II.ÚS 237/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 237/24 ze dne 3. 4. 2024 N 67/123 SbNU 240 Rozhodování o vydání věci podle § 80 odst. 1 trestního řádu v pochybnostech o tom, komu k ní náleží právo   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti IP w BTCb solutions, s. r. o., sídlem Národní 973/41, Praha 1 - Staré Město, zastoupené JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem, sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2023 sp. zn. 6 Tz 102/2023, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. ledna 2023 sp. zn. 16 Nt 6351/2022 a usnesení Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně, ze dne 15. prosince 2022 č. j. CPR-33958-43/TČ-2022-930520, za účasti Nejvyššího soudu, Obvodního soudu pro Prahu 6 a Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně, sídlem Aviatická 1050/6, Praha 6 - Ruzyně, jako účastníků řízení a Nejvyššího státního zastupitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. ledna 2023 sp. zn. 16 Nt 6351/2022 a usnesením Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně, ze dne 15. prosince 2022 č. j. CPR-33958-43/TČ-2022-930520 byla porušena práva stěžovatelky vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 a na soudní a jinou právní ochranu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. ledna 2023 sp. zn. 16 Nt 6351/2022 a usnesení Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně, ze dne 15. prosince 2022 č. j. CPR-33958-43/TČ-2022-930520 se ruší. III. Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2023 sp. zn. 6 Tz 102/2023 se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, předložených podkladů a vyžádaného spisu se podává, že dne 11. 10. 2022 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření z přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit neznámý pachatel tím, že dne 11. 10. 2022 v době okolo 14:00 hodin podvodným jednáním zajistil přístup do bankovního účtu poškozené obchodní společnosti A (dále jen "poškozená"), ze kterého nejprve přeposlal finanční částku ve výši 110 000 Kč na účet další poškozené G. P. a následně z účtu poškozené zaslal částku 49 000 Kč na účet č. XXX vedený u společnosti Equa bank a. s. Dne 11. 10. 2022 udělila státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 (dále jen "státní zástupkyně") souhlas se zajištěním finančních prostředků ve výši 49 000 Kč na účtu stěžovatelky č. XXX. Usnesením Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Inspektorátu cizinecké policie Praha-Ruzyně (dále jen "policejní orgán"), ze dne 11. 10. 2022 č. j. CPR-33958-17/TČ-2022-930520 bylo rozhodnuto podle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, o zajištění finančních prostředků do výše 49 000 Kč nacházejících se na bankovním účtu stěžovatelky č. XXX vedeném u Equa bank a. s. Stížnost stěžovatelky proti uvedenému usnesení Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 26. 10. 2022 sp. zn. 16 Nt 6338/2022 zamítl. 3. V záhlaví specifikovaným usnesením policejního orgánu bylo podle § 81a trestního řádu za použití § 80 a 81 trestního řádu rozhodnuto, po předchozím souhlasu dozorové státní zástupkyně, o vydání zajištěných finančních prostředků ve výši 49 000 Kč poškozené. Stížnost stěžovatelky proti tomuto usnesení byla shora označeným usnesením obvodního soudu podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítnuta jako nedůvodná. Z odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu se toliko podává, že bylo zjištěno, že finanční prostředky byly na účet stěžovatelky zaslány z účtu poškozené a že podezření ze spáchání trestné činnosti je doloženo důkazy založenými ve spisu a nejsou žádné důkazy, které by svědčily o opaku. 