II.ÚS 2372/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2372/23 ze dne 2. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatele J. V., zastoupeného JUDr. Michalem Kellnerem, LL.M., advokátem, sídlem Havlíčkova 1043/11, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. června 2023 č. j. 3 Tdo 374/2023-1902, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2022 č. j. 10 To 252/2022-1867 a rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 21. června 2022 č. j. 6 T 61/2021-1824, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Kutné Hoře, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství a Okresního státního zastupitelství v Kutné Hoře, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv zakotvených v čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2, čl. 36 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že napadeným rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel shledán vinným ze zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu dva roky. Trestné jednání stěžovatele spočívalo v tom, že přebíral od poškozené obchodní společnosti BIOENERGO - KOMPLEX, s. r. o., slunečnicové pelety k uskladnění, ale neoprávněně ze skladového areálu odvezl 1 766,65 tun těchto pelet v hodnotě 3 404 917,54 Kč, které pak použil blíže nezjištěným způsobem pro svou potřebu. Stěžovatel podal odvolání. Namítal, že takové množství pelet se na skladu ani nacházet nemohlo, nadto byly často vlhké a vysoušením ztrácely na hmotnosti, takže váha uvedená v účetních a skladovacích dokladech neodpovídala skutečnosti. Zároveň poukazoval na to, že nebylo v jeho časových možnostech takové množství pelet odvézt a že k tomu ani neměl motiv. Krajský soud se ztotožnil s odůvodněním okresního soudu a odvolání stěžovatele napadeným usnesením zamítl. Dovolání stěžovatele odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením. II. Argumentace stěžovatele 3. Stěžovatel namítá, že skutek, pro který byl odsouzen, nemohl fakticky provést. Rozporuje váhu pelet a jejich objem, zdůrazňuje, že jejich váha se měnila pod vlivem vlhkosti. Poukazuje na to, že sice docházelo k vážení kamionů s peletami před a po vyložení zboží, to ale nedokazuje skutečnou váhu zboží ve skladu, kde bylo způsobilé k uskladnění teprve po vysušení. Množství uváděných pelet ve skladu podle vážních lístků a inventur se do skladu ani nemohlo vejít. Obecné soudy navíc samy zpochybnily správnost výsledků inventur. 4. Stěžovatel zdůrazňuje, že nemohl během tří týdnů odvézt 78 kamionů pelet. Neměl navíc žádný motiv pelety zpronevěřit. Jeho vina je založena pouze na nepřímých důkazech. Zároveň obecné soudy nedůvodně neprovedly důkazy, které prokazovaly jeho nevinu, a to zejména fotografie s měřením vlhkosti a výslech svědků. Rozhodná skutková zjištění obecných soudů jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. 5. Obecné soudy změnily dobu spáchání skutku a rozsah možných pachatelů zcela v rozporu s obžalobou. K těmto změnám se stěžovatel nemohl vyjádřit. Konstatuje, že jeho jednání nelze právně kvalifikovat jako zpronevěru, neboť neexistuje přímý důkaz o tom, že si pelety přisvojil. Možná by připadala v úvahu právní kvalifikace poškození cizí věci. Úvahy směřující k hodnocení subjektivní stránky trestného činu, tedy úmyslného jednání stěžovatele, jsou pouze domněnkami, jsou nepodložené a nesprávné. Stěžovatel byl odsouzen v rozporu s pravidlem in dubio pro reo. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Vyjádření k ústavní stížnosti a replika stěžovatele 7. Okresní státní zastupitelství v Kutné Hoře uvedlo, že stěžovatel v ústavní stížnosti pouze opakuje svou obhajobu, se kterou se obecné soudy vypořádaly. Stěžovatel byl sice odsouzen na základě nepřímých důkazů, ty však tvořily uzavřený řetězec a umožňovaly rozhodnout o jeho vině. Rozsah dokazování byl dostatečný. S ohledem na množství pelet, které měl stěžovatel zpronevěřit, bylo vyloučeno, že by k jejich úbytku došlo zvlhnutím, rozježděním, rozpadem na prach apod. Okresní soud v Kutné Hoře odkázal na napadená rozhodnutí. Krajský soud v Praze pouze doplnil, že vina stěžovatele byla spolehlivě prokázána a soudy v důkazní situaci neshledaly pochybnosti, které by bylo nutno řešit ve prospěch stěžovatele. 8. Krajské státní zastupitelství v Praze se k ústavní stížnosti nevyjádřilo, čímž se postavení vedlejšího účastníka řízení vzdalo. 9. Nejvyšší státní zastupitelství uvedlo, že s námitkami stěžovatele se dostatečně vypořádaly obecné soudy. Motiv stěžovatele odpovídá zištnému charakteru zločinu zpronevěry. Ve vztahu k zištnému motivu lze zohlednit dluhy stěžovatele evidované v centrální evidenci exekucí. Množství zmizelých pelet je takové, že jejich úbytek nelze rozumně vysvětlit nesprávně vykázanou hmotností dovážených pelet, úbytkem při vysoušení ani ztrátou při manipulaci. Pokud by k úbytku pelet za aktivní účasti stěžovatele nedošlo, neměl by ani důvod podepsat za účasti svého obhájce dne 6. 9. 2017 notářský zápis, v němž uznal svůj dluh vzniklý zjištěným rozdílem ve stavu pelet. Bez pochybností lze učinit skutková zjištění o tom, že ze skladu spravovaného stěžovatelem byla v rozporu se smlouvou o skladování v období více než tří týdnů odvezena téměř třetina uskladněných pelet, k jejichž odvezení bylo potřeba 78 kamionů. K odvezení tak nemohlo dojít bez vědomí a aktivní účasti stěžovatele. Pravidlo in dubio pro reo porušeno nebylo, neboť v trestní věci stěžovatele nejsou dány pochybnosti ve skutkových otázkách, které byly předmětem dokazování v rozsahu nezbytném pro zjištění stavu věci. Znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry není způsob naložení s přisvojenou věcí, a proto není rozhodné, jak bylo s peletami naloženo poté, co si je stěžovatel přisvojil. 10. Nejvyšší soud zdůraznil, že stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, které obecné soudy už vypořádaly. Soudy si určitých nesrovnalostí v otázkách váhy a objemu zboží byly vědomy a tuto otázku (ponížení množství zpronevěřených pelet) ve prospěch stěžovatele zohlednily. Vypořádaly se i s námitkou, že se deklarované množství pelet nemohlo do skladu vejít. Zdůraznil, že takové množství pelet se nemohlo ztratit bez vědomí stěžovatele a jeho aktivní účasti na posuzovaném zpronevěřujícím jednání. Inventury skladu sice byly prováděny odhadem, stěžovatel však bez výhrad tyto inventury podepisoval a nikdy je nezpochybňoval. Ve spojení s dalšími důkazy v podobě účetních a skladových dokladů a výpovědí svědků však již rozsah zpronevěřeného zboží jednoznačně prokazují. Co se týče motivu stěžovatele, z výpovědí některých svědků vyplynuly problémy podnikatelské činnosti stěžovatele, zároveň bylo zjištěno, že stěžovatel měl v době spáchání činu exekuce a splácel leasingové splátky. Stěžovatel nadto opakovaně uznal, že zboží ve zjišťovaném rozsahu v jím spravovaném skladě chybí. Nejvyšší soud poukázal i na skutečnost, že stěžovatel poté, co mu pelety došly, přišel s verzí, že ho okradli brigádníci. Až později začal rozvíjet svou obhajobu o vlhkosti pelet a úbytku hmotnosti. 11. Stěžovatel v replice zopakoval námitky uplatněné v ústavní stížnosti a zdůraznil, že se vůbec nevedlo dokazování k jeho alibi, zejména s ohledem na časovou osu jeho činnosti v srpnu 2017. Obecné soudy k ním navrhovaným důkazům nepřihlédly a neprovedly je. Obecné soudy uzavřely, že stěžovatel byl ve skladu a odvážel pelety (není známo kam a ani proč by to stěžovatel dělal) v čase, ve kterém to nikdy nemohl stihnout, v množství, které tam mělo být dle inventur, které se ale fyzicky nekonaly (vozila se čísla na papíře), v množství, které se do skladovací haly nemohlo nikdy vejít. Alibi stěžovatele má silnou vazbu zejména ve vztahu k časovým možnostem