II.ÚS 2423/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2423/24 ze dne 21. 5. 2025 Právo a povinnost styku s dítětem jako integrální součást rodičovské odpovědnosti   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala a soudkyň Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatelky K. V., zastoupené JUDr. Tomášem Těmínem, Ph.D., advokátem, sídlem Karlovo nám. 28, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 59/2024-1406 ze dne 3. června 2024 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 26 P 347/2019-1166 ze dne 16. ledna 2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, a J. V., zastoupeného Mgr. Lucií Houdkovou, advokátkou, sídlem Korunní 2569/108a, Praha 10 - Vinohrady a nezletilých V. V., J. V. a K. V., zastoupených opatrovníkem statutárním městem Mladá Boleslav, sídlem Komenského náměstí 61, Mladá Boleslav, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní soud se v posuzované věci věnoval posouzení toho, zda mohou obecné soudy zamítnout návrh na rozšíření styku nezletilých s nepečujícím rodičem (v době prázdnin) s argumentem, že takové rozhodnutí není možné, neboť v případě uložené povinnosti styku s nezletilými by nebylo možné nařízení výkonu rozhodnutí. Předesílá, že v nálezu uvedené závěry se týkají toliko styku nezletilých dětí a rodičů, neboť právo a povinnost stýkat se s dítětem je integrální součástí rodičovské odpovědnosti. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka (matka nezletilých vedlejších účastníků) domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena základní práva nezletilých vedlejších účastníků zaručená čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 odst. 1, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte a její základní práva zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny. 3. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") č. j. 26 Nc 205/2018-203 ze dne 4. 3. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") č. j. 32 Co 145/2019-319 ze dne 11. 9. 2019 byla schválena dohoda rodičů, na základě které byli nezletilí vedlejší účastníci V., J., K. a jejich nezletilá sestra T. svěřeni pro dobu za trvání manželství i pro dobu po rozvodu manželství do péče stěžovatelky a vedlejšímu účastníkovi (otci nezletilých) byla stanovena povinnost přispívat na jejich výživu. 4. Rozsudkem okresního soudu č. j. 26 P 347/2019-380 ze dne 10. 2. 2020 byl upraven styk otce s nezletilými do 31. 8. 2020 ve stanovených termínech a ode dne 1. 9. 2020 každý sudý týden od pátku od 19 hodin do neděle do 18 hodin, každý rok od 1. 7. od 19 hodin do 8. 7. do 18 hodin a od 1. 8. od 19 hodin do 8. 8. do 18 hodin, každý sudý rok od 23. 12. od 14 hodin do 27. 12. do 17 hodin a každý lichý rok od 27. 12. od 10 hodin do 1. 1. následujícího roku do 18 hodin s tím, že místo vyzvedávání a předání bylo bydliště stěžovatelky. 5. Dne 7. 10. 2020 podala stěžovatelka návrh na výkon výše citovaného rozsudku okresního soudu ze dne 10. 2. 2020 s odůvodněním, že vedlejší účastník (otec nezletilých) nesplnil ve dnech 10. - 12. 4. 2020, 1. 5. - 3. 5. 2020, 15. 5. - 17. 5. 2020 a 5. 7. - 12. 7. 2020 povinnost styku s nezletilými. Rozsudkem okresního soudu č. j. 26 P 347/2019-496 ze dne 21. 12. 2020 byl návrh stěžovatelky zamítnut. Okresní soud konstatoval, že nezpochybňuje právo dětí na styk s rodičem, povinnost státu zajistit právo dítěte na styk je však třeba chápat jako vytvoření podmínek a právního základu, na kterém se může takový styk realizovat, nikoliv jako donucování rodičů ke styku s dětmi. Okresní soud zároveň na otce apeloval, aby se s dětmi stýkal, neboť je to nepochybně v jejich zájmu. 6. Rozsudkem krajského soudu č. j. 32 Co 68/2021-657 ze dne 31. 3. 2021 byl rozsudek okresního soudu ze dne 21. 12. 2020 potvrzen. Krajský soud konstatoval, že otec má nejen právo, ale i povinnost stanovený styk realizovat, a že nerespektování této povinnosti může mít vliv na úpravu práv a povinností rodičů ve vztahu k dětem, ale zároveň dodal, že jím však nelze odůvodnit nařízení výkonu rozhodnutí. 7. Rozsudkem okresního soudu č. j. 26 P 347/2019-988 ze dne 14. 12. 2022 byla nezletilá T. svěřena do péče otce, stěžovatelce bylo stanoveno výživné a její styk s nezletilou byl určen na každý lichý kalendářní týden od pátku od 14 hodin do pondělí do 7 hodin. Soud tak rozhodl na návrh otce, se souhlasem všech zúčastněných a na přání nezletilé. 8. Dne 26. 9. 2023 podala stěžovatelka návrh na úpravu poměrů k nezletilým vedlejším účastníkům a na zvýšení výživného. Návrh týkající se navrhované úpravy styku otce s nezletilými odůvodnila tím, že ve školním roce je přibližně 80 dní volna, v nichž je potřeba zajistit péči o děti, a to buď čerpáním dovolené stěžovatelky, nebo zajištěním péče jinou formou (např. tábory), což ovšem představuje významné náklady, na kterých se otec nepodílí. Stěžovatelka navrhla styk otce s nezletilými každý sudý kalendářní týden od pátku od 14 hodin do neděle do 18 hodin nejpozději, každý sudý kalendářní rok o letních prázdninách první dva týdny v červenci a první dva týdny v srpnu, každý lichý kalendářní rok o letních prázdninách druhé dva týdny v červenci a druhé dva týdny v srpnu, každý sudý kalendářní rok o Vánocích, pololetních a velikonočních prázdninách a každý lichý kalendářní rok po Vánocích do Nového roku a o jarních a podzimních prázdninách. Otec uvedl, že má zájem vídat se s dětmi častěji, nicméně s ohledem na své zaměstnání se nechce zavázat ke styku soudním rozhodnutím, ale preferuje dohodu se stěžovatelkou vždy podle svých aktuálních možností. Tento svůj postoj odůvodnil obavou, že stěžovatelka by v případě nerealizovaného styku z důvodu na jeho straně vymáhala styk soudní cestou, jak to již učinila v minulosti. Nezletilí uvedli, že by s otcem rádi trávili více času, ale čas pátečního předávání navržený stěžovatelkou považovali za příliš brzký. 9. Okresní soud napadeným rozsudkem návrh matky na změnu úpravy styku zamítl. Ztotožnil se se svými předchozími závěry, že rodiče nelze ke styku s dětmi nutit, i když péče a výchova jsou součástí rodičovské odpovědnosti, tedy práv a povinností k dítěti. 10. Krajský soud napadeným rozsudkem právní závěry okresního soudu potvrdil. Konstatoval, že soudním rozhodnutím bylo otci stanoveno oprávnění se s nezletilými stýkat, nikoliv povinnost ke styku, a nelze proto jeho styk s nimi vynutit výkonem rozhodnutí. 11. Rozsudkem ze dne 5. 12. 2024 vyhověl okresní soud jak návrhu stěžovatelky na zvýšení výživného, tak návrhu otce na svěření nezletilé V. do jeho péče. Styk stěžovatelky s nezletilou V. upravil od pátku lichého týdne od 16 hodin do neděle do 17 hodin. V době rozhodování Ústavního soudu o ústavní stížnosti stěžovatelky bylo vedeno u krajského soudu řízení o podaném odvolání stěžovatelky, neboť stěžovatelka nesouhlasila zejména se svěřením nezletilé V. do péče otce. III. Argumentace stěžovatelky 12. Stěžovatelka namítá, že závěry napadených rozhodnutí porušují právo nezletilých vedlejších účastníků stýkat se s otcem v rozsahu, který je v jejich zájmu. 13. Stěžovatelka tvrdí, že rodičovskou odpovědnost nelze aplikovat pouze v otázce vyživovací povinnosti a umožnit tak rodičům, aby se "vyplatili" z povinnosti osobně o vlastní děti pečovat. Upozorňuje, že právu rodiče na styk s dítětem podle § 888 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník") odpovídá povinnost stýkat se s ním, neboť § 858 téhož předpisu formuluje na prvním místě souhrn povinností. 14. Stěžovatelka je toho názoru, že podle zákona o zvláštních řízeních soudních lze vykonat i takové rozhodnutí, jehož obsahem je určení toho, kdo a jak se má s dítětem stýkat. Není podle ní žádný legitimní důvod, aby nemohl být soudně vykonán neuskutečněný styk s dítětem, jestliže si rodič odmítá převzít dítě v době, kdy je k tomu oprávněn podle soudního rozhodnutí. 15. Stěžovatelka zdůrazňuje, že je třeba chránit práva dítěte v případě, kdy jeden z rodičů styk odmítá. Posuzovanou situaci srovnává se stavem, kdy by na rozšířeném styku trval rodič a dítě by jej odmítalo. V takovém případě by podle ní soudy vyhověly přání rodiče a dítě by bylo k širšímu styku nuceno. Podle stěžovatelky by však měl být vždy zohledňován nejlepší zájem dítěte, nikoliv zájmy rodičů. 16. Stěžovatelka žádá, aby se Ústavní soud vyjádřil k možnosti nařídit nepečujícímu rodiči širší rozsah styku v souladu s vyjádřeným přáním dítěte a tento styk soudně vykonávat. S odkazem na § 201 trestníh