II.ÚS 2430/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2430/23 ze dne 20. 11. 2024 Vyvažování dotčených zájmů před uložením povinnosti uvést věci v původní stav v řízení o žalobě na ochranu rušené držby   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Davida Uhlíře a soudce zpravodaje Tomáše Langáška o ústavní stížnosti Ing. Romana Kolaříka, zastoupeného advokátem Mgr. Ing. Martinem Matějkou, sídlem Jana Babáka 2733/11, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 65/2023-239 ze dne 8. června 2023, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení a Mgr. et Ing. Ivety Kučerové, BA, a Ing. Ctibora Kučery, zastoupených advokátkou Mgr. et Mgr. Kamilou Mesiarkinovou, sídlem Josefská 504/8, Brno, Ing. Magdy Kolaříkové a Romana Romaňuka a Inny Romaňukové, zastoupených advokátem Mgr. Lukášem Vernerem, sídlem nám. Republiky 679/5, Opava, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Výroky II a III usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 65/223-239 ze dne 8. 6. 2023 bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 13 Co 65/223-239 ze dne 8. 6. 2023 se ve výroku II ve vztahu ke stěžovateli a ve výroku III ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále také "Listina"), právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny a právo provozovat jinou hospodářskou činnost zaručené čl. 26 odst. 1 Listiny. K tomu mělo dojít v řízení o žalobě na ochranu držby uložením povinnosti zdržet se rušení držby vodovodu a uvést jej v předešlý stav. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu Brno-venkov sp. zn. 11 C 193/2022, okresní soud výrokem I usnesení č. j. 11 C 193/2022-67 ze dne 29. 8. 2022 zamítl žalobu Mgr. et Ing. Ivety Kučerové, BA, a Ing. Ctibora Kučery (vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem; dále také "žalobci"), aby soud uložil stěžovateli a Ing. Magdě Kolaříkové (vedlejší účastnice řízení před Ústavním soudem; společně dále také "žalovaní") povinnost uvést potrubí vodovodu ve vlastnictví žalobců do původního stavu. Výrokem II pak žalovaným uložil povinnost zdržet se rušení držby vodovodu žalobců. 3. Okresní soud tak rozhodl v řízení o žalobě podle § 1003 občanského zákoníku (§ 176 a násl. občanského soudního řádu), přičemž vyšel z toho, že žalobci jsou vlastníky vodovodu nacházejícího se zčásti na pozemcích ve vlastnictví žalovaných, resp. třetích osob, a jejich držené právo užívání bylo svémocně narušeno jednáním žalovaných, kteří při výstavbě rodinných domů vodovod přepojili z původní trasy na novou větev. Učinit tak měli bez souhlasu žalobců a bez veřejnoprávního povolení, jelikož při přeložení nepostupovali dle schválené projektové dokumentace. V tomto jednání okresní soud spatřoval svémocné rušení držby, a proto žalobě částečně vyhověl. Návrhu uložit povinnosti uvést potrubí vodovodu do původního stavu soud nevyhověl, neboť takto formulovaný petit byl neurčitý a nevykonatelný. 4. K odvolání všech účastníků Krajský soud v Brně výrokem I napadeného usnesení změnil prvostupňové rozhodnutí ve výroku II tak, že uložil žalovaným povinnost zdržet se rušení držby blíže specifikované vodovodní přípojky a vodovodu vedoucího od vodovodní přípojky. Výrokem II napadeného usnesení změnil prvostupňové rozhodnutí ve výroku I tak, že uložil žalovaným povinnost uvést potrubí vodovodu do předešlého stavu tak, že odstraní napojení vodovodu do nového potrubí ve dvou narušených místech a propojí vodovod do potrubí původního. Výrokem III krajský soud rozhodl o povinnosti stěžovatele nahradit žalobcům náklady řízení, výrokem IV o povinnosti druhé žalované nahradit náklady řízení a výroky V, VI a VII o povinnosti účastníků zaplatit soudní poplatek. 5. Podle krajského soudu poslední držba vodovodu existovala v té podobě, že ji vykonávali žalobci tak, že jím byla z vodovodního řadu dodávána v dané trase pitná voda do jejich nemovitostí. K narušení posledního stavu držby došlo 10. 8. 2022 tím, že žalovaní zprovoznili přeložku vodovodu, kdy od uvedeného dne již není voda žalobcům dodávána vodovodním potrubím vedoucím v jeho původní trase, ale potrubím vedoucím v trase jiné. Podle krajského soudu není relevantní, že voda žalobcům teče, relevantní je, že poslední držbu vodovodu vykonávali v jiné trase a že se způsobem provedení přeložky nesouhlasili. Podstatná pak není ani námitka územním rozhodnutím stavebního úřadu, neboť žalovaní přeložku vodovodního potrubí provedli odchylně od trasy přeložky povolené územním rozhodnutím. Návrhu na určení povinnosti uvést vše v předešlý stav krajský soud vyhověl, jelikož žalobci zpřesnili petit. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel uvádí, že se svou manželkou koupili nezastavěné pozemky, na kterých následně chtěli vystavět rodinné domy. V katastru nemovitostí nebyla na pozemcích evidována žádná právní vada, při přípravě projektu nicméně zjistili, že přes ně vede neevidované vodovodní potrubí, které je nepovolenou a neoprávněnou stavbou. Pro realizaci projektu bylo nezbytné potrubí přeložit tak, aby nevedlo šikmo přes pozemky, ale při jejich hranici, čemuž žalovaní od počátku bránili. Provedení přeložky bylo i požadavkem stavebního úřadu a došlo k němu na základě pravomocného povolení (rozhodnutí o umístění stavby), a to pouze s nepatrnými odchylkami. Původní potrubí tehdy zůstalo zachováno. 7. Po vydání prvostupňového usnesení se žalovaní údajně rozhodli, že dále nechtějí být stavebníky daného stavebního záměru a od 7. 2. 2023 stavebníky již nebyli a žádné stavební práce neprováděli, a to ani prostřednictvím třetích osob. Z tvrzení žalobců poté vyplynulo, že cca 10. 2. 2023 bylo původní potrubí odstraněno, což však dle svých slov neučinil ani stěžovatel, ani jeho manželka. Krajský soud přesto napadeným usnesením uložil stěžovateli povinnost uvést potrubí do původního stavu, ačkoli nebyl tím, kdo původní stav změnil a ačkoli uvedení do původního stavu znamená umístění nepovolené a neoprávněné stavby na pozemky třetích osob, na kterých se navíc nachází asfaltová komunikace, kterou by bylo nutné odstranit. Na splnění povinnosti uložené soudem by bylo třeba vynaložit statisíce korun. 8. Úvahu, že držba přívodu vody je rušena umístěním potrubí na nevýznamně odlišném místě na cizích pozemcích, stěžovatel vnímá jako zásadně nesprávnou a odporující obyčejnému lidskému cítění. Voda v novém potrubí teče v kvalitě a množství vyžadovaném rozhodnutím stavebního úřadu, žalobci přepojení ani nezaznamenali. 9. Stěžovatel poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 14 Co 175/2023-252 ze dne 20. 3. 2024, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali určení existence služebnosti inženýrské sítě - vodovodního potrubí vedoucího přes pozemky stěžovatele, totožného potrubí, které je předmětem řízení o rušené držbě. V tomto rozsudku krajský soud označil stěžovatelovu situaci za bezvýchodnou, kdy na jednu stranu musí (aby mohl dále stavět) provést přeložku vodovodního potrubí, na druhou stranu je mu uložena povinnost uvést potrubí do původního stavu za situace, kdy právem samým žalobci ani nedisponují. Navíc původní potrubí mělo být odstraněno dle rozhodnutí stavebního úřadu, odstraněním potrubí tedy držba rušena být nemohla, a soud tak mohl rozhodnout maximálně o povinnosti provést potrubí přesně ve schválené trase. III. Průběh řízení před Ústavním soudem 10. Původním soudcem zpravodajem v řízení o ústavní stížnosti byl Tomáš Lichovník. Po skončení jeho mandátu soudce Ústavního soudu byla věc podle rozvrhu práce přidělena Tomáši Langáškovi a rozhoduje o ní II. senát Ústavního soudu ve složení Tomáš Langášek, David Uhlíř a Jan Svatoň. 11. Usnesením č. j. II. ÚS 2430/23-29 ze dne 10. 9. 2024 Ústavní soud přiznal Romanu Romaňukovi a Inně Romaňukové postavení vedlejších účastníků řízení, neboť jsou vlastníky pozemku, který by dle tvrzení stěžovatele byl dotčen splněním povinnosti uložené napadeným usnesením. Ústavní soud poté vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 12. Krajský soud v Brně navrhl ústavní stížnost odmítnout, případně zamítnout, neboť rozhodl v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 4306/18 ze dne 21. 5. 2019 (N 93/94 SbNU 179) a usnesením Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3018/18 ze dne 17. 9. 2019. Žalobci prokázali, že vykonávali držbu vodovodu a že žalovaní tuto držbu svémocně narušili. Podle krajského soudu není podstatné, že voda žalobcům teče, neboť s přeložením potrubí nesouhlasili. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaní provedli přeložku potrubí odchylně od trasy přeložky povolené územním rozhodnutím,