II.ÚS 2489/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2489/21 ze dne 25. 7. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. M., zastoupené Mgr. Ing. Petrem Lhotským, advokátem, sídlem Na Příkopě 988/31, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2021 č. j. 21 Cdo 1516/2021-1040, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. února 2021 č. j. 28 Co 251/2020-971 a výrokům II a IV rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 25. června 2020 č. j. 20 C 136/2019-888, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti CLEAR BALANCE, SE, sídlem Podlipného 942/11, Praha 8 - Libeň, zastoupené Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, sídlem Školská 695/38, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, tamtéž specifikovaného rozsudku Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") a výroků II a IV v záhlaví vymezeného rozsudku Okresního soudu v Mělníku (dále jen "okresní soud"). Důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí je stěžovatelkou tvrzené porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. Shrnutí dosavadního řízení 2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí učinil Ústavní soud následující zjištění. 3. Stěžovatelka se žalobou u okresního soudu domáhala určení, že je vlastnicí dvou pozemků v katastrálním území a obci V., jejichž součástí je rodinný dům (dále jen "nemovitost"), a že nemovitost není zatížena smluvním zástavním právem zapsaným v katastru nemovitostí ve prospěch vedlejší účastnice. Okresní soud v řízení zjistil, že dne 2. 3. 2017 uzavřely stěžovatelka a obchodní společnost CLEAR ALLIANCE, SE (dále jen "původní věřitel") smlouvu o úvěru, jíž se původní věřitel zavázal stěžovatelce poskytnout pro účely podnikání úvěr ve výši 1 000 000 Kč, jenž byl zajištěn zástavním právem k nemovitosti. Prostředky byly určeny a také použity na realizaci podnikatelského záměru stěžovatelky, jímž byl nákup autobusu, a v části 50 000 Kč na úhradu provize obchodní společnosti FORAKOM INVEST s.r.o. za zprostředkování úvěru. 4. V říjnu 2017 bylo do katastru nemovitostí zapsáno zahájení exekuce na návrh výše uvedené zprostředkovatelské společnosti, a to k vymožení její pohledávky ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím představující dosud neuhrazenou část provize přiznanou rozhodčím nálezem, jehož si stěžovatelka nebyla vědoma; zároveň byl vydán exekuční příkaz k prodeji nemovitosti, čímž se pohledávky z první smlouvy o úvěru staly okamžitě splatnými. Původní věřitel umožnil stěžovatelce prodloužení doby splácení a snížení splátek, načež dne 8. 1. 2018 uzavřely strany dodatek k první smlouvě o úvěru; včasným uhrazením exekuce se mělo za to, že okamžitá splatnost nenastala. Zároveň byla uzavřena i druhá smlouva o úvěru na částku ve výši 200 000 Kč, a to opět pro účely podnikání; prostředky měly být použity na úhradu exekuce a nákup náhradních dílů k autobusu. Téhož dne strany uzavřely i smlouvu o zřízení zástavního práva k zajištění pohledávek původního věřitele z první i druhé smlouvy o úvěru. Strany si ujednaly možnost zpeněžení zástavy na základě kupní smlouvy s tím, že kupní cena musela činit alespoň 80 % obvyklé ceny nemovitosti stanovené posudkem znalce. 5. V srpnu 2018 byla stěžovatelka upozorněna na prodlení s hrazením splátek, o měsíc později pak došlo k zesplatnění obou úvěrů; v listopadu 2018 bylo stěžovatelce oznámeno, že původní věřitel postoupil všechny pohledávky z úvěrových smluv i zajištění na vedlejší účastnici. V lednu 2019 vyzvala vedlejší účastnice stěžovatelku ke sjednání smíru a k případnému uhrazení všech dlužných splátek a smluvní pokuty do 15 dnů. Aby co nejrychleji dluh uhradila, rozhodla se stěžovatelka nemovitost prodat; již dříve si nechala vypracovat znalecký posudek, který stanovil obvyklou cenu nemovitosti na 3 500 000 Kč. Dne 25. 2. 2019 ji však vedlejší účastnice informovala o započetí výkonu zástavního práva, a to zpeněžením zástavy prostřednictvím obchodní společnosti X; znalecký posudek ocenil nemovitost na obvyklou cenu ve výši 2 300 000 Kč. Dne 4. 4. 2019 prodala vedlejší účastnice nemovitost za kupní cenu ve výši 1 890 000 Kč panu J. B., jenž byl jediným akcionářem, statutárním ředitelem a předsedou správní rady výše uvedené realitní společnosti; obdobně postupovaly tyto strany ve více případech. J. B. byl s účinností ke dni 5. 