II.ÚS 2476/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2476/23 ze dne 7. 2. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky PAM Praha s.r.o., se sídlem Vinohradská 109/111, Praha, zastoupené Mgr. Danielou Vlčkovou, advokátkou, se sídlem Jana Masaryka 2526, Praha, proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 18. července 2023, č. j. 1 Afs 125/2022-61 a Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2022, č. j. 6 Af 1/2020-87, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a práva na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny ve spojení s 26 Listiny. 2. Z ústavní stížnosti, jakož i napadených rozhodnutí zjistil Ústavní soud následující skutečnosti. Finanční úřad pro hlavní město Prahu dodatečným platebním výměrem ze dne 13. 11. 2018 doměřil stěžovatelce daň z přidané hodnoty za zdaňovací období leden 2015 ve výši 25 764 801 Kč. Současně jí uložil povinnost uhradit penále ve výši 20 % z doměřené daně. Ekonomická činnost stěžovatelky spočívala v obchodování s materiály s obsahem drahých kovů. Od roku 2014 nakupovala stříbrný granulát od dodavatele DYNASTY PARTNER, s.r.o. a následně jej prodávala odběratelům Swift-Espo, s.r.o. a Kovové profily, spol. s r.o. Ve zdaňovacím období leden 2015 nakoupila od dodavatele DYNASTY PARTNER, s.r.o. stříbrný granulát v celkové výši základu daně 122 689 528,72 Kč a DPH ve výši 25 764 801,28 Kč. Následně jej v nezměněném stavu prodala odběrateli Kovové profily, spol. s r.o. Na základě toho si stěžovatelka v uvedeném zdaňovacím období uplatnila nárok na odpočet z přijatých zdanitelných plnění na základě třinácti daňových dokladů. Dne 23. 5. 2015 byla u stěžovatelky zahájena daňová kontrola DPH za zdaňovací období leden 2015. Správce daně v jejím průběhu dospěl k závěru, že stěžovatelka byla součástí řetězce zatíženého podvodem na DPH, když obchodovala s materiálem s obsahem drahých kovů v podobě stříbrného granulátu a platinových cihel. Stěžovatelka mohla a měla vědět, že se účastní podvodu na DPH. Tyto závěry správce daně následně potvrdilo Odvolací finanční ředitelství (vedlejší účastník) rozhodnutím ze dne 23. 10. 2019, č.j. 43617/19/5300-21441-705341. 3. Protože stěžovatelka neuspěla ve správním řízení, obrátila se na správní soudy. Městský soud v Praze ale její žalobu zamítl. Odvolací finanční ředitelství dostatečně prokázalo existenci podvodu na DPH. V rozkrytém obchodním řetězci správní orgány zjistily chybějící daň, zároveň lze v jednotlivých popsaných skutečnostech spatřovat nestandardní okolnost ve smyslu judikatury Soudního dvora Evropské unie a Nejvyššího správního soudu. Popsané obchodní transakce jsou nestandardní. I podle závěru městského soudu stěžovatelka věděla, nebo alespoň mohla a měla vědět, o existenci daňového podvodu. S ohledem na množství indicií o možném zapojení do podvodného řetězce soud nepovažoval za dostatečné, že si stěžovatelka například prověřila svého dodavatele vyhledáním ve veřejných rejstřících. 4. Nejvyšší správní soud následnou kasační stížnost stěžovatelky zamítl. Neshledal nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu a s jeho věcnými závěry se plně ztotožnil. Vypořádal se i se stěžovatelkou namítaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2021, č. j. 1 Afs 262/2021 - 40, ve kterém soud rozhodoval o identickém podvodném řetězci a stejném zdaňovacím období ve vztahu ke společnosti DYNASTY PARTNER (tj. dodavatele stěžovatele v nyní posuzované věci), nebo s rozhodnutím ze dne 13. 10. 2022, č. j. 2 Afs 246/2020 - 101, který se měl také týkat skutkově stejného případu. V řízení byla prokázána existence podvodu na dani z přidané hodnoty. Zároveň stěžovatelka mohla a měla vědět, že se podvodného řetězce účastní. Nepostupovala dostatečně obezřetně a nepřijala opatření, která po ní bylo možno rozumně požadovat, aby svojí účasti na podvodném řetězci zabránila. Je to především daňový subjekt, kdo nese odpovědnost za výběr svých obchodních partnerů a za to, jaká opatření učiní, aby zamezil svojí účasti na podvodném jednání. V podrobnostech odkázal soud na příslušné pasáže zprávy o daňové kontrole i rozhodnutí správních orgánů. Námitky stěžovatelky považoval za selektivně konstruované. II. Argumentace v ústavní stížnosti 5. Ve své rozsáhlé ústavní stížnosti stěžovatelka rekapitulovala dosavadní průběh řízení a předložila odkazovanou judikaturu. Podstatu argumentace stěžovatelky lze stručně shrnout tak, že k porušení práv stěžovatelky došlo zejména ignorováním a dostatečným nevypořádáním se s namítanou judikaturou vlastního soudu (která se případně mohla překonat cestou rozšířeného senátu). Výhrady se týkají konkrétně rozhodnutí ve skutkově totožné věci dodavatelsko-odběratelského řetězce č. j. 2 Afs 246/2020-101 ze dne 13.10.2022. Stěžovatelka popsala, že podle jejích informací po citovaném kasačním rozhodnutí správní orgány nedospěly k závěru o vědomosti o daném podvodu. Je zcela v rozporu se zásadou rovnosti a zásadou legitimního očekávání, že jednatel stěžovatelky svou konzistentní svědeckou výpovědí v podstatě objasní skutkový závěr soudů o tom, že jiný daňový subjekt v rámci téhož dodavatelsko- odběratelského řetězce o daňovém podvodu nevěděl, avšak u stěžovatelky dojde správní orgán k opačnému závěru. I další odběratel stěžovatelky v rámci téhož dodavatelsko-odběratelského řetězce (společnost Kovové profily s.r.o.) se proti původním platebním výměrům správce dané bránil a i zde nakonec správce daně došel k závěru, že zde vědomostní test splněn nebyl. Je zřejmé, že zde soudy přistupovaly ke skutkové obdobným případům odlišně, ačkoliv deklarovaly vzájemnou propojenost subjektů PAM Praha s.r.o., Swift - Expo s.r.o. a Kovové profily s.r.o. Stěžovatelce byla v této souvislosti způsobena značná újma, protože došlo v podstatě k likvidaci společnosti na základě zajišťovacích příkazů a následné exekuce. Vzhledem k ostatním článkům řetězce to stěžovatelka vnímá jako nespravedlivé. III. Posouzení Ústavním soudem 6. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas, podána osobou, které byla účastna řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena advokátem podle § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny procesní prostředky k ochraně svých práv. 7. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné. 8. Ústavní soud proto připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další superrevizní instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je pouze přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho použití na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné libovůle, spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi podáván, resp. který odpovídá všeobecně přijímanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471). 9. Správní soudy osvětlily, o jaká zjištění (kumulativně) opřely správní orgány svůj právní závěr, že existuje podvod na DPH (shr