II.ÚS 2453/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2453/24 ze dne 15. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky S. P., zastoupené Mgr. Adamem Preisslerem, advokátem, sídlem V Jezerách 226, Dolní Břežany, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. května 2024 č. j. 32 Co 57/2024-2373 a rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 5. ledna 2024 č. j. 0 P 103/2023-2263, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, a nezletilých K. K. a V. K. a L. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 32 odst. 1 a 4, jakož i v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Benešově (dále jen "okresní soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem udělil za vedlejšího účastníka, otce (dále též jen "otec") nezletilé první vedlejší účastnice a nezletilé druhé vedlejší účastnice (dále jen "nezletilé") souhlas s psychologickou péčí o nezletilé u psycholožky PhDr. Ilony Špaňhelové, sídlem Krátkého 250/4, Praha 9 (výrok I.), vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku I. rozsudku dnem doručení rozhodnutí (výrok II.), změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") ze dne 13. 5. 2021 č. j. 61 Nc 2519/2019-825 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 21. 9. 2022 č. j. 91 Co 293/2021-1182 ve výroku, kterým bylo naposledy rozhodnuto o výživném pro obě nezletilé tak, že otec je povinen s účinností od 1. 9. 2023 přispívat na výživu první nezletilé měsíčně částkou 8 500 Kč a na výživu druhé nezletilé měsíčně částkou 8 000 Kč (výrok II.), dále rozhodl o nedoplatcích výživného vzniklých jeho zvýšením za dobu od 1. 9. 2023 do 31. 12. 2023 pro obě nezletilé a o režimu jejich splátek (výrok III.) a o nákladech řízení (výrok IV.). 3. Proti rozsudku okresního soudu podali oba rodiče odvolání. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu změnil tak, že nahradil souhlas otce s poskytováním psychologické péče oběma nezletilým v Centru sociálních služeb Praha, příspěvková organizace hlavního města Prahy, sídlem Žilinská 2769/2, Praha 4, prostřednictvím Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, sídlem Kubelíkova 827/55, Praha 3, kterou bude poskytovat Mgr. Michaela Šorfová. Dále krajský soud zamítl návrh stěžovatelky - matky (dále též jen "matka") na zvýšení výživného otce pro obě nezletilé dnem 2. 12. 2022 (výrok I.). Výrokem II. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. II. Argumentace stěžovatelky 4. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy se při rozhodování o jejím návrhu na zvýšení výživného nevypořádaly se všemi hledisky, které jsou v předmětné věci relevantní, a neposoudily všechny významné okolnosti této věci. Přitom stěžovatelka poukazuje na to, že doba, která uplynula od předchozího stanovení výživného, fakticky nečinila jeden rok a osm měsíců. Krajský soud přesto dospěl k závěru, že nenastala podstatná změna poměrů, která by odůvodňovala změnu dřívějšího rozsudku. 5. Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud ve svém rozsudku konstatuje, že městský soud, který předtím rozhodoval o výživném na nezletilé v září 2022, při svém rozhodování vyšel z toho, že první nezletilá byla žákyní třetí třídy základní školy a druhá nezletilá byla žákyní první třídy základní školy, jelikož v obecné rovině platí, že pro vyhlášení rozsudku je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (tj. ke dni 21. 9. 2022), tím pominul, že městský soud nepřizpůsobil svá skutková zjištění a svůj závěr o skutkovém stavu tomu, jaké změny nastaly v době od vyhlášení předcházejícího rozsudku obvodního soudu. Za této situace podle stěžovatelky neobstojí, posuzoval-li krajský soud případnou změnu poměrů v mezidobí jednoho roku a osmi měsíců, jelikož ve skutečnosti krajský soud posuzoval jako počáteční období, kdy první nezletilá byla žákyní první třídy základní školy a druhá nezletilá docházela do mateřské školky. Stěžovatelka dovozuje, že právní závěry rozhodnutí extrémním způsobem neodpovídají obsahu spisu a provedenému dokazování, anebo v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, stejný postup při stanovení počátečního období, od níž se posuzovalo, zda došlo ke změně poměrů či nikoliv od předchozího rozhodnutí o výživném, vyplývá i z rozsudku okresního soudu. 6. Stěžovatelka dále poukazuje na to, že krajský soud ve svém rozsudku konstatoval, že ke změně poměrů od předchozího rozhodnutí o výživném podle rozsudku městského soudu nedošlo s odůvodněním, že "délka doby, která uplynula, tj. jeden rok a osm měsíců, sama o sobě obvykle nepředstavuje změnu poměrů odůvodňující změnu výživného v důsledku prostého plynutí času". Stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 756/16 [(N 114/81 SbNU 785); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz], podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu, který postavil svůj závěr o tom, že v poměrech rodičů a dítěte nedošlo oproti stavu v předchozím rozsudku o výživném k podstatné změně, výlučně na uplynutí necelých dvou let od právní moci předchozího rozsudku, postrádá jakékoli relevantní odůvodnění a odporuje proto zásadám spravedlivého procesu podle Listiny a relevantní judikatuře Ústavního soudu. 7. K samotné změně poměrů v předmětné věci stěžovatelka poukazuje na nárůst inflace v rozhodném období a dále upozorňuje na to, že příjem otce od předchozího rozhodnutí o výživném na nezletilé se zvýšil, přičemž šlo o zvýšení, které je možné označit za vyšší jak nepatrné (zvýšení platu o cca 17 % s tím, že v tomto není nikterak zohledněno to, že otec dostává další nezdanitelná plnění). I tato okolnost je způsobilá přispět k tomu, aby obecné soudy dospěly k závěru o změně poměrů při novém stanovení výživného oproti předchozímu soudnímu rozhodnutí. Krajský soud tedy pominul jedno kritérium - inflaci a druhé - zvýšení platu otce, sice vzal v úvahu, avšak bez jakéhokoliv promítnutí do výše výživného na nezletilé s přihlédnutím k aktuálnímu stavu. Vzhledem k tomu se samotný závěr o tom, nedošlo ke změně poměrů odůvodňujících změnu výše výživného na nezletilé, jeví být v příkrém rozporu právě s § 915 občanského zákoníku a tedy i v rozporu s čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny. 8. Stěžovatelka poukazuje na to, že Ústavní soud v nálezu ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. II. ÚS 756/16 uvedl, že při určování výše výživného je třeba přihlížet nejen k fakticky dosahovaným příjmům a majetkovým poměrům otce, ale i jeho současné manželky. Stěžovatelka v řízení před soudy obou stupňů poukazovala na to, že otec má partnerku, s kterou žije, a proto by se i její výdělkové poměry, resp. možnosti, měly brát v úvahu pro účely rozhodování o výživném na nezletilé. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že obecné soudy nevzaly v úvahu soužití otce s partnerkou, resp. to, jak se její výdělkové možnosti a poměry projevují v životní úrovni otce. Přitom z tvrzení otce vyplynulo, že partnerka otce má mít příjem cca 40 000 Kč měsíčně. Obecné soudy k tomu ovšem v rozporu s vyšetřovací zásadou žádné dokazování nevedly. Stěžovatelka v této souvislosti poukazuje na nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. I. ÚS 299/06 (N 158/42 SbNU 297), ze dne 7. 3. 2007 sp. zn. I. ÚS 527/06 (N 43/44 SbNU 549) a ze dne 1. 2. 2008 sp. zn. II. ÚS 1619/07 (N 27/48 SbNU 377). III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo