II.ÚS 2457/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2457/23 ze dne 13. 3. 2024 N 47/123 SbNU 68 Podmínky pro nepřiznání bezplatné obhajoby nemajetnému obviněnému   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele R. Z., t. č. Vazební věznice České Budějovice, zastoupeného JUDr. Ing. Danielem Prouzou, Ph.D., advokátem, sídlem Krajinská 251/16, České Budějovice, směřující proti usnesení Okresního soudu v Prachaticích ze dne 9. května 2023 č. j. 4 Nt 1006/2023-34 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. června 2023 č. j. 4 To 277/2023-52, za účasti Okresního soudu v Prachaticích a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a Okresního státního zastupitelství v Prachaticích jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. června 2023 č. j. 4 To 277/2023-52 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces (soudní ochranu) zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na bezplatnou obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Shrnutí věci 1. Nález se zabývá otázkou, zda je možné upřít nemajetnému obviněnému nacházejícímu se ve vazbě bezplatnou obhajobu s odůvodněním, že náklady nutné obhajoby může hradit z nevyužité peněžní záruky, na kterou mu přislíbili půjčit jeho rodiče. Ústavní soud došel k závěru, že bez zohlednění dalších podmínek (např. majetkových poměrů rodičů) takový postup možný není. II. Předchozí průběh řízení 2. Z ústavní stížnosti a přiložených soudních rozhodnutí (doplněných o další dokumenty) zjistil Ústavní soud především následující skutečnosti. 3. Policie zahájila proti stěžovateli trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Stěžovatel si zvolil advokáta a udělil mu plnou moc. U Okresního soudu v Prachaticích stěžovatel požádal o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 trestního řádu. Žádost později doplnil vyplněným prohlášením o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen jako "Prohlášení"). 4. Napadeným usnesením nalézací soud přiznal stěžovateli nárok na obhajobu za odměnu sníženou o 30 % s tím, že tuto část bude hradit stát. Soud neshledal neschopnost stěžovatele pokrýt vzniklé náklady v celém rozsahu - nemá žádné zdravotní potíže, před vzetím do vazby byl zaměstnán a aktuálně je příjemcem dávek podpory v nezaměstnanosti. Na druhou stranu jde o osobu předdůchodového věku a v insolvenci, která se kvůli neplnění povinností pravděpodobně změní v konkurz. Materiální situace stěžovatele neumožňuje platit v budoucnu vzniklé náklady na obhajobu a ani dluh, který by v této souvislosti (primárně vůči státu) vznikl. Úplné osvobození od nákladů obhajoby by ale bylo nespravedlivé, neboť stěžovatel se zaprvé může nutné obhajoby vzdát, zadruhé je stíhán za vysoce společensky škodlivé jednání se zištným motivem. 5. Stížnost stěžovatele byla druhým napadeným usnesením zamítnuta. Stížnostní soud však vytkl nalézacímu soudu dvě pochybení: 1) stěžovatel se v žádném případě nemohl nutné obhajoby vzdát (překážka vazebního stíhání), 2) rozhodující pro posouzení bezplatné obhajoby je výhradně aktuální majetková situace stěžovatele, nikoliv jeho současný či budoucí výdělkový potenciál. Nemajetnost stěžovatele však zpochybňuje skutečnost, že měl po zadržení na bankovním účtu částku přesahující 100 000 Kč. Klíčovým argumentem je ale nabídka peněžité záruky ve výši 200 000 Kč, kterou přednesl stěžovatel ve vazebním zasedání. Tuto sumu byl schopen stěžovatel zajistit půjčkou od rodičů. Protože nabídka kauce přijata nebyla, může ji stěžovatel použít na úhradu obhajoby. Stížnostní soud ve světle uvedeného neviděl důvody ani pro nalézacím soudem připuštěné snížení nákladů o 30 %, jelikož ale opravný prostředek podal pouze stěžovatel, k úpravě původního rozhodnutí nepřistoupil. III. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel je přesvědčen, že postup obecných soudů porušil jeho základní právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina") a základní právo na bezplatnou pomoc obhájce zaručené v čl. 40 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 7. Stěžovatel od počátku předkládal argumentaci a podklady osvědčující závěr o jeho nemajetnosti. Do svého vzetí do vazby nebyl zaměstnán a byl zatížený exekucemi v procesu oddlužení (nyní pro neplnění podmínek přerušeném). Kvůli vazbě pozbyl logicky možnosti pracovat. Nevlastnil žádný majetek, zmíněné prostředky na bankovním účtu mu byly policejním orgánem zajištěny. Odůvodnění soudu prvního stupně bylo plné pochybení a rozporů (mj. připuštění možnosti vzdání se nutné obhajoby, úvahy o budoucích výdělcích stěžovatele protivící se judikatuře Ústavního soudu), výsledné snížení nákladů o 30 % lze označit za arbitrární a neodůvodněné. 8. Byť stížnostní soud některé argumenty nalézacího soudu revidoval, také nepřípustně navázal nárok na bezplatnou obhajobu na podmínky nemající oporu v zákoně či v judikatuře. Není přípustné, aby byly přeneseny náklady na obhajobu nemajetného stěžovatele ze státu na jiné osoby. Zde konkrétně na staré nemocné rodiče odkázané na starobní důchod. Navíc částka 200 000 Kč měla charakter vratné peněžité záruky. Stěžovatel dodává, že náklady jeho obhajoby budou s ohledem na množství svědků pravděpodobně vysoké, přičemž mu není zřejmé, z čeho by je měl hradit. IV. Splnění podmínek řízení 9. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 a contrario zákona o Ústavním soudu), byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňuje také ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. V. Průběh řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud požádal o vyjádření k ústavní stížnosti všechny účastníky a vedlejší účastníky řízení. 11. Okresní soud v Prachaticích se souhlasně přihlásil k odůvodnění usnesení stížnostního soudu. Odkázal na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na usnesení ze dne 26. 1. 2016 sp. zn. III. ÚS 1248/15, podle kterého při posuzování bezplatnosti obhajoby je nutné zohlednit také možnost obviněného opatřit si peníze od osob blízkých, zejména nejbližší rodiny. Stěžovateli nebylo upřeno právo na nutnou obhajobu - advokáta si zvolil a ten jej nyní bude zastupovat. Krajský soud v Českých Budějovicích jednou větou odkázal na své rozhodnutí. 12. Okresní státní zastupitelství v Prachaticích poukázalo na zištnou trestnou činnost stěžovatele a způsob utrácení prostředků před zadržením (pobyty v penzionech). Stěžovatel měl peněz evidentně dost, ač nebyly na jeho účtech zajištěny. Vedlejší účastník souhlasí i s tím, že stěžovatel může na obhajobu použít 200 000 Kč zapůjčených od rodičů. Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích na výzvu k vyjádření nereagovalo, a lze tak mít za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdalo (§ 28 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). 13. Protože vyjádření neobsahovala žádné nové skutečnosti, Ústavní soud je nezasílal stěžovateli k replice. 14. Podle § 44 zákona o Ústavním soudu rozhodl Ústavní soud bez konání ústního jednání, protože od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci. Ze stejného důvodu si Ústavní soud ani nevyžádal spis Okresního soudu v Prachaticích - vzhledem k charakteru řešeného případu pro posouzení ústavní stížnosti dostačovaly Ústavnímu soudu informace obsažené v jemu dostupných podkladech. Nelze navíc přehlédnout, že řízení ve věci samé před obecnými soudy stále probíhá a vyžádání spisu by mohlo vést k jeho zdržení. VI. Vlastní hodnocení Ústavního soudu 15. Ústavní stížnost je důvodná. 16. Ústavně zaručené právo na obhajobu, jehož součástí je i právo na obhajobu bezplatnou či za sníženou odměnu, je spolu s presumpcí neviny základní podmínkou řádného procesu, v němž má být zjištěna vina (viz již nález ze dne 25. 9. 1996 sp. zn. III. ÚS 83/96). Obhajoba přispívá k rovnému postavení obou stran v soudním řízení tím, že pomáhá obviněnému porozumět, co se právě děje a co se od něj očekává, a to nejen z pohledu porozumění odborným právním otázkám, ale také širšímu kontextu řízení. Právo na obhajobu má přímý vliv na zjištění viny a spravedlivé potrestání osoby, která ve společensky škodlivých případech páchá trestné činy, a tím ohrožuje integritu společnosti. Vzhledem k nutnosti zajistit základní práva a svobody všem osobám musí být právo na obhajobu dostupné osobám majetným i nemajetným (k obecným východiskům práva na bezplatnou obhajobu srov. podrobně nález ze dne 1. 9. 2020 sp. zn. II. ÚS 1411/20, body 28 až 37). 17. Podle Listiny zákon stanoví, v