II.ÚS 2486/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2486/25 ze dne 11. 9. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Alojze Cipka, zastoupeného Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2025, č. j. 30 Cdo 639/2025-415, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2025, č. j. 30 Cdo 639/2025-389, in eventum rovněž proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2024, č. j. 11 Co 120/2024-363, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 1. 2024, č. j. 19 C 237/2020-351, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla zasažena jeho základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 2 ("obvodní soud") napadeným usnesením ze dne 15. 1. 2024, č. j. 19 C 237/2020-351, zastavil z důvodu nezaplacení soudního poplatku (první) dovolací řízení vedené ve věci náhrady nemajetkové újmy vůči státu ve výši 100 000 Kč. 3. Městský soud v Praze ("městský soud") rovněž napadeným usnesením ze dne 3. 5. 2024, č. j. 11 Co 120/2024-363, rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. 4. Toto usnesení městského soudu napadl stěžovatel dovoláním. Obvodní soud následně usnesením ze dne 1. 8. 2024, č. j. 19 C 237/2020-369, vyzval stěžovatele, aby zaplatil soudní poplatek za (druhé) dovolání, tuto svoji výzvu následně po podání námitek stěžovatelem dne 19. 8. 2024 potvrdil usnesením ze dne 23. 10. 2024, č. j. 19 C 237/2020-374, a (druhé) dovolací řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastavil (srov. usnesení obvodního soudu ze dne 23. 10. 2024, č. j. 19 C 237/2020-375). 5. K odvolání stěžovatele městský soud rozhodl tak, že řízení o dovolání stěžovatele ze dne 22. 7. 2024 proti usnesení městského soudu ze dne 3. 5. 2024, č. j. 11 Co 120/2024-363, se nezastavuje (srov. usnesení městského soudu ze dne 10. 1. 2025, č. j. 11 Co 495/2024-384). 6. Nejvyšší soud následně ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 24. 4. 2025, č. j. 30 Cdo 639/2025-389, vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek za dovolání. Současně jej poučil, že nebude-li ve stanovené lhůtě soudní poplatek zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno. Na to stěžovatel reagoval podáním žádosti o osvobození od soudního poplatku ze dne 27. 5. 2025, přičemž v této žádosti uvádí, že "jeho situace je stále stejná, tedy taková, jak už bylo uvedeno v předchozích žádostech o osvobození". 7. Nejvyšší soud stěžovaným rozhodnutím zastavil dovolací řízení, protože stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za dovolání proti usnesení městského soudu ze dne 3. 5. 2024. Nejvyšší soud nepřihlédl k žádosti stěžovatele o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení, neboť na této otázce napadené rozhodnutí odvolacího soudu nestálo a dále též proto, že soudy jeho poměry za účelem zvážení, zda splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků, posoudily již dříve (srov. usnesení městského soudu ze dne 11. 9. 2023, č. j. 11 Co 256/2023-344) a jejich naplnění neshledaly. 8. Pro lepší přehlednost nyní posuzované procesní situace Ústavní soud opakuje, že první dovolací řízení směřující proti výroku I. rozsudku městského soudu ze dne 7. 12. 2022, č. j. 11 Co 301/2022-281, vydanému v řízení o náhradě nemajetkové újmy vůči státu, bylo pravomocně zastaveno usnesením obvodního soudu ze dne 15. 1. 2024, č. j. 19 C 237/2020-351, ve spojení s usnesením městského soudu ze dne 3. 5. 2024, č. j. 11 Co 120/2024-363, pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání. V druhém dovolacím řízení stěžovatel brojil právě proti usnesení městského soudu ze dne 3. 5. 2024, č. j. 11 Co 120/2024-363, neboť měl za to, že splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků v dovolacím řízení. Po kasačním zásahu městského soudu (srov. usnesení ze dne 10. 1. 2025, č. j. 11 Co 495/2024-384) a předložení věci obvodním soudem Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 10. 6. 2025 dovolací řízení zastavil. Městský soud odůvodnil svůj postup odkazem na závěry plynoucí z usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 11. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2927/23 i prejudikatury Nejvyššího soudu. II. Argumentace stěžovatele 9. Stěžovatel rekapituluje judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, z níž vyplývá, že neosvobození od soudních poplatků v případě existence objektivních kritérií, na jejichž základě je možné osobu od poplatku osvobodit, je porušením práva na spravedlivý proces. Má za to, že obecné soudy požadavkům plynoucím z této judikatury v jeho věci nedostály, jelikož mu nebylo ani přes mimořádně složitou životní situaci prominuto zaplacení soudního poplatku za podané dovolání. Zdůrazňuje, že nedisponuje finančními prostředky. Nejvyššímu soudu vytýká, že nepřezkoumal jeho aktuální situaci a pouze odkázal na předchozí rozhodnutí městského soudu. III. Splnění podmínek řízení 10. Ústavní soud předně posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen advokátkou v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost není přípustná v části směřující proti usnesení (výzvě) Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2025, č. j. 30 Cdo 639/2025-389. Jak totiž vyplývá ze stanoviska sp. zn. Pl.ÚS-st. 35/13 ze dne 23. 4. 2013, ústavní stížnost proti usnesení soudu, kterým byl účastník řízení podle § 9 odst. 1 zákona České národní rady č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ("zákon o soudních poplatcích"), vyzván k zaplacení poplatku za řízení, splatného podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná. 11. Ústavní soud doplňuje, že stěžovatel se již dříve domáhal ústavního přezkumu rozhodnutí obvodního a městského soudu o zastavení dovolacího řízení (tj. usnesení, které stěžovatel in eventum napadá i nyní) pro nezaplacení soudního poplatku. Tato jeho předchozí ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením ze dne 3. 9. 2024, sp. zn. I. ÚS 2062/24 pro předčasnost (z důvodu probíhajícího dovolacího řízení) jako návrh nepřípustný. Vydáním napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2025 sice bylo dovolací řízení skončeno, nicméně Ústavní soud tato rozhodnutí nadále nemůže podrobit meritornímu přezkumu (a ústavní stížnost je i v této eventuální části nepřípustná), neboť stěžovatel řádně nevyčerpal opravné prostředky - dovolací řízení bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno. IV. Věcné posouzení 12. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit opodstatněnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. 13. Ústavní přezkum nyní posuzované věci, resp. napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu je poměrně banální. Nejvyšší soud totiž posuzoval pouze to, jak postupovat v procesní situaci, kdy stěžovatel nezaplatil soudní poplatek. Dovolací soud neměl jinou možnost, než dovolací řízení zastavit. 14. Ústavní soud připomíná, že povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení a je proto na poplatníkovi, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a svou povinnost zaplacení soudního poplatku za podaný návrh řádně splnil (srov. nález ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 2/07). Základním východiskem je přitom okolnost, že poplatková povinnost zásadně vzniká již podáním návrhu soudu (srov. ustanovení § 4 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) a jeho uhrazení teprve k výzvě soudu je sice možnost zákonem aprobovaná, nikoliv však předpokládaná jako prvotní. 15. Ústavní soud též opakovaně konstatoval, že současná úprava obsažená v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích je ústavně přijatelná: zastavení řízení v případě marného uplynutí soudcovské lhůty v délce alespoň 15 dnů není ani nepřiměřené ve vztahu k možnosti uplatnit u soudu tvrzené právo, neboť jde již - jak je