II.ÚS 2368/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2368/24 ze dne 13. 2. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudkyně Dity Řepkové a soudce Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti volební strany SPOLU pro Liberecký kraj - ODS, TOP 09, KDU-ČSL, jednající volebním zmocněncem Mgr. Vladimírem Kordačem, a zastoupené JUDr. Petrem Tomanem, LL.M., advokátem, sídlem Těšnov 1059/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. srpna 2024 č. j. 64 A 2/2024-27, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníka řízení, a Krajského úřadu Libereckého kraje, sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Obsah napadeného rozhodnutí a vymezení věci 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro porušení čl. 21 a 22 Listiny základních práv a svobod a čl. 5 Ústavy. 2. Z ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí a vyžádaného spisu vyplývá, že stěžovatelka jako koalice kandidovala do voleb do Zastupitelstva Libereckého kraje konaných v září 2024. Kandidátní listinu podala vedlejšímu účastníkovi jako příslušnému registračnímu úřadu dne 11. 7. 2024 pod názvem "SPOLU pro Liberecký kraj - ODS, TOP 09, KDU-ČSL". Dne 15. 7. 2024 byla pro tytéž volby vedlejšímu účastníkovi doručena kandidátní listina jiné koalice s názvem "SPOLU PRO Liberecký kraj", složené z politických stran Svobodní a Strana Soukromníků. V srpnu 2024 se stěžovatelka u soudu domáhala zrušení registrace kandidátní listiny koalice SPOLU PRO Liberecký kraj pro nebezpečí zaměnitelnosti názvů. 3. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením návrh zamítl. Podle krajského soudu zákon o volbách do zastupitelstev krajů výslovně stanoví pouze to, že koalice má na kandidátní listině uvést svůj název a složení (§ 21). Podle volební judikatury k volbám do zastupitelstev obcí s obdobnou právní úpravou přitom platí, že registrační úřad je oprávněn odmítnout kandidátní listinu sdružení nezávislých kandidátů jen při nesplnění zákonných náležitostí kandidátní listiny, respektive nebyla-li kandidátní listina podána v souladu se zákonem stanovenou procedurou. Zákon registračnímu úřadu neposkytuje pravomoc přezkoumávat zaměnitelnost názvů volebních stran (§ 22 zákona o volbách do zastupitelstev krajů). Tendence judikatury je jasná; i v případě voleb do zastupitelstev krajů by hodnocení zaměnitelnosti názvů volebních stran šlo zřetelně nad rámec výslovného textu zákona. 4. Krajský soud neshledal přiléhavým odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 31. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 3181/18 (N 206/91 SbNU 635), podle nějž název volební strany nesmí být zaměnitelný s názvem ani zkratkou politické strany nebo politického hnutí registrovaných podle zákona o sdružování v politických stranách a hnutích, které se na vytvoření této volební strany nepodílely, a že v opačném případě jde o závadu kandidátní listiny, kterou je registrační úřad eventuálně povinen odmítnout. Ústavní soud tehdy řešil jinou situaci, kdy volební koalice přejme do svého názvu název nebo část názvu politické strany. Ústavní soud se tehdy opíral také o výklad § 6 zákona o sdružování v politických stranách a hnutích, které výslovně ochranu názvů politických stran a hnutí obsahuje. Ovšem volební koalice je volební útvar dočasný, vzniká pro potřebu konkrétních voleb. Nevztahuje se na ně zákon o sdružování v politických stranách a hnutích. Právní úprava je tedy poměrně jasná, a že do ní zákonodárce přes existenci volební judikatury nezasahuje, také naznačuje, že v ní zákonodárce problém nespatřuje. 5. Nad rámec uvedeného se přesto krajský soud zabýval zaměnitelností názvů stěžovatelky a koalice SPOLU PRO Liberecký kraj. Shledal, že volební strana není definována jen svým názvem, nýbrž také programem a personálním složením. Volič, který by se nechal zmást podobností názvů, není průměrným voličem, nýbrž spíše minoritním povrchním voličem. Nikoli zcela shodné názvy, další informace na hlasovacím lístku a možnost preferencích hlasů v krajských volbách dávají průměrnému voliči dostatek informací k odlišení stěžovatelky a koalice SPOLU PRO Liberecký kraj. Slovo "spolu" nadto nelze považovat za jakkoli unikátní, ani stěžovatelka nemá na toto běžně v politice používané slovo monopol. Výraz "pro Liberecký kraj" pak vyjadřuje samozřejmé a pochopitelné určení s ohledem na kandidaturu v tomto kraji. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka tvrdí, že názvy obou koalic jsou zaměnitelné pro průměrného voliče a pro okrskové komise. Stěžovatelka nemá monopol na použití slova "spolu", ovšem s ohledem na vítězství totožného uskupení v předchozích sněmovních volbách průměrný volič vnímá koalici SPOLU jako strany ODS, KDU-ČSL a TOP 09, nikoli Svobodné a Stranu Soukromníků. Úvahy krajského soudu přitom přímo odporují bodu 35 nálezu sp. zn. II. ÚS 3181/18, v němž Ústavní soud zdůrazňuje, že od průměrného voliče nelze očekávat takovou pozornost vůči hlasovacím lístkům jako vůči názvům kandidujících subjektů. Koalice SPOLU PRO Liberecký kraj nadto vylosovala pořadové číslo 1, její kandidátní listinu tedy volič uvidí jako první. 7. Stěžovatelka dále dovozuje, že argumentem a fortiori by měla být dána stejná ochrana ad hoc koalicím stejně jako politickým stranám a hnutím podle zákona o sdružování v politických stranách a hnutích. V době přijetí tohoto zákona nebylo uzavírání koalic běžnou praxí; od té doby se politická situace změnila. Chybějící regulace zaměnitelností koalic představuje mezeru v zákoně, kterou je třeba překlenout. Bylo by absurdní nechat současný stav a umožnit, aby kandidovalo více koalic dokonce s totožným názvem. Výklad zastávaný krajským soudem umožňuje parazitovat na značce SPOLU a vytváří prostor pro zmatení průměrného voliče. III. Vyjádření k ústavní stížnosti 8. Ústavní soud si vyžádal spis a zaslal ústavní stížnost k vyjádření krajskému soudu, vedlejšímu účastníkovi jako příslušnému registračnímu úřadu, jakož i koalici SPOLU PRO Liberecký kraj, které náleželo postavení vedlejší účastnice řízení o ústavní stížnosti. 9. Krajský soud ve vyjádření uvedl, že vyhovění ústavní stížnosti s tím, že se má registrace koalice SPOLU PRO Liberecký kraj zrušit, představuje větší zásah do svobodných voleb, než účast dvou volebních stran s podobnými názvy. Stěžovatelka se dovolává příliš aktivistického dotváření práva, jemuž se chtěl krajský soud s respektem k dělbě moci vyhnout. Jiné závěry by možná bylo třeba učinit v nějakém extrémním případě zaměnitelnosti názvů, o nic takového ovšem v nynější věci nejde. Krajský soud také nepřihlížel jen k hlasovacím lístkům, jeho úvahy jsou komplexnější. Úspěchy v jiných volbách nedávají koalici SPOLU právo výhradního užívání tohoto neunikátního slova, tím spíše, existovaly-li dokonce subjekty, které slovo "spolu" používaly ještě dříve. K losovanému číslu volební strany přihlížet nelze, protože se přiděluje až po registraci. 10. Vedlejší účastník ve vyjádření stručně navrhnul zamítnutí ústavní stížnosti s odkazem na dříve poskytnuté vyjádření v řízení před krajským soudem. Koalice SPOLU PRO Liberecký kraj se k vyjádření doručenému prostřednictvím svého volebního zmocněnce nevyjádřila. Protože byla upozorněna, že za takové situace bude mít Ústavní soud za to, že se svého postavení vedlejší účastnice řízení o ústavní stížnosti vzdává, Ústavní soud s ní v této věci nadále nejednal. 11. Stěžovatelka v replice zdůraznila, že podle nálezu sp. zn. II. ÚS 3181/18 z ústavního pořádku vyplývají pozitivní závazky státu přijmout opatření ke konání svobodných voleb. Registrační úřad mohl použít správní uvážení. Výklad zastávaný krajským soudem je neudržitelný, protože neumožňuje ochranu ani proti identickým názvům. Rozhodnutí Ústavního soudu v této věci je zásadní i po volbách. IV. Procesní předpoklady řízení 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, je včasná a přípustná. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem. V. Hodnocení opodstatněnosti ústavní stížnosti 13. Po posouzení věci Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 14. Volební problematika nynější věci nemění nic na tom, že smyslem řízení o ústavních stížnostech je přezkum pravomocných rozhodnutí nebo jiných zásahů orgánů veřejné moci toliko z toho hlediska, zda jimi nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud v tomto řízení není v pozici další přezkumné instance ve volebním soudnictví a soustředí se s ohledem na zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci jen na tzv. kvalifikované vady (bod 40 usnesení ze dne 3. 1. 2023 sp.