II.ÚS 249/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 249/24 ze dne 15. 2. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ve věci ústavní stížnosti Jaroslava Mencáka, zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti výroku I rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. listopadu 2023 č. j. 21 Co 356/2023-117 ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. listopadu 2023 č. j. 21 Co 356/2023-121, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, adresa pro doručování: Územní pracoviště Hradec Králové, Horova 180/10, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, a to pro porušení čl. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se u Okresního soudu v Hradci Králové (dále jen "okresní soud") domáhal na vedlejší účastnici náhrady nemajetkové újmy způsobené průtahy řízení ve výši 126 666 Kč s příslušenstvím, v průběhu řízení vzal žalobu co do částky 70 313 Kč zpět, neboť vedlejší účastnice tuto částku uhradila. Okresní soud pak rozsudkem ze dne 22. 6. 2023 č. j. 38 C 24/2023-94 zamítl žalobu v části, kde se stěžovatel domáhal zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 126 666 Kč za období od 17. 1. 2023 do 14. 4. 2023 a dále zaplacení částky 56 353 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od 14. 4. 2023 do zaplacení (výrok I), přičemž vedlejší účastnici uložil nahradit stěžovateli náklady řízení ve výši 4 160 Kč (výrok II). 3. V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") rozsudek okresního soudu v části výroku I, kterou byla zamítnuta žaloba co do požadavku na zaplacení částky 46 978,50 Kč s příslušenstvím, potvrdil (výrok I), ve zbývajícím rozsahu výroku I rozsudek okresního soudu změnil a vedlejší účastnici uložil zaplatit stěžovateli částku 9 374,50 Kč s příslušenstvím a dále úrok z prodlení 15 % ročně z částky 70 313 Kč od 17. 1. 2023 do 13. 4. 2023 (výrok II) a rozhodl, že vedlejší účastnice je povinna nahradit stěžovateli náklady řízení před okresním soudem v částce 26 006,40 Kč a náklady odvolacího řízení v částce 6 356 Kč (výrok III). 4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v souladu s poučením podal proti napadenému rozsudku krajského soudu dovolání, ačkoli je spíše názoru, že tento mimořádný opravný prostředek není podle § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), přípustný. Tato skutečnost, stejně tak jako fakt, že o tomto dovolání nebylo doposud rozhodnuto, jsou patrny i z databáze o průběhu řízení vedené Ministerstvem spravedlnosti (https://infosoud.justice.cz). 5. Ústavní soud (i v návaznosti na tuto skutečnost) nejprve zkoumal, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a odst. 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost je tzv. předčasná, resp. není podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přípustná. 6. Ústavní soud připomíná, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita; s ohledem na ní podání ústavní stížnosti připadá v úvahu až tehdy, jestliže všechny ostatní dostupné právní prostředky ochrany základních práv či svobod stěžovatele selžou. Souběžné podávání dovolání a ústavní stížnosti není proto namístě, navíc takové řešení nevyhovuje ani požadavku právní jistoty [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2011 sp. zn. I. ÚS 2162/11 či ze dne 10. 2. 2011 sp. zn. IV. ÚS 234/11 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Probíhá-li nadále před obecnými soudy řízení, v jehož rámci se může stěžovatel domoci svých práv, není pro zásah Ústavního soudu důvod, naopak by takový postup byl v rozporu jak s již zmíněnou zásadou subsidiarity, tak i se zásadou minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. V případě, že by byla ústavní stížnost věcně posouzena ještě před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů, pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí Nejvyššího soudu, zbytečně by tím prodlužoval své řízení (a to v rozporu s čl. 38 odst. 2 Listiny). 7. Nutno dodat, že i kdyby Nejvyšší soud s ohledem na § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. neshledal dovolání přípustným, stěžovateli nic nebrání podat novou ústavní stížnost, ve které může zohlednit i průběh a výsledek dovolacího řízení. Ústavní soud takovou ústavní stížnosti totiž není oprávněn odmítnout pro opožděnost, neboť by takový postup představoval tzv. denegatio iustitiae, což zakládá porušení čl. 36 odst. 1 Listiny; jak plyne z judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, shledá-li Ústavní soud ústavní stížnost předčasnou, nemůže posléze konstatovat, že pozdější ústavní stížnost je opožděná. V takovém případě je z hlediska běhu dvouměsíční lhůty pro podání ústavní stížnosti relevantní okamžik doručení usnesení Nejvyššího soudu, i když podané dovolání nelze považovat za procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval (§ 72 odst. 3 a odst. 4 zákona o Ústavním soudu). 8. Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. února 2024 Jan Svatoň, v. r. soudce zpravodaj