II.ÚS 2351/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2351/22 ze dne 11. 7. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Ř., zastoupené Mgr. Adélou Hořejší, advokátkou, sídlem Václavkova 343/20, Praha 6 - Dejvice, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2022 č. j. 25 Cdo 1638/2020-375 a výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2019 č. j. 22 Co 221/2019-293, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a příspěvkové organizace Ústav pro péči o matku a dítě, sídlem Podolské nábřeží 157/36, Praha 4 - Podolí, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka spatřuje v jednání vedlejší účastnice při poskytování předporodní, porodní a poporodní péče při narození její dcery nezvratný mnohačetný zásah do svého práva na soukromý a rodinný život a na ochranu cti a důstojnosti. Podle svých tvrzení byla zejména vystavena ponižujícímu zacházení, ostrakizaci a odepření soukromí, omezení osobní svobody, bylo zabráněno přítomnosti jejího manžela v průběhu celého porodu, nebyly jí poskytovány informace v souladu se zákonnými požadavky, péče jí byla poskytnuta bez nabídnuté alternativy zákroku a dítěti bez souhlasu jeho zákonných zástupců. Jednání vedlejší účastnice mělo za následek, že stěžovatelka vyhledala terapeutickou pomoc, a ovlivnilo ji v dalším reprodukčním rozhodování. Žalobou proti vedlejší účastnici proto uplatnila nárok na omluvu a náhradu nemajetkové újmy. 3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") ze dne 23. 5. 2019 č. j. 16 C 48/2018-214 byla žaloba stěžovatelky zamítnuta v části, v níž se domáhala uložení povinnosti vedlejší účastnici zaslat jí písemnou omluvu následujícího znění: "Vážená paní Ř., omlouváme se Vám za to, že jsme zasáhli do Vašich osobnostních práv, když jsme Vám závadně a nezákonným způsobem poskytovali zdravotní služby, a způsobili Vám tak újmu s obtížně odčinitelnými následky, které se citelně promítly do Vašeho osobního života." (výrok I). Žaloba byla zamítnuta také v rozsahu, v němž se stěžovatelka domáhala jako náhrady nemajetkové újmy nejprve zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a po změně žaloby také částky 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok III). Vedlejší účastnici nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok IV). 4. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Městský soud v Praze (dále jen "městský soud"), který napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výroku I (výrok I) a v rozsahu částky 20 000 Kč s příslušenstvím také ve výroku II, který však co do částky 30 000 Kč s příslušenstvím zrušil (výrok II). Rovněž zrušil výrok III rozsudku obvodního soudu, který se týkal částky 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok III). Oběma zrušujícími výroky byla věc ve stanoveném rozsahu vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Městský soud vytkl obvodnímu soudu nedostatečné odůvodnění jeho rozsudku, včetně neujasnění si, v čem měly spočívat jednotlivé zásahy a jakým směrem mělo být vedeno dokazování. 5. Potvrzení výroku I rozsudku obvodního soudu městský soud zdůvodnil tím, že text omluvy byl tak nekonkrétní, že objektivně postrádal satisfakční efekt. Nevyplývá z něj, čím konkrétně mělo být zasaženo do práv stěžovatelky. Ta ani netvrdí, že by všechny zdravotní služby poskytnuté vedlejší účastnicí byly závadné a nezákonné. V účastnické výpovědi naopak uvedla, že zdravotním službám poskytovaným jí na poporodním oddělení po přeložení z jednotky intenzivní péče nic nevytýká. Právo na náhradu nemajetkové újmy omluvou ve vztahu k předporodní péči je navíc promlčeno a vedlejší účastnice důvodně vznesla námitku promlčení. Tím, že stěžovatelka formulovala omluvu obecně, nebylo možné požadavku na omluvu vyhovět ani částečně. Soud je žalobním návrhem vázán, může mu vyhovět zcela, nebo částečně, ale nemůže přiznat něco, co žalující strana nežádá (tedy ani formulačně jiné znění omluvy). Nekonkrétnost omluvy je podle městského soudu hlediskem až při posuzování důvodnosti žalobního požadavku, a nikoli již při posuzování projednatelnosti žaloby. 6. Nejvyšší soud napadeným rozsudkem zamítl dovolání stěžovatelky proti výroku I rozsudku krajského soudu. Dovolání splňovalo veškeré náležitosti a bylo shledáno přípustným podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, pro řešení otázky formy (a též obsahu) žalobcem požadovaného morálního zadostiučinění podle § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, z hlediska důvodnosti žalobního nároku, která dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu za účinnosti občanského zákoníku řešena. 7. Ve svém posouzení Nejvyšší soud zdůraznil, že podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku se fyzická osoba má právo domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti nebo aby byly odstraněny následky těchto zásahů, potažmo aby jí bylo podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku poskytnuto přiměřené zadostiučinění, které náleží v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob (např. omluva, správní postih škůdce nebo jeho trestní odsouzení) skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Žaloba postižené fyzické osoby, která se domáhá morálního zadostiučinění, musí vždy znít na určitou formu tohoto zadostiučinění, přičemž soud je žalobním petitem vázán. Neshledá-li soud žalobcem požadovanou formu a obsah zadostiučinění s ohledem na okolnosti posuzované věci objektivně přiměřenou, resp. postačující a tím účinnou, žalobu zamítne. Při úvaze o přiměřenosti navrhované morální satisfakce vyjde z celkové povahy a jednotlivých okolností konkrétního případu, jež zahrnují např. intenzitu, povahu a způsob neoprávněného zásahu, charakter a rozsah zasažené hodnoty osobnosti, trvání i šíři ohlasu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti apod. 8. Uvedená východiska byla rozhodná pro posouzení žaloby stěžovatelky. Nejvyšší soud ve shodě s krajským soudem uvedl, že jí navrhovaný text omluvy je natolik nekonkrétní, že objektivně postrádá satisfakční efekt. Vyhověním požadavku na takto formulovanou omluvu by soud nepřípustně ukládal vedlejší účastnici povinnost omluvit se za jednání, o němž není jisté, zda je protiprávní, nebo jestli se jej vedlejší účastnice dopustila. Nejvyšší soud odmítl námitku stěžovatelky, že je výhradně na jejím posouzení, jaký text omluvy má pro ni satisfakční efekt, a že soud nemůže určovat, jakou míru obecnosti či konkrétnosti má mít omluva. Přestože primární funkcí morálního zadostiučinění formou omluvy je satisfakce pro poškozenou osobu, nelze opomenout, že i škůdce má právo vědět, za jaké své protiprávní zásahy se má omluvit. Na objektivním hledisku je třeba trvat i proto, že text omluvy může být na základě rozhodnutí soudu či poškozené osoby zveřejněn širší nezúčastněné veřejnosti. 9. Námitku stěžovatelky, že soud ji měl před případným zamítnutím nároku na omluvu z důvodu formulační obecnosti vyzvat k opravě či doplnění textu omluvy postupem podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu, Nejvyšší soud nepovažoval za důvodnou. Stěžovatelka opomíjí rozdíl mezi situací, kdy je žalobní petit nevykonatelný a žaloba je pro absenci zákonem stanovených náležitostí, nesrozumitelnost nebo neurčitost neprojednatelná (nesplňuje požadavky § 42 odst. 4, případně § 79 odst. 1 občanského soudního řádu), a situací, kdy žalobcem požadovaná forma a obsah zadostiučinění není objektivně s ohledem na okolnosti posuzované věci přiměřená, resp. postačující a tím i účinná. Ve druhém případě žalobní nárok sice vyhovuje procesním požadavkům z hlediska jeho projednatelnosti před soudem, avšak nelze mu vyhovět z důvodu nenaplnění požadavků podle § 2951 odst. 2 občanského zákoníku. Je-li navíc v soudním řízení požadována omluva za více zásahů do osobnostních práv člověka, musí z jejího textu vyplývat, za která konkrétní jednání žalovaného je omluva poskytována, a to nejen z důvodu naplnění její satisfakční role, ale i pro případ, že by žaloba byla shledána důvodnou jen zčásti. Bylo by porušením principu nestrannosti soudu, jestliže by soud vyzýval žalobce takovým způsobem, aby tento dostál se svým nárokem požadavkům hmotného práva a následně mu