II.ÚS 2382/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2382/23 ze dne 31. 10. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. L., zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem, se sídlem v Praze, Kolínská 13, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2023, č. j. 54 Co 136/2023- 3491, rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 16. června 2022, č. j. 0 P 124/2019-3110, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. března 2023, č. j. Nco 15/2023-3307, ve výroku II., spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2023, č. j. 54 Co 136/2023- 3491, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před obecnými soudy 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení práv stěžovatelky garantovaných čl. 3, čl. 10 odst. 2, čl. 36 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ("Listina"), čl. 6, čl. 8 odst. 1 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte. Současně stěžovatelka navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2023, č. j. 54 Co 136/2023- 3491. 2. Stěžovatelka je matkou nezletilých dětí. Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 16. 6. 2022, č. j. 0 P 124/2019-3110, svěřil nezletilé do střídavé péče obou rodičů. Otec měl mít děti ve své péči vždy od čtvrtka sudého týdne od 8:00 hod. do úterý lichého týdne do 8:00 hod., a stěžovatelka vždy počínaje úterým lichého týdne od 8.00 hod. do čtvrtka sudého týdne do 8.00 hod., s tím, že otec nezletilé převezme ve čtvrtek sudého týdne a předá v úterý lichého týdne ve školském zařízení, a matka nezletilé děti převezme v úterý lichého týdne a předá ve čtvrtek sudého týdne ve školském zařízení. Zároveň okresní soud upravil péči o nezletilé o svátcích a prázdninách tak, že o letních prázdninách budou nezletilí v péči otce od 1. 7. od 9:00 hod. do 31. 7. do 16:00 hod. a v péči matky od 1. 8. od 9:00 hod. do 31. 8. do 16:00 hod. Symetrickým způsobem napůl upravil péči o nezletilé o vánočních, jarních, velikonočních, podzimních prázdninách tak, aby se rodiče v péči o nezletilé střídali v sudých a lichých letech, s výjimkou vánočních prázdnin, které budou každý rok rozděleny mezi oba rodiče (vždy jeden z rodičů bude mít nezletilé na Štědrý den a další na Silvestra a v příštím roce naopak). Po dobu prázdnin mělo k předávání dětí docházet v místě bydliště rodiče, ke kterému budou děti přecházet. Oběma rodičům rovněž soud uložil, aby nezletilé předali do péče druhého rodiče v určenou dobu s jejich potřebnými osobními věcmi a na střídavou péči je řádně připravili. Stěžovatelce soud prvního stupně uložil povinnost přispívat počínaje právní mocí rozsudku na výživu každého z nezletilých částku 3 000 Kč měsíčně, splatnou předem vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám otce. Otci uložil povinnost přispívat počínaje právní mocí rozsudku na výživu každého z nezletilých částku 5 500 Kč měsíčně, splatnou předem vždy do každého 15. dne v měsíci k rukám matky (výrok I.). Výrokem II. soud prvního stupně zamítl návrh matky na snížení výživného, výrokem III. zamítl návrh matky na úpravu styku. Tím změnil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 9. 10. 2017, č. j. 21 Nc 3849/2015-1238 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2018, č. j. 10 Co 31/2018-1531, a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 13. 2. 2020, č. j. 0 P 124/2019-1912 (výrok IV.). Výrokem V. uložil rodičům povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Mostě náhradu nákladů řízení, a to každý jednu polovinu, s tím, že o výši a splatnosti nákladů řízení bude rozhodnuto samostatným usnesením. Výrokem VI. stanovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 3. Vrchní soud v Praze mezitím usnesením ze dne 15. 3. 2023 č. j. Nco 15/2023-3307 k námitce podjatosti členů senátu 13 Co Krajského soudu v Ústí nad Labem a návrhu na delegaci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti rozhodl, že členové senátu 13 Co krajského soudu nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování v této věci (výrok I), zároveň přikázal z důvodu vhodnosti všechna odvolací řízení (i v budoucnu vedená) ve věci péče o nezletilé vedené u okresního soudu pod sp. zn. P 124/2019 městskému soudu (výrok II). 4. Stěžovatelka se odvolala proti výrokům I., II., III. a IV. rozsudku okresního soudu. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 54 Co 136/2023- 3491. K odvolání stěžovatelky i otce nezletilých změnil rozsudek okresního soudu ve výroku o změně péče tak, že nezletilé svěřil do péče otce (výrok I.). Ve výroku o vyživovací povinnosti změnil rozsudek okresního soudu tak, že stěžovatelka je povinna přispívat na výživu prvního nezletilého částkou 8 000 Kč měsíčně a na výživu druhého nezletilého částkou 8 000 Kč měsíčně (výrok II.). Ve výrocích II. a III. a IV. rozsudek okresního soudu potvrdil (výrok III.). Poté rozhodl, že je stěžovatelka oprávněna stýkat se s dětmi každý sudý týden od středy do neděle (výrok IV.). Upravil oprávnění stěžovatelky stýkat se s nezletilými o prázdninách (výrok V.), jakož i místo převzetí dětí u otcova bydliště (výrok VI.). Městský soud oběma rodičům uložil, aby nezletilému pravidelně umožnili individuální terapii. Poté rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok VIII. a IX.). II. Argumentace v ústavní stížnosti 5. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že věcně a místně příslušným k rozhodování o stěžovatelčině odvolání do rozsudku Okresního soudu v Mostě je Krajský soud v Ústí nad Labem. Usnesením Vrchního soudu v Praze o přikázání věci nezákonnému odvolacímu soudu bylo porušeno právo stěžovatelky na zákonného soudce. Vrchní soud přikázal věc z důvodu vhodnosti městskému soudu (výrok II.), ačkoli v témže rozhodnutí uzavřel, že členové senátu 13 Co krajského soudu nejsou vyloučeni z projednání a rozhodování v této věci (výrok I). Proto stěžovatelka neshledává delegaci vhodnou z hlediska rychlosti a hospodárnosti. Má za to, že v rozhodnutí chybí geografické a sociologické souvislostí, úvahy soudu jsou založeny na pouhé nedůvěře otce nezletilých v krajský soud. Rozhodnutí je diskriminační ve vztahu k nezletilým dětem. Zásah spatřuje i v delegaci projednávané věci městskému soudu pro futuro. Napadený rozsudek městského soudu je pak ovocem z nakaženého stromu. 6. Právní závěry vyslovené v napadeném rozsudku městského soudu jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Z dosavadního průběhu rozhodování o úpravě poměrů je zřejmé, že oba nezletilí ve věku třináct a půl roku byli od roku 2015 (tedy po osm let) v péči stěžovatelky a byl upraven styk s jejich otcem. Řízení o změně poměrů zahájil okresní soud bez návrhu, v souvislosti s návrhem otce na vydání předběžného opatření, které podal v souvislosti s probíhajícím řízením o vypořádání společného jmění manželů. Načasování podání návrhu na předběžné opatření je zjevně účelové. Městský soud se v napadeném usnesení nevypořádal se všemi kritérii pro rozhodování o poměrech nezletilých, daných judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 2482/13). Zájmem dítěte je nepochybně i jistota v tom, jaké budou jeho poměry v budoucnu. Jsou-li tedy oba nezletilí zvyklí na to, že jsou od předškolního věku svěřeni do péče stěžovatelky, přičemž s matkou žijí od narození v rodinném domě, je pro ně změna poměrů přinejmenším nešťastným radikálním řešením. Městský soud selektoval důkazy v neprospěch stěžovatelky, čehož dalším příkladem je i zamítnutí důkazních návrhů o tom, že se stěžovatelka (pokud jde o uložený trest), osvědčila, že je zaměstnána a vede řádný život. Pro stěžovatelku je tak rozsudek městského soudu překvapivým rozhodnutím. Obecné soudy nevzaly v potaz závěry posudku znalkyně Mgr. Zuzany Bouškové včetně jeho doplnění, v němž byly významně rozklíčovány rodinné poměry a osobnostní naladění jednotlivých členů rodiny. Podle stěžovatelky nebyly dány důvody pro změnu prvoinstančního rozsudku. Stěžovatelka také namítá, že soudy nepřihlédly ke zjištěnému názoru nezletilých. Změnu poměrů překvapivým napadeným rozsudkem odvolacího soudu nesou podle stěžovatelky oba nezletilí úkorně. Proto stěžovatelka navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku městského soudu. III. Posouzení Ústavním soudem 7. Ústavní soud se předně zabýval podmínkami řízení. Ustanovení § 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví lhůty k podání ústavní stížnosti. Tyto lhůty jsou propadné, a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, ústavní stížnost bez ústního jednání odmítne. 8. Stěžovatelka jedno z rozhodnutí napadla jinou ústavní stížností, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto. V usnesení sp. zn. IV. ÚS 2375/23 ze