II.ÚS 2452/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2452/24 ze dne 30. 4. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti J. K., A. V. a M. K., zastoupených JUDr. Viktorem Pakem, advokátem, sídlem Francouzská 171/28, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2024 č. j. 25 Cdo 539/2023-360, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2022 č. j. 71 Co 334/2021-341 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově ze dne 18. srpna 2021 č. j. 207 C 21/2019-279, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově, jako účastníků řízení, a a) právnické osoby Sdružené zdravotnické zařízení Krnov, příspěvková organizace, sídlem I. P. Pavlova 552/9, Krnov - Pod Bezručovým vrchem, zastoupené Mgr. Michaelem Mrůzkem, advokátem, sídlem B. Němcové 975/1, Krnov - Pod Bezručovým vrchem, a b) obchodní korporace Generali Česká pojišťovna, a. s., sídlem Spálená 75/16, Praha 1 - Nové Město, zastoupené Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem, sídlem U studánky 3, Praha 7 - Holešovice, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno jejich základní právo na respektování rodinného života zaručené čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), na nedotknutelnost soukromí zaručené čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života zaručené čl. 10 odst. 2 Listiny, jakož i základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. 2. Z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Bruntále - pobočky v Krnově (dále jen "okresní soud") sp. zn. 207 C 21/2019 se podává, že uvedený soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelů, kterou se každý z nich z titulu odčinění duševních útrap (§ 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) domáhal na vedlejší účastnici a) zaplacení částky 2 mil. Kč s příslušenstvím, stěžovatelům uložil společně a nerozdílně zaplatit náhradu nákladů řízení České republice ve výši 22 981 Kč, vedlejší účastnici a) ve výši 20 570 Kč a vedlejší účastnici b), která měla v soudním řízení postavení vedlejší účastnice řízení na straně žalované, ve výši 3 900 Kč. 3. V žalobě stěžovatelé uvedli, že vedlejší účastnice a) (dále též jen "zdravotnické zařízení") dne 16. 7. 2017 přijala jejich otce J. K. (dále jen "pacient") k plánované operaci - laparoskopickému odstranění karcinomu, a přestože na rentgenovém snímku hrudníku pořízeném téhož dne byla patrna infiltrace plic vpravo bazálně a tekutina v pohrudniční dutině vlevo, nebyla tomu na předoperačním interním konsiliu konaném téhož dne ani při ranní vizitě dne následujícího (17. 7. 2017) věnována pozornost; v uvedených dnech chybí ve zdravotní dokumentaci i předoperační anesteziologické vyšetření. Pacient nebyl nijak předoperačně vyšetřen, nebyl korigován jeho nutriční stav, ačkoliv přítomné otoky dolních končetin byly přičítány hypoproteinemii (sníženému obsahu bílkovin v krevní plazmě). Přesto byl proveden operační výkon spočívající v resekci části rekta postiženého nádorem s následným vytvořením anastomózy (napojením ponechaných částí). V pooperačním období dne 21. 7. 2017 v 17:50 hod. byl pacient podle zdravotní dokumentace opocený, febrilní, břicho měl nafouknuté a tvrdé, a o tomto stavu byl informován lékař. První následný záznam o kontrole lékařem byl pořízen až 22. 7. 2017 v 9:34 hod. se závěrem, že důvodem zhoršení je nejspíš dehiscence (rozpad) anastomózy. Během následné operace, která toto podezření (a únik stolice do dutiny břišní) potvrdila, pacient dne 22. 7. 2017 v 16:45 hod. zemřel. 4. Postup zdravotnického zařízení spočívající v tom, že operační úkon nebyl odložen a že pacient po operaci nebyl více než 15 hodin vyšetřen, nelze podle stěžovatelů považovat za péči řádného odborníka (§ 2634 odst. 1 občanského zákoníku) ani za souladný s jeho povinností počínat si tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na životě či zdraví jiného (§ 2900 občanského zákoníku), a ani s příslušnými profesními povinnostmi a standardy (čl. 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně). 