II.ÚS 2425/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2425/24 ze dne 15. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky J. B., zastoupené JUDr. Evou Ondřejovou, LL.M., Ph.D., advokátkou, sídlem Příčná 663/8, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. května 2024 č. j. 14 Co 16/2024-1577 a rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. září 2023 č. j. 99 P 18/2020-1507, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a nezletilých A. B. a R. B. a J. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a dále v čl. 12 odst. 1 a čl. 17 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem vyhověl návrhu třetího vedlejšího účastníka - otce (dále jen "otec") a rozhodl o změně úpravy péče o prvního vedlejšího účastníka a druhého vedlejšího účastníka (dále jen "nezletilí") tak, že je svěřil do střídavé péče obou rodičů, přičemž zvlášť upravil péči o nezletilé o prázdninách. Návrh stěžovatelky - matky (dále též jen "matka") na zúžení otcova styku s nezletilými soud zamítl. Na návrh matky dále s účinností od 1. 9. 2022 zvýšil výživné, které má otec nezletilým platit, a to na částku 8 000 Kč na prvního nezletilého a na částku 6 500 Kč na druhého nezletilého. V této výši má otec výživné platit i po dobu střídavé péče, tj. od právní moci rozsudku. Matka má podle rozsudku ve stejné době platit nezletilým výživné ve výši 3 000 Kč a 2 500 Kč. 3. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") k odvolání obou rodičů rozhodnutí okresního soudu o svěření nezletilých do střídavé péče rodičů potvrdil a zvýšil výživné, které mají rodiče na nezletilé platit. Otec je povinen platit prvnímu nezletilému v době od 1. 9. 2022 do právní moci tohoto rozsudku výživné ve výši 12 500 Kč a v době od právní moci tohoto rozsudku výživné ve výši 10 500 Kč. Druhému nezletilému je povinen platit v době od 1. 9. 2022 do právní moci rozsudku výživné ve výši 11 000 Kč a v době od právní moci rozsudku výživné ve výši 9 000 Kč. Současně rozhodl o dluhu otce na výživném pro nezletilé za dobu od 1. 9. 2022 do 30. 4. 2024. Dále krajský soud rozhodl, že matka je povinna od právní moci tohoto rozsudku platit prvnímu nezletilému výživné ve výši 4 000 Kč a druhému nezletilému ve výši 3 500 Kč II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy nedostatečně zjistily skutkový stav věci a rozhodly bez přihlédnutí k podstatným okolnostem této věci. Stěžovatelka má za to, že při pohovoru orgánu sociálně-právní ochrany dětí dne 5. 10. 2022 nebyl dostatečně zjištěn názor nezletilých dětí, když pohovor s nezletilými trval pouze přibližně pět minut. Podle stěžovatelky je zřejmé, že za tak krátkou dobu není orgán sociálně-právní ochrany dětí schopen promluvit s oběma dětmi a informovat je o možných důsledcích vyhovění jejich názoru a o možných důsledcích jakéhokoliv rozhodnutí. Stěžovatelka má za to, že okresní soud nerozhodoval s ohledem na nejlepší zájem nezletilých, když rozhodoval bez zjištění psychického stavu druhého nezletilého. Okresní soud dále odmítl před rozhodnutím ve věci počkat na vyhotovení zprávy psychologa. Stěžovatelka namítá, že soudy nesprávně vyšly ze zjištění učiněného při pohovoru orgánu sociálně-právní ochrany dětí s nezletilými dne 2. 5. 2024, že na tréninky nezletilé doprovází oba rodiče. Otec však druhého nezletilého pravidelně na tréninky nedoprovázel, druhý nezletilý nesprávně odpovídal na dotazy orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Stěžovatelka rovněž poukazuje na to, že krajský soud se předmětnou věcí nedostatečně zabýval, když v bodu č. 10 v rozsudku zaměnil nezletilé. Krajský soud ve svém rozsudku také nepřímo zlehčuje separační úzkost druhého nezletilého. 5. Stěžovatelka dále namítá, že soudy nesprávně vyčíslily vyživovací povinnost otce k nezletilým. Okresní soud dospěl k závěru, že od minulé úpravy se potřeby nezletilých zvýšily přirozenou cestou s přibývajícím věkem. Stěžovatelka požadovala zvýšení výživného od 1. 3. 2020, jelikož od posledního rozhodování o výši výživného došlo k nárůstu čistého příjmu otce o částku v rozmezí 20 000 Kč až 48 000 Kč. Okresní soud neshledal důvod k navýšení výživného již od 1. 3. 2020 z důvodu, že matka v minulosti o zvýšení výživného nežádala, podala rovnou návrh k soudu v únoru 2023. Stěžovatelka uvádí, že obecné soudy dostatečně nezvážily okolnosti, které zapříčinily zvýšení potřeb nezletilých, například v důsledku volnočasových aktivit, které musí zejména první nezletilý navštěvovat z důvodu zdravotního stavu (skolióza), dále v důsledku výdajů spojených se zhoršením jeho zdravotního stavu a s ohledem na počátek školní docházky. Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud nesprávně vypočetl její průměrný čistý příjem, když do průměrného ročního příjmu stěžovatelce započetl výši mimořádné odměny, kterou stěžovatelka ovšem dostane od zaměstnavatele pouze jednou za pět let. Stěžovatelka se navíc podílí na zajištění bytových potřeb nezletilých dětí v době, kdy jsou u otce. Nezletilé děti bydlí u otce v rodinném domě, který je součástí nevypořádaného společného jmění manželů a stěžovatelka navíc hradí od listopadu roku 2023 splátku ve výši 4 519 Kč na tento dům, který užívá výhradně otec. Podle stěžovatelky výpočet výživného neodpovídá výši výživného, které otec hradil před nabytím právní moci rozsudku krajského soudu při dvojnásobném čistém výdělku. Stěžovatelka rovněž poukazuje na nedostatečné odůvodnění určení výživného v souvislostech s důležitými okolnostmi daného případu tedy i v souvislosti se zvýšenými potřebami nezletilých dětí. Domnívá se, že soud pouze vypočítal výši výživného na základě "matematické rovnice" bez dostatečného odůvodnění svého závěru. Stěžovatelka poukazuje na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2016 sp. zn. I. ÚS1437/15 [(N 87/81 SbNU 449); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], ve kterém Ústavní soud vyslovil, že "právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny) v řízení o stanovení výše výživného na děti je porušeno v případě, že soudem učiněná skutková zjištění ve vztahu k příjmové a majetkové situaci povinného rodiče jsou v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy, popřípadě není vůbec zřejmě, jaké právní závěry dovodil z provedených důkazů". III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 8. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzov