II.ÚS 2517/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2517/23 ze dne 15. 1. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky M. Ř., zastoupené Mgr. Adélou Hořejší, advokátkou se sídlem Václavkova 343/20, Praha 6, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. června 2023 č. j. 22 Co 67/2023-554 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2019 č. j. 22 Co 221/2019-293, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a příspěvkové organizace Ústav pro péči o matku a dítě, sídlem Podolské nábřeží 157/4, Praha 4, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka namítá, že přístup zaměstnanců poskytovatele porodní péče nebyl přiměřeným zásahem do jejích práv. Tato věc se dotýká širší systematické otázky tzv. porodnického násilí v České republice. Stěžovatelka rovněž namítá porušení jejího práva na přístup k soudu z důvodu, že obecné soudy nehleděly na poskytování porodnické služby jako na celek. I. Vymezení věci a průběh předchozího řízení 2. Dne 6. 3. 2015 v Ústavu pro péči o matku a dítě porodila stěžovatelka císařským řezem v plné narkóze své první dítě, dceru V. Stěžovatelka spatřuje v jednání vedlejší účastnice při poskytování předporodní, porodní a poporodní péče při narození její dcery nezvratný mnohačetný zásah do svého práva na soukromý a rodinný život a na ochranu cti a důstojnosti. 3. Vedlejší účastnice se měla tohoto zásahu do osobnostních práv stěžovatelky dopustit následujícími skutky: 1) nátlakem na indukci spojeným s vyhrožováním úmrtím dítěte v rámci předporodní péče, 2) stěžovatelce nebyla před umělým vyvoláním porodu poskytnuta informace o tom, že po umělém vyvolání porodu při ní nebude moct být přítomen manžel, protože bude hospitalizována na oddělení rizikového těhotenství (že stráví noc ze dne 5. 3. 2015 na 6. 3. 2015 bez přítomnosti manžela), 3) v důsledku nesprávného postupu personálu vedlejší účastnice došlo k patologické situaci, která musela být řešena akutním císařským řezem v celkové anestézii (narkóze), jejímž důsledkem stěžovatelka porod nevnímala a její manžel mu nemohl být přítomen, 4) separací dcery po porodu, 5) nevhodným přístupem personálu vedlejší účastnice ke stěžovatelce po porodu, 6) podáním drog, opiátů a analgetik při porodu a po porodu bez souhlasu stěžovatelky, dokonce proti její vůli. Jednání vedlejší účastnice mělo za následek, že stěžovatelka vyhledala terapeutickou pomoc, a ovlivnilo ji v dalším reprodukčním rozhodování. Žalobou proti vedlejší účastnici proto uplatnila nárok na omluvu a náhradu nemajetkové újmy. Stěžovatelka se domáhala nejprve zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím a po rozšíření žaloby také částky 150 000 Kč s příslušenstvím (za újmu způsobenou podáním drog bez jejího souhlasu). 4. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále "obvodní soud") ze dne 23. 5. 2019 č. j. 16 C 48/2018-214 byla žaloba stěžovatelky zamítnuta v části, v níž se domáhala uložení povinnosti vedlejší účastnici zaslat jí písemnou omluvu (výrok I). Žaloba byla zamítnuta také v rozsahu, v němž se stěžovatelka domáhala jako náhrady nemajetkové újmy zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím (výrok II) a také částky 150 000 Kč s příslušenstvím (výrok III). Vedlejší účastnici nebyla přiznána náhrada nákladů řízení (výrok IV). 5. K odvolání stěžovatelky ve věci rozhodoval Městský soud v Praze (dále "městský soud") napadeným rozsudkem ze dne 21. 11. 2019 č. j. 22 Co 221/2019-293 ("prvý napadený rozsudek"). Potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výroku I (výrok I). Shledal, že formulace omluvy je příliš obecná na to, aby měla satisfakční efekt. Žalobní požadavek 1) týkající se nátlaku na indukci v rámci předporodní péče shledal promlčeným. Rozsudek potvrdil v rozsahu částky 20 000 Kč s příslušenstvím také ve výroku II, který však co do částky 30 000 Kč s příslušenstvím zrušil (výrok II). Podle městského soudu obvodní soud věcně správně zamítl žalobní požadavek na zaplacení částky 10 000 Kč za (2) neposkytnutí informace o tom, že bude stěžovatelka po indukci umístněná na oddělení rizikového těhotenství a požadavek 10 000 Kč za (5) nevhodný přístup personálu po porodu. Městský soud zrušil výrok III rozsudku obvodního soudu, který se týkal částky 150 000 Kč s příslušenstvím za (6) podáním drog bez souhlasu stěžovatelky. Městský soud vytkl obvodnímu soudu nedostatečné odůvodnění jeho rozsudku, včetně neujasnění si, v čem měly spočívat jednotlivé zásahy a jakým směrem mělo být vedeno dokazování. V rozsahu zrušujících výroků byla věc vrácena obvodnímu soudu k dalšímu řízení; konkrétně v rozsahu žalobního požadavku náhrady újmy za (3) porod císařským řezem v celkové anestezii, (4) separace stěžovatelky a její dcery po porodu a (6) podání drog, opiátů a analgetik bez souhlasu a proti vůli stěžovatelky. 