II.ÚS 2355/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2355/22 ze dne 24. 1. 2023 N 14/116 SbNU 115 Uložení pokuty za nerealizovaný styk rodiče s dítětem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a soudců Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka ve věci ústavní stížnosti 1) J. D. L., zastoupené Zdeňkem Kramperou, advokátem, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, a 2) A. L., procesně zastoupené městem Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, kolizním opatrovníkem, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 94/2022-873 ze dne 24. 5. 2022 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 100 Co 94/2022-917 ze dne 2. 8. 2022, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a M. L., zastoupeného Janou Labanczovou, advokátkou, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 94/2022-873 ze dne 24. 5. 2022 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 100 Co 94/2022-917 ze dne 2. 8. 2022 bylo porušeno základní právo stěžovatelky 1) na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 94/2022-873 ze dne 24. 5. 2022 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 100 Co 94/2022-917 ze dne 2. 8. 2022 se ruší. III. Ústavní stížnost stěžovatelky 2) se odmítá. Odůvodnění I. Rekapitulace průběhu opatrovnického řízení 1. Včasnou ústavní stížností, která i v ostatním splňuje podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelky domáhají zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí, a to zejména pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i z vyžádaného soudního spisu vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 30 P 228/2011 Ústavní soud zjistil, že vedlejší účastník se v postavení otce v označené opatrovnické věci domáhal svými návrhy ze dne 5. 8. 2021, 29. 12. 2021 a 25. 1. 2022 výkonu rozhodnutí uložením pokuty stěžovatelce 1) jako matce (dále jen "první stěžovatelka"). Té vytkl porušení povinnosti strpět jeho péči o stěžovatelku 2), jejich společnou nezletilou dceru (dále jen "druhá stěžovatelka"), stanovenou rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č. j. 30 P 228/2011-286 ze dne 23. 8. 2019, jakož i porušení povinnosti předat nezletilou zpět do jeho péče ve dnech 23. 12. 2021 v 17:00 hodin, 7. 1. 2022 ve 13:00 hodin, 14. 1. 2022 ve 13:00 hodin a 12. 1. 2022 ve 13:00 hodin dle pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu Praha-východ č. j. 30 P 228/2011-665 ze dne 8. 6. 2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 289/2021-787 ze dne 24. 11. 2021. 3. Usnesením č. j. 30 P 228/2011-819 (správně číslo listu zní 852) ze dne 8. 2. 2022 Okresní soud Praha-východ návrhy na výkon rozhodnutí jako nedůvodné zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3489/15 ze dne 19. 4. 2016 (N 71/81 SbNU 253) přihlédl ke zjištění, že odmítavý přístup druhé stěžovatelky vůči vedlejšímu účastníkovi, projevující se v řadě oblastí života nezletilé, neumožňuje první stěžovatelce, aby nezletilou dceru předala do péče otce podle úpravy stanovené pravomocnými rozhodnutími soudu. 4. K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením změnil zamítavé usnesení opatrovnického soudu tak, že první stěžovatelce uložil povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu Praha-východ do 3 dnů od právní moci usnesení pokutu ve výši 3 000 Kč za porušení shora zmíněných povinností plynoucích z rozsudků Okresního soudu Praha-východ č. j. 30 P 228/2011-286 ze dne 23. 8. 2019 a č. j. 30 P 228/2011-665 ze dne 8. 6. 2021 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 289/2021-787 ze dne 24. 11. 2021 a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Usnesením č. j. 100 Co 94/2022-917 ze dne 2. 8. 2022 předsedkyně odvolacího senátu opravila rozhodnutí krajského soudu ve výrocích o nákladech řízení co do výše částek, jež byla první stěžovatelka povinna uhradit vedlejšímu účastníkovi na náhradě těchto nákladů. 5. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud ocenil přiléhavé použití nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. II. ÚS 3489/15 i důraz na nejlepší zájem dítěte, nicméně se neztotožnil se závěrem okresního soudu, že první stěžovatelka vyvinula zjevnou a odpovídající snahu, aby se nezletilá dcera po pobytu u ní vracela do péče otce. Krajský soud nabyl z provedeného dokazování přesvědčení, že postoj matky vypovídá o tom, že ačkoliv matka zdánlivě činí kroky směřující k plnění povinnosti vyplývající z pravomocných a vykonatelných rozhodnutí soudu, vnitřně plnění odmítá a nezletilou vede k tomu, že si může prosadit své přání i proti rozhodnutí soudu. II. Argumentace stěžovatelek 6. Stěžovatelky v ústavní stížnosti namítly, že odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by byl ve věci nařídil jednání a aniž by si byl vyslechl druhou stěžovatelku, a zjistil tím před vydáním rozhodnutí její aktuální stanovisko. Takovou povinnost přitom dle jejich názoru lze dovodit z nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 3900/14 ze dne 4. 11. 2015 (N 193/79 SbNU 199). Stěžovatelky mají za to, že úplná změna prvostupňového rozhodnutí odvolacím soudem bez nařízeného jednání, jakkoli je formálně přípustná, má své materiální limity z hlediska předvídatelnosti výkladu práva a spravedlivého procesu. Stěžovatelky byly dle svých slov poprvé konfrontovány s takovým závěrem až v okamžiku, kdy jim bylo rozhodnutí odvolacího soudu doručeno a tento závěr se pro ně stal závazným, konečným a neodvratným. 7. Stěžovatelky dále uvedly, že odvolací soud účelově hodnotil důkazy a v rozporu s hlediskem nejlepšího zájmu dítěte nebyl v daném případě dostatečně vnímavý k potřebám a přáním druhé stěžovatelky. S odkazem na další nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1626/22 ze dne 15. 8. 2022 (N 102/113 SbNU 184) poukázaly na to, že v rozhodování soudů ve věcech péče o nezletilé hraje klíčovou roli respekt k postoji nezletilého dítěte, které se nachází ve věku blížícímu se dospělosti, a je tedy již schopno samostatně formulovat svůj vlastní názor na záležitosti týkající se jeho života, a tím i vnímat důsledky svého postoje. Ve věci řešené naposledy citovaným nálezem se jednalo o nezletilé dítě ve věku 14 let, přitom druhé stěžovatelce bylo v době rozhodování odvolacího soudu přibližně 15,5 roku. 8. Stěžovatelky se ohradily proti závěru krajského soudu, že matka nezletilou dceru negativně ovlivňuje či ji skrytě manipuluje ke škodě vedlejšího účastníka. Takový závěr dle nich z provedeného dokazování neplyne. První stěžovatelka v té spojitosti podotkla, že odvolací soud o zjevných pochybeních vedlejšího účastníka týkajících se výchovy dcery, která ve svém rozhodnutí zmiňuje soud prvního stupně, mlčí. Stejně tak krajský soud ve svých úvahách nijak nepromítl velmi blízké sourozenecké vazby mezi nezletilou a jejími sourozenci, s nimiž žije v domácnosti spolu s první stěžovatelkou. Tuto svoji argumentaci stěžovatelky v ústavní stížnosti dále přiblížily. III. Vyjádření kolizního opatrovníka, účastníka a vedlejšího účastníka řízení, replika stěžovatelek 9. Kolizní opatrovník ve svém vyjádření k ústavní stížnosti za nezletilou uvedl, že s ní dne 12. 12. 2022 uskutečnil pohovor, na jehož základě dospěl k následujícím zjištěním. Nezletilá je šestnáctiletá slečna, která je schopná přes nižší emoční a sociální zralost i aktuální výkon v pásmu lehké mentální retardace vyjádřit své názory. Již rok a půl se nachází ve faktické péči první stěžovatelky. Opakovaně sděluje, že si přeje být svěřena do výlučné péče své matky, jelikož v její péči se cítí dobře, matka vnímá její potřeby a adekvátně na ně reaguje. Kolizní opatrovník dále zmínil blízkost sourozeneckých vazeb. S vedlejším účastníkem probíhá nepravidelný, občasný kontakt prostřednictvím SMS zpráv, osobně se však vídají sporadicky, neboť nezletilá si častější kontakt nepřeje. Kolizní opatrovník nezjistil, že by se matka snažila dceru ovlivňovat k tomu, aby kontakt s otcem nevyhledávala. Sama matka má bydliště v téže ulici, ve které otec bydlí, aby kontakt s ním zůstal co nejvíce zachován. Otec rigidně prosazuje cestou výkonu rozhodnutí navrácení nezletilé do své péče bez ohledu na negativní dopady, které tato situace má na nezletilou, a bez zřetele na její vlastní názor. Kolizní opatrovník má za to, že krajský soud dostatečně nezohlednil názor a zájem nezletilé a nebyl náležitě vnímavý k jejím potřebám, čímž upřednostnil zájem otce před zájmem nezletilé. Vyjádřila-li nezletilá jasně své přání žít s matkou, nelze násilím vynucovat výkon rozhodnutí, byť dosud platného, a matku zatěžovat úhradami pokut za rozhodnutí n