II.ÚS 2523/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2523/24 ze dne 20. 2. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně Dity Řepkové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. Pavly Kňávové, zastoupené JUDr. Martinem Halahijou, advokátem, sídlem třída Kpt. Jaroše 1844/28, Brno - Černá Pole, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 26. června 2024 č. j. 75 Co 154/2024-163 a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2024 č. j. 18 Nc 101/2023-152, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, na právní pomoc i vlastnické právo. 2. V ústavní stížnosti stěžovatelka současně navrhuje, aby Ústavní soud podle § 83 zákona o Ústavním soudu rozhodl, že náklady na její zastoupení v řízení před Ústavním soudem zaplatí stát. 3. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu v Olomouci (dále jen "okresní soud") sp. zn. 18 Nc 101/2023 se podává, že uvedený soud napadeným usnesením rozhodl, že se stěžovatelce nepřiznává osvobození od soudních poplatků a že se její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítá. Důvodem bylo, že majetkové poměry s ohledem na zjištěné skutečnosti, zejména na rozsáhlé vlastnictví nemovitých věcí, nelze hodnotit jako nepříznivé, takže nebyly splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, a tudíž ani pro ustanovení zástupce z řad advokátů [§ 30, § 138 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen "o. s. ř.")]. 4. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka odvolání, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") je však shledal věcně správným, a proto je podle § 219 o. s. ř. napadeným usnesením potvrdil. Vyšel z toho, že stěžovatelka podle ocenění realitní kanceláře vlastní nemovitý majetek v hodnotě jednotek miliónů korun, resp. podle ocenění některých pozemků jako stavebních na základě cenových map v hodnotě desítek miliónů korun. K tomu doplnil, že sice stěžovatelka neuvedla, jakou konkrétní částku hodlá jako náhradu škody na statutárním městu Olomouc požadovat, ovšem i kdyby tuto škodu měl představovat celý zmařený developerský projekt v uváděné hodnotě 40 mil. Kč, pak by soudní poplatek činil 2 mil. Kč a ten je stěžovatelka s to uhradit. II. Stěžovatelčina argumentace 5. Stěžovatelka tvrdí, že není schopna uhradit soudní poplatek, přičemž vytýká obecným soudům, že se nezabývaly "objektivizací" hodnoty jejího majetku, s tím, že se nemohou spokojit s odhadem ceny nemovitých věcí na základě jedné ze tří oslovených realitních kanceláří, a že nepřihlédly k uspořádání majetkových vztahů a nezabývaly se faktickou nemožností dispozice s nemovitými věcmi. 6. Závěry okresního soudu stěžovatelka označuje za nepřezkoumatelné a překvapivé. V této souvislosti argumentuje, že konstatoval-li uvedený soud, že neprokázala své majetkové poměry, protiřečí si ve zhodnocení důkazních prostředků a jejích tvrzení, neboť zjistil, že je vedena na úřadu práce bez příjmu jako uchazečka o zaměstnání. Uvedla přitom veškeré nemovitosti, které jsou takřka bez hodnoty, jakož i to, že je poživatelkou příspěvku na bydlení ve výši 5 181 Kč. Vytýká mu, že se nevypořádal s důkazy navrženými k prokázání jejích tvrzení o hodnotě a (ne)prodejnosti nemovitých věcí, konkrétně posudkem realitní kanceláře Czech Trend založeným ve spise. Postup krajského soudu při objektivizaci tržních hodnot na základě cenových map vybočil z ustálené praxe, nadto je zde podle stěžovatelky rozdíl mezi danou hodnotou a operativní výší aktiv. I kdyby svůj majetek prodala, nestihla by to v soudem stanovené lhůtě. 7. Dále stěžovatelka upozorňuje na to, že kdyby prodala pozemky, nebude o čem se v soudním řízení soudit. Cílem řízení je postihnout jednání úředních osob (či samosprávného orgánu), aby jeho předmět mohl být využit k developerskému projektu, a jakýkoliv kladný výsledek budoucího řízení by tak nebyl vykonatelný. Soudy také musí zohlednit další náklady řízení, nikoliv jen soudní poplatek. V této souvislosti poukazuje na to, že se účastní blíže označených správních a občanskoprávních řízení, jakož i trestních řízení, která jsou spojena s projednávanou věcí a na to, že nemovité věci nabyla v restituci. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém byla vydána napadená soudní rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 10. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že rozhodování o osvobození od soudních poplatků a o souvisejícím ustanovení zástupce z řad advokátů je doménou obecných soudů, přičemž s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů mu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Ústavní soud proto otevřel tuto problematiku věcnému posouzení pouze výjimečně, a to buď v případech týkajících se velmi specifických otázek, v případech, v nichž došlo ke svévolnému výkladu a aplikaci příslušných ustanovení o. s. ř. ze strany obecných soudů, například nerespektováním kogentní normy či interpretací v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo když v rozhodnutích absentovalo řádné odůvodnění, ze kterého by bylo zřejmé, jaká kritéria či hlediska pokládal soud v projednávané věci za stěžejní (srov. usnesení ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. III. ÚS 427/15, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). K tomuto však v projednávané věci nedošlo. 11. Obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka není nemajetná, neboť má ve svém vlastnictví nemovitý majetek v řádu miliónů až desítek miliónů korun, který dostatečně postačuje k úhradě soudního poplatku. Stěžovatelka namítá, že usnesení okresního soudu je tzv. nepřezkoumatelné, že obecné soudy hodnotu jejího majetku nezjistily správně, a také že nezohlednily, že tento majetek není disponibilní, a že i kdyby ho zpeněžila, nemohla by vedení sporu financovat a rozhodnutí v něm vydané by nebylo možné vykonat. 12. Ústavní soud předně připomíná, že předmětem ústavněprávního přezkumu je soudní řízení a v něm vydaná soudní rozhodnutí jako jeden celek. Z napadených soudních rozhodnutí je přitom patrno, že obecné soudy zkoumaly stěžovatelčiny majetkové poměry, a to ve vztahu k možné maximální výši soudního poplatku, přičemž dospěly k dostatečně odůvodněnému závěru, že stěžovatelka je schopna soudní poplatek uhradit, a to i při ocenění jejího nemovitého majetku, které by nebylo postaveno na cenových mapách (podle kterého je tato hodnota podstatně vyšší). Vadou spočívající v tzv. nepřezkoumatelnosti tedy napadená soudní rozhodnutí stižena nejsou. Možno dodat, že i okresní soud založil své rozhodnutí na stěžovatelčině "rozsáhlém vlastnictví nemovitostí". 13. Namítá-li stěžovatelka, že krajský soud nesprávně posoudil hodnotu jí (spolu)vlastněných nemovitých věcí, z napadeného usnesení je patrno, jaké skutečnosti uvedený soud považoval z relevantní (tj. ocenění realitní kanceláře Orca a cenové mapy). Poukazuje-li stěžovatelka na potvrzení realitn