6. Stěžovatelka podala dovolání proti prvému napadenému rozsudku městského soudu v rozsahu výroku I (potvrzení zamítnutí požadavku na omluvu). Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. 5. 2022 č. j. 25 Cdo 1638/2020-375 dovolání zamítl. Stěžovatelka podala vůči tomuto rozsudku ústavní stížnost, kterou Ústavní soud shledal zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 11. 7. 2023 sp. zn. II. ÚS 2351/22. 7. Obvodní soud rozsudkem ze dne 17. 2. 2023 č. j. 16 C 48/2018-473, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 3. 2023 č. j. 16 C 48/2018-484 žalobu ve zbylém rozsahu znovu zamítl. Městský soud napadeným rozsudkem ze dne 15. 6. 2023 č. j. 22 Co 67/2023-554 ("druhý napadený rozsudek") v pořadí druhý rozsudek obvodního soudu ve výroku I a v doplněném výroku o náhradě nákladů státu potvrdil a ve výroku II změnil jen do výše přiznaných nákladů řízení (výrok I), dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Městský soud přitom jako soud odvolací postupem podle § 213 odst. 2 až 4 o. s. ř. zopakoval některé důkazy a doplnil dokazování o některé důkazy soudem prvního stupně neprovedené. Městský soud závěr obvodního soudu potvrdil ve vztahu ke skutku (3), tj. indikování porodu císařským řezem v celkové anestezii. Skutková zjištění vycházející ze znaleckého posudku a výslechu znalce vedla k věcnému závěru o neexistenci zásahu do osobnostních práv stěžovatelky. Vedlejší účastnice postupovala de lege artis, když po patologickém nálezu na CTG přistoupila k císařskému řezu v plné anestezii. Není pochybením ani to, že při indukci nepředvídala císařský řez, který si stěžovatelka nepřála, a nepřistoupila k epidurální anestezii. Pokud jde o (4) separaci stěžovatelky od její dcery po porodu, městský soud také potvrdil závěr obvodního soudu. Shledal, že stěžovatelka byla z jednotky intenzivní péče přeložena na pokoj s dcerou poté, co byla schopna postarat se sama o sebe. K otázce separace manžela stěžovatelky s jejich dcerou není stěžovatelka věcně legitimovaná. Závěrem městský soud shledal, že (6) podáním morfia přes nesouhlas stěžovatelky vedlejší účastnice neoprávněně zasáhla do jejích osobnostních práv. Narušila její osobní autonomii, zasáhla do její integrity a porušila její právo na sebeurčení. Tento zásah nedosahuje takové intenzity, aby byl kompenzovatelný v penězích. Skutečným zadostiučiněním by byla omluva, o tu stěžovatelka nežádala. Její žalobní požadavek na omluvu za závadné poskytnutí zdravotní péče byl pravomocně zamítnut jako nekonkrétní. Předmětem odvolacího řízení tak požadavek na poskytnutí omluvy nebyl. Proti druhému napadenému rozsudku podala stěžovatelka dovolání ve vztahu k nepřiznání částky 150 000 Kč za podání morfia přes její nesouhlas (v rozsahu výroku I městského soudu v části, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku obvodního soudu). Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2025 sp, zn. 25 Cdo 3133/2023 bylo dovolání stěžovatelky odmítnuto. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka podala ústavní stížnost, kterou napadá druhý napadený rozsudek městského soudu v celém rozsahu ve vztahu k otázce jednoty skutku (ve spojení s prvým napadeným rozsudkem městského soudu). Alternativně napadá druhý napadený rozsudek městského soudu, co se týče nepřiznání částky 15 000 Kč za separaci od její dcery a částky 15 000 Kč za indikaci porodu císařským řezem v celkové anestezii (v rozsahu výroku I městského soudu v části, kterou byl potvrzen výrok I rozsudku obvodního soudu). 9. První rovinou tohoto případu je, že stěžovatelka tvrdí, že čerpala od vedlejší účastnice porodnickou službu jako celek. Tím, že při porodu bylo zasaženo do jejích osobnostních práv, jí byla tato služba poskytnuta vadně jako celek. Fragmentací tohoto zásahu na dílčí části bylo stěžovatelce znemožněno podání mimořádného opravného prostředku a bylo nepřiměřeně zasaženo do jejího práva na soudní ochranu. Druhou rovinu nyní řešeného případu tvoří otázky nepřípustného zásahu do integrity a autonomie ženy při porodu a po něm a narušení soukromého a rodinného života. Soudy se s nimi podle stěžovatelky n