II.ÚS 2391/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2391/22 ze dne 22. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Davida Uhlíře a Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele K. H., právně zastoupeného Mgr. Luďkem Voigtem, LL.M., advokátem, sídlem Vítězné náměstí 577/2, Praha 6, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 49 Co 90/2022, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení jeho práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Usnesením soudu I. stupně byl zamítnut návrh matky na nařízení předběžného opatření, dle něhož měl být stěžovatel jako otec oprávněn se stýkat s nezletilou E. každý týden v roce vždy v sobotu od 14:30 hodin do 15:30 hodin v prostorách Krizového centra pro děti a dospívající Brno, detašované pracoviště Minská 160/102, a dále měla být matka oprávněna se stýkat s nezletilým K. každý týden v roce vždy v pondělí od 17:00 hodin do 18:00 hodin tamtéž. 3. Soud I. stupně s odkazem na § 102 odst. 1 a § 74 odst. 1 o. s. ř. své rozhodnutí odůvodnil tím, že předběžným opatřením nelze prejudikovat konečné rozhodnutí o výchově a výživě nezletilého dítěte, popřípadě o styku s ním. Podmínkou je přitom stav ohrožení, který naléhavě vyžaduje okamžité, byť dočasné soudní opatření. Pokud se jedná o nezletilou E., probíhá její styk u otce pravidelně po delší dobu na základě schválené dohody rodičů ohledně úpravy výkonu rodičovské odpovědnosti pro dobu před a po rozvodu manželství. Matkou popsané obavy a popis změn chování dle soudu I. stupně nijak neosvědčily nutnost měnit dosud stanovenou úpravu styku s otcem. Co se týče K., žádala matka podle soudu I. stupně změnu po uplynutí krátké doby od vydání usnesení ze dne 23. 11. 2021, č. j. 127 P 51/2018-114, o němž nebylo v té době ještě ani rozhodnuto v odvolacím řízení. 4. Proti tomuto usnesení se odvolala matka. Namítala, že v chování své dcery zpozorovala změny, které ji vedou k důvodným obavám, že je při kontaktu s otcem vystavována nepřiměřenému nátlaku a manipulaci a v zájmu zabránění zhoršování jejího psychického stavu je nutné přistoupit k omezení styku otce s nezletilou a dohledu nad ním. Co se týče nezletilého K., uvedla, že již déle než sedm měsíců s ním neměla žádný kontakt, a že takováto situace je v příkrém rozporu s jeho zájmy, přičemž pro zamezování styku s ním nikdy nebyly a nejsou dány žádné důvody. Matka se obává, že otec na syna vyvíjí velmi silný nátlak a nezletilého proti matce i dalším členům rodiny manipuluje. Vědomě otec brání i kontaktům nezletilého s prarodiči. U nezletilého otec vytváří negativní obraz matky a v současné době vzniká podezření, že se u něj ve vztahu k matce vyvíjí syndrom zavrženého rodiče. Matka uvedla, že ke svému návrhu doložila důkazy, které soud I. stupně nezohlednil a navrhla, stejně jako ve svém návrhu na nařízení předběžného opatření, aby si sám soud vyžádal potřebné informace. 5. Výrokem napadeného usnesení odvolací soud změnil usnesení soudu I. stupně v části o zamítnutí návrhu matky na vydání předběžného opatření mění tak, že otci se po dobu tří měsíců ode dne doručení tohoto usnesení zakazuje styk s nezletilou E., vyjma asistovaných kontaktů v prostorách Krizového centra pro děti a dospívající Brno, detašované pracoviště Minská 160/102, a to každý týden v kalendářním roce vždy v sobotu od 14:30 hodin do 15:30 hodin. Matka je povinna nezletilou E. v určenou dobu počátku styku nezletilou předat zaměstnanci centra, a po ukončení styku ji od zaměstnance tohoto centra převzít. Odvolání matky proti zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, na základě něhož by byla matka oprávněna se stýkat s nezletilým K. každý týden v roce vždy v pondělí od 17:00 hodin do 18:00 hodin v prostorách Krizového centra pro děti a dospívající Brno, detašované pracoviště Minská 160/102, soud, odmítl. 6. Odvolací soud v napadeném usnesení uvedl, že otec se k odvolání matky nevyjádřil, sám však podal dne 8. 6. 2022 návrh na vydání předběžného opatření, dle něhož by měla být matka oprávněna se s nezletilým K. stýkat každý lichý čtvrtek od 13:00 hodin do 17:00 hodin. Kolizní opatrovník se k odvolání matky vyjádřil tak, že obě děti jsou dlouhotrvajícím konfliktem rodičů velmi zasaženy, a tudíž dne 15. 6. 2022 ohledně nich pořádá případovou konferenci. Podle odvolacího soudu jsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření ve vztahu k nezletilé E. 7. Podrobnější rekapitulace napadeného rozhodnutí není třeba, neboť jeho obsah je účastníkům znám, stejně jako průběh jemu předcházejícího řízení. 8. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že přestože odvolací soud sám v napadeném rozhodnutí výslovně opakovaně uvádí, že při svém rozhodování nemůže přihlížet k novotám, z odůvodnění rozhodnutí je zřejmé, že tomu bylo přesně obráceně a jeho rozhodnutí je stavěno právě pouze na novotách a na zjevně nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, přebírající nekriticky tvrzení zúčastněných osob bez jakéhokoli hodnocení vztahu k účastníkům a věci samé. Stěžovatel dále uvádí, že, že v bodě 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí se konstatuje, že se otec k odvolání matky ze dne 18. 5. 2022 nevyjádřil, přičemž poukazuje na to, že nevěděl, že je věc projednávána. Stěžovatel rozporuje zejména důvody, jež vedly soud k přijetí předběžného opatření. II. 9. Jelikož Ústavnímu soudu nemohl být zapůjčen vyžádaný opatrovnický spis, protože ve věci nadále probíhají procesní úkony a je rozhodováno o dalších návrzích rodičů, vyžádal si stanovisko účastníka řízení k obsahu ústavní stížnosti. V něm se Krajský soud v Brně vyjádřil k tzv. novotám a dále uvedl, že z obsahu spisu vyplývá, že napadené usnesení soudu I. stupně včetně odvolání matky bylo otci prostřednictvím jeho advokáta doručeno dne 8. 6. 2022. Otec tak měl možnost se k projednávané věci vyjádřit, avšak neučinil tak, a namísto toho sám podal ještě téhož dne (8. 6. 2022) návrh na nařízení předběžného opatření ohledně určení kontaktů matky s nezletilým K. Krajský soud je přesvědčen, že v tomto konkrétním případě nebyl otec na svých ústavních právech krácen tím, že odvolací soud změnil zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně o předběžném opatření. Otec sám odvolání matky týkající se nezletilé E. zcela ignoroval a svůj vlastní postoj vyjádřil pouze ve vztahu k úpravě kontaktů s nezletilým K., a to ve svém návrhu na nařízení předběžného opatření podaného téhož dne, co mu bylo usnesení soudu I. stupně a odvolání matky doručeno. Situaci ohledně nezletilé E. přitom odvolací soud vyhodnotil jako natolik urgentní a specifickou (jak bylo možno zjistit ze zprávy kolizního opatrovníka ze dne 2. 5. 2022), že bylo jednoznačně v jejím zájmu již bez dalších prodlev provést zatímní úpravu kontaktů s otcem asistovanou formou. 10. Vyjádření účastníka zaslal Ústavní soud k replice stěžovateli. Ten se vyjádřil dne 17. 2. 2023 obsáhle s tím, že vyjádření Krajského soudu v Brně jeho námitky nevyvrátilo, ba naopak. III. 11. Ústavní soud předesílá, že není součástí soustavy obecných soudů, nýbrž je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy), který není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založena výlučně k přezkumu toho, zda v řízení nebo rozhodnutími v něm vydanými nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody účastníka tohoto řízení, a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy (zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé). Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. 12. Ústavní soud proto není povolán k tomu, aby v další instanci revidoval závěry opatrovnických soudů; dle své dosavadní rozhodovací praxe zasahuje v rodinně právních věcech pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž právě na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Naopak Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy; jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak soud své právní závěry k vykonaným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s o