II.ÚS 2370/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2370/25 ze dne 11. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Vaňkové, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Kalabisem, advokátem, sídlem Arbesovo náměstí 2804/2, Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 2025 č. j. 37 Co 59/2023-430, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Františka Herníka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Prostějově (dále jen "okresní soud") ze dne 20. 7. 2022 č. j. 6 C 241/2020-214 bylo rozhodnuto, že se ruší podílové spoluvlastnictví vedlejšího účastníka jako žalobce a stěžovatelky jako žalované k nemovitostem uvedeným v tomto rozsudku (výrok I.) a výrokem II. byly tyto nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví vedlejšího účastníka. Konkrétně šlo o pozemek p. č. X1 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. X rodinný dům, pozemek p. č. X2 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č.p./č.e. - garáž (dále též jen "stavba garáže" či "garáž") a pozemek p. č. X3 v k. ú. S. Výroky III. a IV. bylo rozhodnuto, že p. č. X4 orná půda v k. ú. S. se přikazuje do vlastnictví vedlejšího účastníka a p. č. X5 orná půda v k. ú. S. se přikazuje do vlastnictví stěžovatelky. Výrokem V. byla edlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit stěžovatelce 1 475 00 Kč a výroky VI. a VII. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu. 3. Proti rozsudku okresního soudu podali oba účastníci odvolání. Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") rozsudkem ze dne 17. 10. 2023 č. j. 37 Co 59/2023-261 rozsudek okresního soudu ve výrocích I., II., III., IV., VI. a VII. potvrdil (výrok I.) a ve výroku V. jej změnil tak, že uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce částku 1 845 000 Kč (výrok II.). Výroky III. a IV. okresní soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky a vůči státu. 4. Vedlejší účastník po rozhodnutí krajského soudu zjistil, že okresní soud a krajský soud rozhodly chybně i o garáži na pozemku p. č. X2, a proto dne 6. 11. 2023 navrhl vydání opravného usnesení, kterým by slova "jehož součástí je stavba" byla nahrazena slovy "na kterém stojí stavba". Opravným usnesením ze dne 10. 11. 2023 č. j. 6 C 241/2020-271 okresní soud návrhu vyhověl. Připustil, že nejde o typickou situaci pro vydání opravného usnesení, ale s odkazem na judikaturu Ústavního soudu uzavřel, že výjimečně lze i takovou chybu napravit právě postupem podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelka usnesení okresního soudu napadla odvoláním. Nezpochybňovala vedlejším účastníkem namítané pochybení okresního soudu, ale tvrdila, že náprava cestou opravného usnesení není správným procesním postupem. Krajský soud se s jejím právním názorem ztotožnil a cestu nápravy vady rozhodnutí opravným usnesením neshledal možnou. Usnesením ze dne 14. 3. 2024 č. j. 37 Co 42/2024-323 proto změnil vyhovující opravné usnesení tak, že návrh na jeho vydání zamítl. 5. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024 č. j. 22 Cdo 1512/2024-351 bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.), návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku krajského soudu byl zamítnut (výrok II.) a dále bylo rozhodnuto, že stěžovatelka je povinna nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady dovolacího řízení ve výši 19 360 Kč (výrok III.). 6. Proti rozsudkům okresního soudu a krajského soudu a usnesení Nejvyššího soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost. Nálezem Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024 sp. zn. III. ÚS 2263/2024 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) bylo zrušeno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024 č. j. 22 Cdo 1512/2024-351 v části výroku I., kterou bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti části výroku I. rozsudku krajského soudu ze dne 17. 10. 2023 č. j. 37 Co 59/2023-261 potvrzující část výroků I. a II. rozsudku okresního soudu ze dne 20. 7. 2022 č. j. 6 C 241/2020-214 týkající se zrušení podílového spoluvlastnictví stěžovatelky a vedlejšího účastníka ke stavbě garáže na pozemku p. č. X2, k. ú. S., jako součásti uvedeného pozemku a přikázání této stavby jako součásti pozemku do vlastnictví vedlejšího účastníka, a dále byl zrušen rozsudek krajského soudu v části výroku I., kterou byly potvrzeny části výroků I. a II. rozsudku okresního soudu týkající se zrušení podílového spoluvlastnictví stěžovatelky a vedlejšího účastníka ke stavbě garáže na pozemku p. č. X2, k. ú. S., jako součásti uvedeného pozemku a přikázání této stavby jako součásti pozemku do vlastnictví vedlejšího účastníka, dále byla zrušena obě rozhodnutí rovněž v částech, kterými bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok II.). Ve zbývající části byla ústavní stížnost odmítnuta (výrok III.). V odstavci 27 odůvodnění nálezu Ústavní soud konstatoval, že obecné soudy v rozporu s obsahem žaloby a žalobního návrhu rozhodly o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ke garáži, aniž by to vedlejší účastník v žalobě navrhoval. Šlo o věc ve výlučném vlastnictví stěžovatelky a spoluvlastnictví k ní netvrdil ani vedlejší účastník ani stěžovatelka a nevyplývalo to ani z katastru nemovitostí jako veřejného seznamu, ani z obsahu spisu. Soudy tak rozhodly o něčem, co vedlejší účastník neučinil předmětem řízení, a zrušily spoluvlastnictví k věci, která byla ve výlučném vlastnictví stěžovatelky. V odstavci 31 odůvodnění nálezu pak Ústavní soud uvedl, že krajský soud může pochybení napravit sám tím, že zruší výroky I. a II. rozsudku okresního soudu v části, kterou bylo zrušeno spoluvlastnictví ke garáži a kterou byla garáž přikázána do vlastnictví vedlejšího účastníka a řízení v tomto rozsahu zastaví. Předmětem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví tak zůstane (vedle dalších nemovitých věcí) pozemek p. č. X2, na kterém (pouze) stojí garáž, nikoli tedy včetně garáže. Současně krajský soud rozhodne o nákladech řízení před obecnými soudy (všech tří stupňů), neboť řízení u něj bude končit. 7. Krajský soud následně vázán zrušovacím nálezem Ústavního soudu, zrušil usnesením ze dne 3. 6. 2025 č. j. 37 Co 59/2023-428 rozsudek okresního soudu v částech výroků I. a II., kterými bylo rozhodnuto o stavbě garáže, a řízení ve věci v tomto rozsahu zastavil (výrok I.). Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení. Při rozhodování o nákladech odvolacího řízení přihlédl krajský soud k tomu, že náklady vzniklé účastníkům v tomto odvolacím řízení nebyly způsobeny zaviněním některé ze stran, ale vyplynuly ze zrušovacího nálezu Ústavního soudu. 8. Napadeným usnesením krajského soudu ze dne 3. 6. 2025 č. j. 37 Co 59/2023-430 bylo výše uvedené usnesení téhož soudu ze dne 3. 6. 2025 č. j. 37 Co 59/2023-428 doplněno tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, předchozího odvolacího řízení a ani řízení dovolacího. Krajský soud vysvětlil, že nerozhodl v intencích zrušovacího nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2024 sp. zn. IV. ÚS 2263/2024 o nákladech předchozího odvolacího řízení, o nákladech řízení před okresním soudem a o nákladech dovolacího řízení. Za této situace postupoval krajský soud podle § 166 odst. 1, 2 o. s. ř. a vydal doplňující usnesení. Tímto usnesením rozhodl o všech zbývajících nákladech řízení, tedy o nákladech předchozího odvolacího řízení, dovolacího řízení a řízení před okresním soudem. Pokud jde o způsob a důvody tohoto rozhodnutí, odkázal krajský soud v plném rozsahu na odůvodnění rozsudku tohoto soudu ze dne 17. 10. 2023 č. j. 37 Co 59/2023-261. Jde-li o náklady dovolacího řízení, krajský soud uvedl, že tyto nevznikly zaviněním žádného z účastníků. II. Argumentace stěžovatelky 9. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že usnesení krajského soudu pro ni bylo překvapivé. Krajský soud na jednání konaném dne 3. 6. 2025 uvedl, že rozhodne pouze o nákladech odvolacího řízení, neboť o nákladech prvostupňového řízení a o nákladech dovolacího řízení rozhodnout nemůže. Poté dne 16. 6. 2025 stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce obdržela napadené usnesení krajského soudu, kterým soud rozhodl i o těchto nákladech. Uvedený postup stěžovatelka vnímá jako rozporný s principem právní jistoty i s práve