II.ÚS 2497/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2497/23 ze dne 15. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Jaroslavy Interholcové, zastoupené Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem, sídlem Jeronýmova 1750/21, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2022 č. j. 19 Co 291/2022-132, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023 č. j. 22 Cdo 1/2023-177, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 20. 9. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po formální stránce a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Stěžovatelka byla se svojí sestrou Ing. Hanou Průšovou rovnodílnou spoluvlastnicí nemovitosti. Vedlejší účastník Robert Vojč nabyl celý podíl Ing. Průšové vydražením v nucené dražbě nařízené a provedené v roce 2012 soudním exekutorem. Stěžovatelka se domnívala, že se tak stalo za porušení jejího předkupního práva, které v nynějším řízení uplatňovala vůči vedlejšímu účastníku jako nabyvateli. Porušení předkupního práva stěžovatelka spatřovala v tom, že v dražbě nebyla respektována její práva jako osoby oprávněné z předkupního práva. Stěžovatelce totiž nebyla zaslána dražební vyhláška, ani jí nebylo doručeno usnesení o udělení příklepu. Okresní soud v Českých Budějovicích žalobu zamítl rozsudkem ze dne 23. 11. 2021 č. j. 25 C 335/2020-110. Krajský soud v Českých Budějovicích prvostupňové rozhodnutí potvrdil rozsudkem ze dne 26. 4. 2022 č. j. 19 Co 291/2022-132. Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. 7. 2023 č. j. 22 Cdo 1/2023-177, stěžovatelčino dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné a nepřípustné. Nejvyšší soud vysvětlil, že žaloba, v níž stěžovatelka uplatnila předkupní právo proti vydražiteli, mohla mít úspěch jedině za předpokladu, že žalovaný podíl platně nabyl. V takovém případě by sice stěžovatelce zůstalo zachováno zákonné předkupní právo proti novému spoluvlastníkovi, ovšem pouze pro případ, že by chtěl podíl prodat. Pokud by naopak usnesení o příklepu v důsledku tvrzených vad nenabylo právní moci a žalovaný se nestal spoluvlastníkem, nebyl by pasivně legitimován. Stěžovatelka se domnívá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jejích práv garantovaných v čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Nesouhlasí s právními závěry obecných soudů a namítá, že nezohlednily specifika jejího případu. Z toho důvodu se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí. III. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí je završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda postupem a rozhodováním soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna (srov. např. usnesení ze dne 31. 5. 2023 sp. zn. II. ÚS 1133/23). Námitky obsažené v ústavní stížnosti představují pokračující polemiku s obecnými soudy, v rámci níž stěžovatelka opakuje argumenty uplatněné v předchozích fázích řízení, se kterými se však obecné soudy dostatečným způsobem vypořádaly. Podstata stěžovatelčiny argumentace je založena na tvrzení, že v důsledku protiprávního postupu exekutora nestihla podat opravné prostředky proti usnesení o příklepu, a proto by nyní měla mít možnost bránit si své předkupní právo žalobou o nahrazení projevu vůle proti vydražiteli. Nejvyšší soud však přesvědčivě vyložil, že i kdyby kvůli tvrzeným procesním pochybením usnesení o příklepu nenabylo právní moci, vydražitel není osobou, vůči které by bylo možné předkupní právo uplatnit, neboť v takovém případě by se vůbec nestal nabyvatelem podílu. Proti němu by stěžovatelka předkupní právo mohla uplatnit jedině za předpokladu, že by podíl chtěl prodat. Tento závěr je srozumitelným a logickým způsobem odůvodněn a z ústavněprávního hlediska mu nelze nic vytknout. Ústavní soud žádný zásah do ústavně garantovaných práv neshledal. Z uvedených důvodů Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. listopadu 2023 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu