II.ÚS 2465/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2465/22 ze dne 27. 10. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Kamila Veselého, zastoupeného advokátem Mgr. Radkem Vachtlem, sídlem Laubova 8, Praha 3 - Vinohrady, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2022 č. j. 29 Cdo 2917/2020-429, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. května 2020 č. j. 22 Co 51/2020-407 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 16. září 2019 č. j. 18 C 251/2014-383, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mladé Boleslavi, jako účastníků řízení, a Ivany Gründlové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti, které Ústavní soud uvádí jen stručně, protože jsou účastníkům řízení známy. 3. Žalobou ze dne 16. 12. 2011 podanou u Okresního soudu v Mělníku sp. zn. 8 C 103/2011 se Alena Veselá, původní žalobkyně, domáhala vůči dlužníku zaplacení částky 950 000 Kč s příslušenstvím a žaloba mu byla doručena v únoru roku 2012. Řízení o této žalobě probíhá u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 16 C 55/2014. 4. O určení neúčinnosti darovací smlouvy podala Alena Veselá žalobu u Okresního soudu v Mělníku dne 12. 2. 2013; Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7. 7. 2014 č. j. 31 Nc 314/2014-54 rozhodl, že soudci Okresního soudu v Mělníku jsou vyloučeni z projednání a rozhodnutí dané věci, a věc přikázal k projednání Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud"). Původní žalobkyně Alena Veselá zemřela dne 23. 7. 2015; právním nástupcem na straně žalobce se stal stěžovatel. Původní žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení dlužníka mimo jiné i spornou pohledávku. 5. Žalobou podanou u okresního soudu se právní předchůdkyně stěžovatele domáhala určení, že je vůči ní neúčinná darovací smlouva ze dne 8. 3. 2012 uzavřená mezi Petrem Gründlem a žalovanou vedlejší účastnicí Ivanou Gründlovou v části týkající se neúčinnosti darovací smlouvy sporných nemovitostí dle § 42a občanského zákoníku. Jedná se o pozemek parc. č. X1, pozemek parc. č. X2, budovu bez č. p. nebo č. e. na pozemku st. parc. č. X3 a pozemku parc. č. X4 v katastrálním území N. Dále žalovaná vedlejší účastnice prodala tyto pozemky Taťáně Gründlové za kupní cenu 350 000 Kč, právní účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí nastaly dne 15. 7. 2013. Rozsudkem okresního soudu byla žaloba v části o neúčinnost darovací smlouvy zamítnuta s tím, že o zbytku předmětu řízení a o nákladech řízení bude rozhodnuto konečným rozsudkem. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") zamítl jako nedůvodné odvolání stěžovatele (rozsudek ze dne 5. 5. 2020 č. j. 22 Co 51/2020-407). 6. Dne 24. 2. 2014 bylo u krajského soudu zahájeno insolvenční řízení o majetku dlužníka Petra Gründla (usnesení ze dne 2. 11. 2015 č. j. KSPH 69 INS 4908/2014-A-56). Krajský soud mimo jiné zjistil úpadek dlužníka a prohlásil konkurs na jeho majetek a Ing. Josefa Nožičku ustanovil správcem. Celkem se do insolvenčního řízení přihlásilo 43 věřitelů s pohledávkami v úhrnné výši 33 628 141,39 Kč. Sporné nemovitosti insolvenční správce dlužníka sepsal do soupisu majetkové podstaty dne 14. 11. 2016. Dohoda o narovnání byla uzavřena dne 2. 11. 2017 mezi Ing. Nožičkou, Taťánou Gründlovou a Ivanou Gründlovou, na základě které Ivana Gründlová zaplatila 450 000 Kč a insolvenční správce následně vyjmul z majetkové podstaty dlužníka část sporných nemovitostí. Krajský soud usnesením ze dne 12. 2. 2018 č. j. KSPH 69 INS 4908/2014-B-42 vyslovil s dohodou o narovnání souhlas. Usnesením ze dne 17. 5. 2018 č. j. KSPH 69 ICm 3898/2016-78 zastavil řízení o určení neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 8. 3. 2012 a kupní smlouvy ze dne 28. 6. 