5. Okresní soud dospěl k závěru, že stav pacienta bylo možné řešit pouze operativně, a i když šlo o plánovanou operaci, bylo ji nutné provést kvůli pokročilosti nádoru bezodkladně. K tvrzenému pochybení, že nebyla věnována pozornost snímku ze dne 16. 7. 2017, a proto nedošlo k odložení první operace, uvedl, že tato skutečnost neměla příčinnou souvislost s úmrtím pacienta. K poukazu stěžovatelů na opožděnost indikace zdravotní komplikace a provedení druhé operace okresní soud konstatoval, že i když absence záznamů lékaře představuje nesprávný postup, v daném případě byla pooperační komplikace řešena lege artis. 6. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") v záhlaví označeným rozsudkem jako věcně správný rozsudek okresního soudu potvrdil a rozhodl, že stěžovatelé jsou povinni společně a nerozdílně nahradit náklady odvolacího řízení vedlejší účastnici a) ve výši 11 624,47 Kč a vedlejší účastnici b) ve výši 1 800 Kč. V jeho odůvodnění uvedl, že okresní soud řádně vyložil, proč se přiklonil k závěru znalců doc. MUDr. Miloše Růžičky, CSc., a doc. MUDr. Pavla Zonči, Ph.D., FRCS, MBA, že odložení první operace nebylo nutné, a navíc výpotek na plicích nebyl v příčinné souvislosti s úmrtím pacienta. V souvislosti s námitkou stěžovatelů, že kdyby byla pooperační komplikace zjištěna a odhalena včas, zvýšila by se pacientova šance na přežití, krajský soud upozornil na záznam sestry z 00:34 hod. dne 22. 7. 2017 s tím, že nic nesvědčí zhoršování zdravotního stavu pacienta, a za správný označil skutkový závěr okresního soudu, podle kterého záznam lékaře v 9:34 hod. je již výsledkem prohlédnutí pacienta. Dále konstatoval, že podle zjištěného skutkového stavu se na úmrtí pacienta podílela celá řada faktorů - vysoký věk, pozdní stadium nádoru, polymorbidita, zátěž při první operaci, následná komplikace, sepse, druhá zatěžující operace, a jako bezprostřední příčinou smrti uvedl infarkt myokardu. Provedení druhé operace bylo faktorem jedním, nikoliv výlučným či zásadním, a pokud by tato operace byla provedena o 15 hodin dříve, nijak zásadně by se nezvýšila pacientova šance na přežití, protože ta se pohybovala do 10 %, i kdyby k infarktu nedošlo. Doba provedení revizní operace tudíž není v příčinné souvislosti s úmrtím pacienta, neboť se tak stalo v důsledku všech uvedených skutečností. 7. Proti tomuto rozsudku brojili stěžovatelé dovoláním, to však Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), odmítl s tím, že není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, a stěžovatelům uložil zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení vedlejší účastnici a) částku 2 985 Kč a vedlejší účastnici b) částku 100 Kč. II. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatelé prezentují svou argumentaci, kterou uplatnili v odvolání, jeho doplnění ze dne 12. 5. 2022 a dovolání. Ústavní soud vyšel z toho, že stěžovatelé okresnímu soudu nadále - stejně jako v odvolání - vytýkají logický rozpor mezi jeho (souhrnným) závěrem, že vzniklá pooperační komplikace byla řešena lege artis, a jeho argumentací (bodech 8 a 9 odůvodnění rozsudku), kde se konstatují závěry znalce MUDr. Jiřího Svobody (pozn.: pro stručnost budou jména soudních znalců dále uváděna bez akademických a vědecko-pedagogických titulů) a prezentuje dílčí zjištění týkající se záznamů ve zdravotní dokumentaci (bod 7). 9. Stejně jako v doplnění odvolání stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají logický rozpor mezi souhrnným závěrem okresního soudu, podle něhož rozsah vyšetření před zahájením léčby vyhodnotili znalci jako dostatečný, a závěry dílčími, vycházejícími konkrétně z výsledku šetření nezávislé odborné komise Krajského úřadu Moravskoslezského kraje (dále jen "komise"), tedy že došlo k nesprávnému použití staršího snímku srdce a plic pacienta a že v důsledku tohoto pochybení nedošlo k odložení operace (bod 5), ze závěrů znalce Miloše Růžičky, podle něhož rentgenovému snímku z doby přijetí pacienta internista spíše nevěnoval pozornost a chirurg před operací ho patrně neviděl (bod 7), jakož i ze závěrů znalce Jiřího Svobody, podle nichž nebylo postupováno s péčí řádného odborníka (bod 9), a závěrů Pavla Zonči týkajících se posou