4. Proti posledně zmíněnému usnesení obvodního soudu podal ministr spravedlnosti České republiky (dále jen "ministr spravedlnosti") podle § 266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch stěžovatelky, ve které namítl, že obvodní soud porušil zákon v neprospěch stěžovatelky v § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu, neboť státní zástupkyně měla podle citovaného ustanovení předložit stížnost stěžovatelky proti usnesení policejního orgánu k rozhodnutí nadřízenému státnímu zastupitelství, nikoliv obvodnímu soudu podle § 146a odst. 2 trestního řádu. 5. Nejvyšší soud v napadeném usnesení po přezkoumání věci přisvědčil ministru spravedlnosti v tom, že procesní postup, k němuž v posuzované věci došlo, odporuje zákonné úpravě, neboť státní zástupkyně nesprávně přistoupila k předložení stížnosti k rozhodnutí soudu, ačkoliv usnesení policejního orgánu, proti němuž stížnost právnické osoby směřovala, nespadá pod žádné v § 146a odst. 2 trestního řádu taxativně vymezené rozhodnutí. Nejvyšší soud proto ve shodě s názorem ministra spravedlnosti uzavřel, že státní zástupkyně měla postupovat podle § 146 odst. 2 písm. a) trestního řádu, nikoli podle § 146a odst. 2 trestního řádu. K tomu zdůraznil, že stejně tak formálně pochybil i obvodní soud, když o stížnosti rozhodoval s výslovným odkazem na § 146a trestního řádu a nezohlednil, že mu stížnost byla státní zástupkyní předložena chybně a že není příslušný k rozhodnutí věci. Současně však Nejvyšší soud konstatoval, že uvedeným postupem nedošlo k porušení zákona v neprospěch stěžovatelky, neboť § 146a trestního řádu je v poměru speciality k § 146 trestního řádu a jeho účelem je poskytnutí kvalifikovaného přezkumu stížností v případech, kdy rozhodnutím, proti němuž stížnost směřuje, dochází k intenzivnějšímu zásahu do ústavně garantovaných základních práv. Předložila-li dozorová státní zástupkyně předmětnou stížnost proti usnesení policejního orgánu k rozhodnutí soudu a tento věc projednal a rozhodl, nešlo podle Nejvyššího soudu o pochybení učiněné v neprospěch stěžovatelky, ač ve formální rovině došlo k porušení zákona. Stížnost stěžovatelky byla totiž projednána soudem a předpokládá-li zákon, že lze dosáhnout náležité ochrany práv stěžovatele tím, že o jeho opravném prostředku rozhodne státní zástupce nadřízený tomu, který dal souhlas se stížností napadeným rozhodnutím, tím více je tato ochrana podle Nejvyššího soudu poskytována při projednání stížnosti soudem (po vzoru argumentu a minori ad maius). Stížnost pro porušení zákona proto jako nedůvodnou zamítl. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti rekapituluje obsah napadených rozhodnutí a namítá, že Nejvyšší soud se v napadeném rozhodnutí zabýval toliko procesní stránkou věci, nikoliv meritem její původní stížnosti proti usnesení policejního orgánu. Tvrdí, že o této stížnosti nejen, že rozhodl nepříslušný orgán, ale jeho rozhodnutí bylo navíc věcně vadné. Uvádí, že peněžní prostředky vydané poškozené patří do jejího výlučného vlastnictví, neboť za původní peněžní prostředky byl nakoupen příslušný objem kryptoměny. Zdůrazňuje, že na jejím účtu se nenachází žádné prostředky, které by mohly být výnosem z trestné činnosti, a že zobchodovala vše ještě předtím, než měla jakoukoliv pochybnost o tom, že peníze zobchodovat nemá, a rovněž předtím, než došlo k zajištění peněžních prostředků na jejím účtu. Nelze podle ní souhlasit se závěrem policejního orgánu, že není pochyb o tom, že dané finanční prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Má za to, že pochyby naopak jsou, o věci jako takové dosud meritorně rozhodnuto nebylo a k předmětným finančním prostředkům uplatňuje nárok více osob. Proto měl podle jejího mínění policejní orgán dané finanční prostředky uložit do úschovy podle § 80 odst. 1 trestního řádu, a všechny osoby, které si na ně činí nárok, upozornit, aby jej uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních. Jinými slovy orgány činné v trestním řízení neměly rozhodnout o vydání věci, dokud nebylo postaveno najisto, kdo je jejím vlastníkem. K tomu odkazuje na nález Ústavního sou