4. 2019 zapsán jako vlastník nemovitosti do katastru nemovitostí. 6. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku konkrétně označil všechny důkazy, z nichž při zjišťování skutkového stavu vycházel, a specifikoval i důkazní návrhy, které zamítnul. K tomu uvedl, že všechny rozhodné skutečnosti byly již v řízení prokázány a některé důkazní návrhy se nadto týkaly skutečností, které nebyly rozhodné; řada předložených soudních rozhodnutí pak s projednávanou věcí nijak nesouvisela. 7. V rámci právního posouzení okresní soud předně odmítl námitku, že stěžovatelka uzavřela obě úvěrové smlouvy v postavení spotřebitele a navíc ve finanční tísni. Stěžovatelka potvrdila, že měla dostatek finančních prostředků na splácení úvěru, a měla i dostatečný časový prostor ke zvážení uzavření smluv. Sama se rozhodla, že si první úvěr vezme na nákup autobusu a nikoli na opravu střechy, jak původně plánovala; bylo dle jejího názoru výhodnější prostředky takto investovat a vydělat provozem autobusu v Anglii pro sebe i pro rodinu více peněz. Byla si vědoma, že smlouvy uzavírá jako podnikatel pod svým identifikačním číslem; okolnost, že byla v té době zaměstnána a prostředky z úvěru měly být použity k zahájení spolupráce s přáteli v Anglii, na závěru nic nemění. Dle její výpovědi byly peníze skutečně použity pro účely podnikání; rodina opravila střechu svépomocí. Okresní soud neshledal u úvěrových smluv ani namítanou neurčitost či nesrozumitelnost, jež by zapříčiňovaly zdánlivost celého právního jednání. Dodal, že tvrzená neurčitost či nesrozumitelnost ustanovení o výši splátek a výši úroku by neměla vliv na platnost ani existenci samotné smlouvy o úvěru, neboť by se v tomto rozsahu uplatnila zákonná úprava; zdůraznil, že tato námitka má význam v řízení na plnění, nikoli však v nynějším řízení, kdy se jako předběžná otázka zkoumá pouze platnost a existence smluv o úvěru jako celku. 8. Okresní soud neshledal ani stěžovatelkou tvrzenou neplatnost zástavní smlouvy podle § 747 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tj. z důvodu, že stěžovatelka bez souhlasu svého bývalého manžela zatížila nemovitost, v níž se nacházela rodinná domácnost. Účinky relativní neplatnosti nastávají podle soudu jen tehdy, jestliže její uplatnění došlo všem účastníkům daného právního jednání. Z tvrzení stěžovatelky i z dokazování však vyplynulo, že bývalý manžel prostřednictvím svého právního zástupce adresoval tyto námitky pouze původnímu věřiteli a vedlejší účastnici, nikoli však stěžovatelce samotné. S ohledem na provedený výslech manžela měl soud nadto pochybnost o jeho vůli relativní neplatnost vůbec namítat; manžel nevěděl, z jakého důvodu plnou moc právnímu zástupci stěžovatelky sám udělil a o existenci úvěrové dokumentace se dozvěděl až během soudního řízení. Námitka relativní neplatnosti podle § 747, resp. § 694 občanského zákoníku přitom slouží k ochraně zájmů manžela, nikoli stěžovatelky samotné. 9. V řízení podle okresního soudu ani nevyšlo najevo, že by zástavní smlouva trpěla nedostatkem vůle kterékoli strany, a z dokazování nelze dovodit, že by skutečnou vůlí původního věřitele pro sjednání zástavní smlouvy bylo pouze prodat nemovitost J. B. Je těžko představitelné, že by za takové situace původní věřitel nepřistoupil k výkonu zástavního práva již v roce 2017, kdy vlivem zahájení exekuce došlo k okamžitému zesplatnění dluhu z první smlouvy o úvěru; i v roce 2018, kdy se stěžovatelka ocitla ve finančních potížích, s ní původní věřitel komunikoval a navrhoval řešení umožňující pokračování splácení. Soud neshledal žádné skutečnosti, pro které by zástavní smlouva jako celek trpěla neplatností. 10. Okresní soud se proto dále zabýval tím, zda zpeněžování zástavy způsobem ujednaným ve smyslu § 1359 odst. 1 občanského zákoníku proběhlo v souladu se zákonem. Dospěl k závěru, že vedlejší účastnice porušila svou povinnost podle § 1365 odst. 1 občanského zákoníku postupovat při prodeji s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka, aby zástavu prodala za cenu, za kterou lze srovnatelnou věc obvykle prodat za srovnatelných okolností na daném místě a v daném čase. Zároveň nebylo možné konstatovat, že J. B. jako kupující nabyl vlastnické právo k nemovitosti v dobré víře, neboť prodej sám zprostředkováv