II.ÚS 233/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 233/25 ze dne 12. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Müllera, zastoupeného Mgr. Lukášem Kučerou, advokátem, sídlem Lipenská 869/17, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2024 č. j. 20 Cdo 2363/2024-529 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. května 2024 č. j. 24 Co 335/2024-513, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti AB - CREDIT a. s., sídlem Opletalova 1603/57, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to konkrétně výroku II. v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu a dále usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") "v rozsahu, v jakém nebylo zrušeno usnesením Nejvyššího soudu" (tedy v části, ve které bylo dovolání stěžovatele Nejvyšším soudem odmítnuto). Stěžovatel tvrdí, že uvedenými výroky bylo porušeno právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") usnesením ze dne 30. 1. 2024 č. j. 43 Nc 5918/2009-493 zamítl návrh stěžovatele jako povinného na zastavení exekuce v rozsahu jejího provádění srážkami ze mzdy, prodejem movitých věcí, prodejem nemovité věci a postižením obchodního podílu a zamítl též návrh stěžovatele na zastavení exekuce pro nemajetnost. Návrh na zastavení exekuce stěžovatel odůvodnil s tím, že je nemajetný a je proto dán důvod uvedený v § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), když další vedení exekuce je neúčelné a její případný výtěžek nemůže krýt ani náklady exekuce. Okresní soud při svém rozhodování vyšel z šetření provedeného soudním exekutorem, který důvody pro zastavení exekuce pro nemajetnost stěžovatele neshledal. V době rozhodování soudu stěžovatel pobíral mzdu a částečný invalidní důchod. Srážky z jeho příjmů byly částečně úspěšné. 3. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") v záhlaví vymezeným rozhodnutím uvedené usnesení okresního soudu potvrdil. Krajský soud se ztotožnil se soudním exekutorem, že do budoucna nelze vyloučit, že pohledávka vedlejší účastnice jako oprávněné (dále též jen "oprávněná") bude uspokojena. Stěžovatel, přestože aktuálně nevlastní žádný majetek, který by byl exekucí postižitelný, svojí manažerskou účastí v obchodních společnostech se základním kapitálem v řádu milionů korun, ziskem v desítkách milionech korun a s více než 100 zaměstnanci (stěžovatel je předsedou představenstva společnosti FOX DEVELOPER a. s., se základním kapitálem 8 000 000 Kč a předsedou představenstva společnosti BOHEMIA BIKE a. s., se základním kapitálem 60 100 000 Kč, podle sbírky listin veřejného rejstříku zaměstnávající 104 zaměstnanců a se ziskem v roce 2022 ve výši 36 980 000 Kč) osvědčuje exekutorův předpoklad, že dojde k uspokojení vymáhané pohledávky. V situaci, kdy exekučním příkazem vydaným soudním exekutorem je postižen příjem stěžovatele, přičemž srážky z tohoto příjmu byly prováděny ještě v únoru 2024, exekuci nelze zastavit s odkazem na § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., ale po splnění podmínek § 290 o. s. ř., což dosud nenastalo. 4. Proti usnesení krajského soudu podal stěžovatel dovolání. Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo usnesení krajského soudu v části, jíž bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele na částečné zastavení exekuce v rozsahu jejího provádění postižením jiných majetkových práv - obchodního podílu, zrušeno a věc byla vrácena krajskému soudu k dalšímu řízení (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu bylo dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř., jako nepřípustné odmítnuto (výrok II.). Jde-li o návrh stěžovatele na částečné zastavení exekuce v rozsahu jejího provádění postižením obchodního podílu ve společnosti Müller sport - Sporrer spol. s r. o. v likvidaci, Nejvyšší soud shledal v tomto rozsahu dovolání přípustným a současně i důvodným, neboť krajský soud nevysvětlil, proč exekuce nebyla v tomto rozsahu zastavena, ačkoliv společnost byla po ukončení likvidace ke dni 28. 1. 2022 vymazána z obchodního rejstříku. Protože se krajský soud těmito skutečnostmi dostatečně nezabýval, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž nesprávné. Protože se krajský soud dosud nevypořádal s posouzením důvodnosti návrhu na částečné zastavení exekuce v rozsahu jejího provádění postižením obchodního podílu ve společnosti Müller sport - Sporrer spol. s r. o. v likvidaci, Nejvyšší soud rozhodnutí krajského soudu v tomto rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 5. Nejvyšší soud dále poukázal na to, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je konstantní v závěru, že § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být aplikován zdrženlivě; okolnosti, pro které má být exekuce z tohoto důvodu zastavena, musí působit intenzivně a v podstatné míře, neboť přirozeným smyslem exekuce je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je v exekuci poskytována povinnému, a která je zásadně limitována tím, že povinný dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo. Úvaha krajského soudu v projednávané věci se od ustálené rozhodovací praxe neodchýlila. Spojuje-li stěžovatel přípustnost dovolání s otázkou zastavení exekuce co do zbývající nevymožené částky, pak přímo ze zákonné úpravy vyplývá, že exekuci či výkon rozhodnutí lze zastavit jen pro již vymoženou částku z důvodů stanovených zákonem (srov. § 268 o. s. ř.), a nikoli pro částku, u níž lze hypoteticky uvažovat, že již nebude povinným uhrazena. Ani tato otázka nemůže založit přípustnost dovolání. Ostatními námitkami stěžovatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., přičemž dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvodu se odchýlit. Nejvyšší soud proto dovolání ve zbývajícím rozsahu odmítl. II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že napadenými rozhodnutími mu byla odňata možnost jednat před soudem. Stěžovatel poukazuje na to, že podle § 269 odst. 2 o. s. ř. se v případech uvedených v § 268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. rozhoduje zpravidla po předchozím jednání. Podle zákona není v zásadě povinností soudu k projednání návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nařídit jednání. Jestliže jsou však skutkové okolnosti mezi stranami sporné a k vyjasnění těchto skutečností je třeba provádět dokazování, soud musí jednání nařídit. V daném případě bylo sporných několik skutečností a stěžovatel opakovaně nařízení jednání navrhoval. Sporné byly zejména skutečnosti týkající se výkonu funkce předsedy představenstva stěžovatelem ve společnostech BOHEMIA BIKE a. s. a FOX DEVELOPER a. s., kdy stěžovatel namítal, že výkon funkce je bezplatný, kdy o tomto rozhodl jediný akcionář společnosti, který bezplatný výkon funkce schválil. Sporné byly také skutečnosti, které se týkaly příjmů stěžovatele, kdy odchodem do starobního důchodu stěžovateli zanikl nárok na invalidní důchod i na příjem ze zaměstnání, a jediným příjmem stěžovatele tak byl starobní důchod, ze kterého žádné srážky prováděny nejsou a nebudou. Sporné byly i další skutečnosti, když si například krajský soud vyžádal zprávu soudního exekutora, se kterou nebyl stěžovatel před rozhodnutím krajského soudu seznámen. Ze zprávy soudního exekutora mimo jiné vyplývá, že na vymáhanou pohledávku mělo být doposud vymoženo 430 888 Kč, avšak podle stěžovatele to není možné. Vymožena mohla být celkem maximálně částka o něco přesahující 100 000 Kč. 7. Z rozhodnutí krajského soudu a Nejvyššího soudu je podle stěžovatele zřejmé, že jediným důvodem, pro který nebyla exekuce zastavena, je, že stěžovatel vykonává funkci předsedy představenstva ve společnostech BOHEMIA BIKE a. s. a DEVELOPER a. s. Stěžovatel nesouhlasí se stanoviskem Nejvyššího soudu, že vzdal-li se stěžovatel bez zjevného důvodu exekučně postižitelného příjmu, nemůže mu být poskytnuta ochrana v podobě zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Poukazuje na to, že z uvedeného titulu nebylo za celou dobu trvání exekuce nic vymoženo. Stěžovatel přitom funkci předsedy představenstva vykonává dlouhodobě již od roku 2014 a nebylo-li za více než 10 let z tohoto titulu nic vymoženo, nelze očekávat, že v tomto směru dojde ke změně za