II.ÚS 2466/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2466/24 ze dne 15. 10. 2024 Odepření práva účastníku řízení na přístup k soudu administrativním pochybením soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti PCVV a.s., sídlem Pod Vlkem 1031/14, Praha, právně zastoupené Mgr. Pavlem Kuchynkou, advokátem, sídlem Moravské náměstí 690/15, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 16 Co 258/2024-91 ze dne 29. 7. 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze č. j. 16 Co 258/2024-91 ze dne 29. 7. 2024 bylo porušeno stěžovatelčino ústavně zaručené právo na přístup k soudu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 16 Co 258/2024-91 ze dne 29. 7. 2024 se proto ruší. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí podstaty nálezu 1. Ústavní soud se zabýval otázkou, zda odvolací soud porušil stěžovatelčino právo na přístup k soudu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod) tím, že odmítl její odvolání pro neodstraněné vady (§ 43 odst. 2 ve spojení s § 211 občanského soudního řádu), třebaže toto odůvodnění nalézacímu soudu včas doplnila. Administrativním pochybením došlo v této věci k situaci, že prvoinstanční soud doplnění podání ve věci řádně nezaevidoval a odvolacímu soudu věc předložil k rozhodnutí bez něho. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 2. Stěžovatelka podala proti obchodní společnosti HERČÍK a KŘÍŽ, spol. s r.o., vedlejší účastnici v řízení před Ústavním soudem, k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 žalobu z rušené držby, kterou tento soud usnesením č. j. 28 C 104/2024-79 ze dne 2. 5. 2024 zamítl. 3. Stěžovatelka proto usnesení napadla blanketním odvoláním. Následně byla usnesením soudu vyzvána k doplnění odvolání ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy a zároveň byla řádně poučena o následcích případného nedoplnění. 4. Usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 12. 6. 2024. Dne 20. 6. 2024 stěžovatelka zaslala soudu doplnění odvolání. Ten jej ale administrativním pochybením ke spisu vedenému pod sp. zn. 28 C 104/2024 nepřipojil. Po uplynutí lhůty k odstranění vad odvolání, která uplynula 24. 6. 2024, předložil obvodní soud věc Městskému soudu v Praze. Jelikož městský soud žádné doplnění odvolání neevidoval, stěžovatelčino odvolání dne 29. 7. 2024 podle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 občanského soudního řádu odmítl pro neodstraněné vady podání. 5. Stěžovatelka následně podala podnět k obvodnímu soudu, aby přezkoumal, proč její doplnění odvolání neeviduje. Ze sdělení obvodního soudu č. j. 28 C 104/2024-118 ze dne 2. 9. 2024 vyplývá, že po lustraci doručených zpráv do datové schránky městský soud zjistil, že podání ze dne 20. 6. 2024 bylo tomuto soudu skutečně doručeno. Právě pro administrativní pochybení nebylo - až do obdržení podnětu stěžovatele (a na něj navazující prověření) - součástí spisu vedeného u obvodního soudu pod sp. zn. 28 C 104/2024. Uvedl však, že řízení v této věci bylo již pravomocně skončeno. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že zjevným pochybením soudu došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), práva na rovnost před soudem (čl. 37 odst. 3 Listiny), práva na projednání její věci (čl. 38 odst. 2 Listiny) a práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě na ochranu lidských práv a základních svobod). 7. Namítá, že z jí předložených dokumentů je zjevné, že doplnění odvolání bylo podáno včas ve lhůtě stanovené soudem. Podle všeho došlo k administrativnímu pochybení na straně soudu, kdy doplnění odvolání nebylo zaevidováno. To podle stěžovatelky mělo posléze za následek vydání odmítavého usnesení odvolacího soudu. Stěžovatelka uvádí, že jelikož proti usnesení odvolacího soudu není přípustné dovolání, má to zásadní negativní dopad na její zaručená základní práva, a proto podává ústavní stížnost jakožto jediný prostředek obrany před chybným rozhodnutím soudu. Obecné soudy podle ní rovněž porušily právo na rovnost, neboť vedlejší účastnice byla nedůvodně zvýhodněna tím, že se ve věci stala úspěšnou, aniž by případ mohl odvolací soud věcně přezkoumat. 