II.ÚS 250/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 250/23 ze dne 15. 2. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Davida Uhlíře (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Davida Čecha, zastoupeného Pavlem Uhlem, advokátem, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. listopadu 2022, č. j. 6 As 177/2022-28, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. července 2022, č. j. 54 A 16/2020-42, rozhodnutí Českého báňského úřadu ze dne 1. června 2020, č. j. SBS 15602/2020/ČBÚ-23 a rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území kraje Ústeckého ze dne 27. února 2020 č. j. SBS 21997/2018/OBÚ-04/5, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 1. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že Obvodní báňský úřad pro území kraje Ústeckého (dále jen "OBÚ") napadeným rozhodnutím uznal stěžovatele vinným z přestupku podle § 40a odst. 1 písm. a) zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (neoprávněné vniknutí do důlního díla), a uložil mu za to pokutu ve výši 8 000 Kč. Stěžovatel se měl přestupku dopustit tím, že dne 30. 6. 2018 s dalšími účastníky akce "Klimakemp 2018" vědomě a úmyslně neoprávněně vnikl do dolu Bílina. Český báňský úřad (dále jen "ČBÚ") potvrdil napadené rozhodnutí OBÚ a odvolání stěžovatele proti němu zamítl napadeným rozhodnutím. 2. Proti rozhodnutí žalovaného ČBÚ brojil stěžovatel žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem zamítl. Konstatoval, že odpovědnost za spáchání přestupku nezanikla uplynutím promlčecí doby, neboť doručením příkazu obvodního báňského úřadu dne 7. 3. 2019 došlo k přerušení promlčecí doby dle § 32 odst. 2 písm. a) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, neboť žalobci bylo oznámeno zahájení řízení o přestupku bez ohledu na to, že byl příkaz později podáním odporu zrušen. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce porušení zásady ne bis in idem. Dospěl k závěru, že se v projednávaném případě nejednalo o jednočinný, ale vícečinný souběh projednávaného přestupku s přestupkem spočívajícím v tom, že žalobce nesplnil pokyn policisty udělený na základě § 8 odst. 4 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, k zajištění účelu shromáždění, za který byl pokutován příkazem Městského úřadu Litvínov ze dne 2. 11. 2018. Oba přestupky byly spáchány jak odlišným jednáním, tak odlišným následkem. Žalobce neuspěl ani s námitkou, že nebyla prokázána jeho totožnost. Krajský soud v tomto ohledu zdůraznil, že žalovaný nevycházel pouze z úředních záznamů policie, ale též z oznámení o přestupku, seznamu "dodatečně ustanovených přestupců" a pravomocného příkazu Městského úřadu Litvínov, které prokázaly, že se žalobce v daném čase nacházel na místě spáchání přestupku. Dle krajského soudu žalobce naplnil formální i materiální stránku přestupku. Uvedl, že snaha upozornit na klimatickou krizi neopravňuje k porušování platných právních předpisů. Žalobce se přestupku nedopustil vlastní účastí na protestu, nýbrž v okamžiku, kdy se oddělil od trasy protestu a neoprávněně vnikl do důlního díla. Poukaz žalobce na právo na odpor plynoucí z čl. 23 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") krajský soud označil za nepřípadný, neboť žalobce se nestavěl na odpor žádné osobě či síle, která by se pokoušela odstraňovat demokratický řád lidských práv a základních svobod. 3. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl kasační stížnost pro její nepřijatelnost podle § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního ("s. ř. s."). Odkázal přitom, že se jedná o sériovou věc typového případu účastníků Klimakempu 2018, kterými se Nejvyšší správní soud zabýval již v rozsudku ze dne 22. 11. 2022 č. j. 6 As 175/2022-28 (či ze dne ze dne 31. 10. 2022, č. j. 4 As 100/2022-32) a od zde vyslovených závěrů neměl důvod se odchylovat. K otázce identifikace stěžovatele jako pachatele přestupku již v minulosti kasační soud potvrdil, že judikatura zapovídá použití úředního záznamu jako jediného důkazu, avšak v projednávané věci žalovaný vycházel také z pravomocného příkazu Městského úřadu Litvínov, z něhož je zřejmé, že se stěžovatel v rozhodném čase na místě nacházel. Stěžovatel navíc tuto skutečnost nijak konkrétně nezpochybňoval ani konkrétně netvrdil, že policie postupovala protiprávně, takže by jí učiněná zjištění nebylo možno procesně použít. Naopak uvedl, že cílem jeho jednání bylo protestovat proti těžbě hnědého uhlí, která ohrožuje celosvětové klima. Tím fakticky skutečnost, že do lomu Bílina vnikl, potvrdil. V souvislosti s námitkou porušení zásady ne bis in idem Nejvyšší správní soud aproboval závěr krajského soudu, že stěžovatel spáchal dva přestupky ve vícečinném souběhu. V rozsudku č. j. 6 As 175/2022-28 se Nejvyšší správní soud podrobně věnoval tomu, že skutkovou podstatu přestupku podle horního zákona (přesněji řečeno její formální znaky) účastníci akce naplnili tím, že vnikli do důlního díla, kam je vstup zakázán. Naproti tomu skutkovou podstatu přestupku podle zákona o právu shromažďovacím stěžovatel podle pravomocného příkazu Městského úřadu Litvínov, který není předmětem soudního přezkumu v tomto řízení, naplnil tím, že v prostoru lomu Bílina neuposlechl pokynu policisty k jeho opuštění. Nehledě na časový odstup obou jednání, neuposlechnutí policistovy výzvy není součástí jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty přestupku podle horního zákona, ani nebylo stěžovateli kladeno k tíži jako přitěžující okolnost. Rozdílné jsou i zájmy chráněné oběma dotčenými předpisy. Nejednalo se tedy o totožný skutek, a nemohlo tak dojít k porušení zákazu dvojího trestání. Taktéž aproboval závěr krajského soudu, který stěžovatelovu pohnutku spočívající ve snaze upozornit na klimatickou krizi nepovažoval za výjimečnou okolnost, jež by odůvodnila závěr, že jeho jednání nenaplnilo materiální znak přestupku. Společenskou škodlivost protiprávního jednání nemůže eliminovat politická pohnutka. I v době nečinnosti těžby hrozí v důlním díle újma na životě a zdraví vniknuvších a osob, které musí incident řešit. II. Argumentace stěžovatele 1. Stěžovatel tvrdí, že jeho kasační stížnost byla neústavně odmítnuta pro nepřijatelnost, ač pro to nebyly dány důvody. Kasační stížnost zjevně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele. Především však byl v nyní posuzované věci nepřípustně znovu potrestán za tentýž skutek. Správní orgány přitom nezpochybňovaly, že jde o jeden skutek; s odlišením dvou skutků (co do jednání) přišel až krajský soud. Jeho závěry, které v usnesení převzal Nejvyšší správní soud, nemají oporu ve správním spise. Protože správní soudy překlenuly vady správních rozhodnutí rozdílným výkladem skutkového stavu, vykročily ze své role přezkumné instance. Neuposlechnutí výzvy policistů má zahrnovat všechny přestupky, protože policisté tehdy vyzývali, aby se nevstupovalo mimo vyznačenou trasu shromáždění. Již podle samotné výzvy policistů proto nebylo možné vstoupit do důlního díla. Šlo o jeden incident, vést několik samostatných řízení nedává smysl. Lze přitom rozhodnout v jediném řízení, protože každý orgán veřejné moci má znát právo, tedy celou šíři přestupkového práva. Mnohost pak lze zohlednit jako přitěžující okolnost. 2. Od počátku řízení stěžovatel namítal, že jej správní orgány nedostatečně ztotožnily. Správní orgány vycházely výhradně z dodatečného ztotožnění Policií České republiky. V jiných řízeních Městský úřad Litvínov přitom shledal, že identifikace Policií České republiky byla smyšlená, což stěžovatel v nyní posuzované věci tvrdil. Nikdo na to však nereagoval. Jde o to, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu nelze vycházet výhradně z úředních záznamů. Ani Nejvyšší správní soud se s touto námitkou v napadeném rozhodnutí nevypořádal. Správní spis neobsahuje žádné podání vysvětlení. Zadržení osoby tehdy proběhlo jako zadržení osoby neztotožněné a přiložené fotografie nebyly provedeny jako důkaz. Správní orgány proto nepřípustně vycházely toliko z jednostranných úkonů Policie České republiky. 3. Orgány veřejné moci se nevypořádaly s jeho tvrzením, že chybí materiální znak přestupku, kdy se u stěžovatele nejedná o běžně se vyskytující případ. Správní soudy nereagovaly na námitky stěžovatele, že jeho jednání je motivováno výkonem ústavně zaručených práv na odpor a ochranu životního prostředí. Stěžovatel se účas