť se jí mohl zúčastnit kdokoliv; nešlo tedy o omezenou účast pouze předem vybraných osob. Dle přesvědčení stěžovatelky tak v roce 2002 Ing. Rais ke zpeněžení majetku úpadce Svit, a. s., Zlín ani nepotřeboval souhlas konkursního soudu, natožpak souhlas předchozí. 8. Stěžovatelka se dále domnívá, že pokud se vedlejší účastník rozhodl zpochybnit tuto veřejnou obchodní soutěž, měl tak učinil ohledně celku, a ne pouze její části, o kterou má zájem. V roce 2002 byl totiž v rámci společné veřejné obchodní soutěže nabídnut k prodeji nejenom majetek konkursní podstaty úpadce Svit, a. s., Zlín, ale i majetek mimo konkursní podstatu, který však s majetkem konkursní pod