2013, protože Ing. Nožička vzal žalobu zpět z důvodu uzavření dohody o narovnání. Sporný pozemek prodal Ing. Nožička se souhlasem insolvenčního soudu spolu s dalším majetkem mimo dražbu za 3 165 360 Kč, když část kupní ceny za sporný pozemek činila 104 640 Kč. Ostatní darované nemovitosti nebyly předmětem dohody o narovnání a nebyly ani zpeněženy insolvenčním správcem Ing. Nožičkou, nadále tak zůstávají součástí majetkové podstaty. 7. Nejvyšší soud posoudil dovolání stěžovatele a konstatoval, že je přípustné podle ustanovení § 237 občanského soudního řádu k řešení právních otázek otevřených dovolatelem, protože dosud nebyly Nejvyšším soudem bezezbytku zodpovězeny. V odůvodnění rozsudku se vypořádal s tvrzeními stěžovatele k možnosti pokračovat v řízení o neúčinnost právního úkonu dlužníka podle ustanovení § 42a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen "občanský zákoník") a rozhodnutí při souběhu obecného a insolvenčního odpůrčího nároku na plnění plynoucího z totožného odporovatelného právního úkonu. V dané věci insolvenční správce dle § 239 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen "insolvenční zákon"), v zákonem stanovené lhůtě odpůrčí nárok ze stejného právního úkonu uplatnil a sporné nemovitosti sepsal do majetkové podstaty dlužníka. Řízení o žalobě podané insolvenčním správcem bylo pravomocně skončeno uzavřením dohody, tím byl naplněn smysl žaloby dle §239 insolvenčního zákona a zároveň odpadla překážka bránící pokračování v řízení o žalobě dle § 42a občanského zákoníku. Nejvyšší soud poukázal na závěry formulované v judikatuře Nejvyššího soudu, když nepovažuje napadené rozhodnutí za rozporné ani s ustanovením § 3 odst. 1 občanského zákoníku. Jelikož se stěžovateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost právního posouzení krajským soudem, Nejvyšší soud (při absenci vad řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti) dovolání jako nedůvodné zamítl. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel rekapituluje průběh řízení a obsah napadených rozhodnutí a namítá, že napadená rozhodnutí jsou v extrémním rozporu s principy poctivosti a spravedlnosti, který se promítá do rozhodnutí obecných soudů. Rodina Gründlova má na pozemcích stěžovatele zřízeny stavby, podniká zde, aniž by stěžovateli hradila jakékoli náhrady. Rozhodnutí soudů mu zcela odpírá uspokojení úspěšně uplatňovaného odpůrčího nároku podle § 42a občanského zákoníku a také Nejvyšší soud poskytuje ochranu jednání, které zjevně zneužívá právo a soud by to neměl svým rozhodováním potvrzovat. Dlužník se zahájením insolvenčního řízení vyhnul plnění svých závazků a v rozporu s právní úpravou tak zůstaly v jeho rodině nemovitosti za zlomkovou cenu jejich skutečné hodnoty. Dohoda o narovnání byla uzavřena bez účasti stěžovatele a v důsledku toho neměl možnost hájit svoje práva. Považuje závěry soudů o zániku či zkonzumování nároků stěžovatele v insolvenčním řízení za odporující právu na soudní ochranu zaručenému čl. 36 odst. 1 Listiny, právu na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny, ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny, jakož i ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny. Stěžovatel poukázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu a navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil napadená rozhodnutí. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátem podle § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), když vyčerpal všechny procesní prostředky k obraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy a contrario), nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním nalézacího řízení, ale zvláštním řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení práv a svobod zaručených ústavním pořádkem [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Směřuje-li ústavní stížnos