8. Stěžovatelka současně Ústavnímu soudu navrhla přednostní projednání věci podle § 39 zákona o Ústavním soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. 10. Městský soud v Praze ve svém vyjádření sdělil, že nechává na zvážení soudu, zda je ústavní stížnost přípustná ve smyslu stanoviska zdejšího soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008. Podle názoru městského soudu lze totiž uvažovat, že by mohla být přípustná žaloba pro zmatečnost. Takový postup by byl navíc schopen pokrýt pochybení, jaké nastalo v nyní řešené věci. K tomu však Ústavní soud uvádí, že z ustanovení § 230 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu jednoznačně vyplývá, že žaloba pro zmatečnost v posuzované věci - žaloba z rušené držby - přípustná není. Ústavní soud sice souhlasí, že současné nastavení, které nedokáže nyní řešené pochybení pokrýt, není ideální, avšak toto představuje spíše podnět pro zákonodárce, nikoli pro zdejší soud. Ústavní soud proto shrnuje, že ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). IV. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatelky 11. Soudkyně zpravodajka si podle § 42 odst. 3 zákona o Ústavním soudu vyžádala spis vedený okresním soudem pod sp. zn. 28 C 104/2024 a vyzvala účastníky řízení k vyjádření ke stěžovatelčině ústavní stížnosti. 12. Městský soud v Praze uvedl, že se nemůže blíže vyjádřit ke skutečnosti, zda stěžovatelka své odvolání ve lhůtě stanovené obvodním soudem doplnila, či nikoliv. V době rozhodování odvolacího soudu o podaném odvolání stěžovatelky nebylo doplnění odvolání ve spise a z předkládací zprávy soudu prvního stupně vyplývalo, že odvolání nebylo doplněno. Řešení uvedené otázky proto městský soud ponechává na posouzení Ústavnímu soudu. 13. Vedlejší účastnice se k ústavní stížnosti ve stanovené lhůtě ani později nevyjádřila. V souladu s poučením, kterého se jí dostalo, se má za to, že se v řízení před Ústavním soudem vzdala postavení vedlejší účastnice (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 14. Vyjádření krajského soudu zaslal Ústavní soud na vědomí a k replice stěžovatelce. Ta Ústavnímu soudu sdělila, že je nesporné, že došlo k administrativnímu pochybení obvodního soudu. Uvedla, že podle jejího názoru právní úprava žaloby je v tomto směru jasná a její přípustnost není dána. Odkazuje na obsah ústavní stížnosti a i nadále setrvává na svém závěru, že ústavní stížnost je důvodná a poukazuje na to, že se jedná o řízení o žalobě z rušené držby, které má být ze své podstaty rychlé a bezodkladné, aby byly minimalizovány následky rušení držby. V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 15. Po prostudování ústavní stížnosti, spisu a vyjádření účastníků řízení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 16. V řízení o ústavní stížnosti není Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) další instancí v soustavě soudů, která by byla oprávněna vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Při svém rozhodování přezkoumává výlučně ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto je nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití v konkrétní věci jsou v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je dané rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti. 17. Z čl. 36 odst. 1 Listiny, kterého se stěžovatelka mimo jiné dovolává, vyplývá právo domáhat se stanoveným postupem ochrany svých práv před nezávislým a nestranným soudem. Tento postup je zákonodárcem upraven v procesních předpisech podústavního práva. Pokud ten, kdo se na soud obrací, takto stanovený postup dodrží, soud je o jeho právu povinen rozhodnout (např. přiměřeně nález sp. zn. III. ÚS 3045/17 ze dne 13. 3. 2018). V opačném případě se může jednat o odepření práva na přístup k soudu (srov. nálezy sp. zn. IV. ÚS 623/23 ze dne 14. 5. 2024 či sp. zn. II. ÚS 1517/24 ze dne 14. 8. 2024). Ústavní soud již dříve zdůrazni