II.ÚS 2524/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2524/24 ze dne 15. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky B. M., zastoupené JUDr. Lenkou Dědkovou, advokátkou, sídlem U Bažantnice 1480, Poděbrady, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2024 sp. zn. 100 C 24/2024 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. října 2023 č. j. 0 P 170/2022-710, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a Z. N. a nezletilých A. N., K. N. a J. N., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 1, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že v záhlaví specifikovaným rozsudkem Okresního soudu v Nymburce (dále jen "okresní soud") byli nezletilí vedlejší účastníci svěřeni do střídavé péče stěžovatelky (dále též "matka") a vedlejšího účastníka (dále jen "otec") v týdenním intervalu tak, že v péči matky budou vždy od neděle předcházející lichému týdnu od 16.00 hodin do neděle za týden do 16.00 hodin a v péči otce vždy od neděle předcházející sudému týdnu od 16.00 hodin do neděle za týden do 16.00 hodin. Bylo stanoveno, že předání a převzetí nezletilých dětí bude realizováno tak, že rodič, jehož týdenní péče končí, přiveze nezletilé děti do místa bydliště rodiče, jehož týdenní péče bude začínat a v tomto místě si nezletilé děti převezme (výrok I.). Povinnost platit výživné na nezletilé děti nebyla stanovena (výrok II.), bylo rozhodnuto o předběžné vykonatelnosti výroku I. (výrok III.) a byl zamítnut návrh matky, kterým se domáhala, aby bylo zvýšeno výživné na nezletilé (výrok IV.). Dále bylo určeno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.), matce a otci byla stanovena povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení České republice (výroky VI. a VII.) a výrokem VIII. byla konstatována změna předchozího rozhodnutí o poměrech nezletilých dětí. 3. K odvolání matky Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve výroku I. změnil tak, že k předání a převzetí nezletilých bude docházet v 17.00 hodin ve Velkém Meziříčí na dálnici D1 na benzinové pumpě MOL, upravil zvláštní režim péče v době školních prázdnin a stěžovatelce uložil povinnost, aby se předání nezletilých neúčastnila její matka B. M. (výrok I.). Dále byla otci i matce stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilých (výrok II.), matce byla uložena povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení státu ve výši 33 200 Kč (výrok III.), ve výrocích III. a IV. byl rozsudek okresního soudu potvrzen (výrok IV.), výrokem V. byla konstatována změna předchozího rozhodnutí o poměrech nezletilých dětí a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VI.). II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu řízení opětovně uvádí, že krajský soud rozsudkem ze dne 12. 1. 2022 č. j. 59 Co 103/2021 schválil dohodu rodičů, na základě které byly nezletilé děti svěřeny do její výlučné péče, kdy obsahem dohody byl mimo jiné i výslovný souhlas otce s bydlištěm nezletilých dětí u stěžovatelky. Je proto přesvědčena, že v novém řízení měla být důsledně zjišťována změna poměrů a učiněná rozhodnutí měla být v této souvislosti řádně odůvodněna, což v napadených rozhodnutích podle jejího mínění absentuje. Poukazuje na to, že okresní soud i krajský soud jí vytýkají její přestěhování, ke kterému však došlo ještě před uzavřením zmíněné dohody. Má za to, že měl-li otec nějaké pochybnosti, neměl dohodu uzavírat. Jejím cílem bylo stabilizovat poměry v zájmu nezletilých dětí. Namítá rovněž, že krajský soud se nevypořádal se závěrečným návrhem kolizního opatrovníka. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, s výjimkou návrhu na zrušení rozsudku okresního soudu v části upravující péči o nezletilé, v části péče prázdninové a místa předání mezi rodiči a v části upravující výživné. Tyto části rozsudku okresního soudu byly již změněny shora označeným rozsudkem krajského soudu, přičemž z logiky věci plyne, že Ústavní soud nemůže zrušit již zrušené (změněné) rozhodnutí či jeho část. Ústavní soud se může zabývat až konečným pravomocným výsledkem řízení. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů. Jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost napadených soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto nutno vycházet (mimo jiné) z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady). O jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 7. Ústavní soud ve svých rozhodnutích setrvale upozorňuje, že v rodinně právních věcech zasahuje pouze v případech skutečně extrémních. Je totiž na opatrovnických soudech, aby posoudily konkrétní aktuální okolnosti každého případu a přijaly odpovídající opatření (rozhodnutí). Ústavnímu soudu nepřísluší činit závěry o tom, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku nezletilého s druhým z rodičů, jak vysoké má být výživné, ani hodnotit dříve v řízení provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda soudy svými rozhodnutími nevybočily z mezí ústavnosti. Je přitom nutno vzít v úvahu, že jsou to právě nalézací soudy, které mají ke všem účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí v zásadní míře důkazy, komunikují s účastníky a osobami dalšími relevantními pro řízení, z čehož si vytvářejí racionální úsudek, a vynášejí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Vztáhne-li pak nalézací soud své právní závěry k učiněným skutkovým zjištěním a poskytne-li pro ně s odkazem na konkrétní právní předpisy i judikaturu soudů přezkoumatelné a logické odůvodnění, přičemž vyjde z nikoli nedostatečného rozsahu dokazování, není možné hodnotit postup soudu jako neústavní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19). 8. V nyní posuzované věci byly původně poměry nezletilých dětí upraveny rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 2. 3. 2021 č. j. 17 Nc 1020/2020-209 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2022 č. j. 59 Co 103/2021-440 tak, že soud schválil dohodu rodičů ze dne 6. 1. 2022, na základě které byly všechny nezletilé děti s účinností od 1. 2. 2022 svěřeny do výlučné péče matky. Bylo ujednáno, že otec si za účelem zachování kontaktu s nezletilými zajistí bydlení v blízkosti matčina bydliště. Posléze tak skutečně učinil a nějakou dobu bydlel v L., přičemž docházelo k jeho pravidelnému kontaktu s nezletilými dětmi. V průběhu letních měsíců pak došlo k ukončení bydlení a otec se odstěhoval zpět do původního místa bydliště, když ho k tomuto kroku vedly nejen finanční otázky, ale i ztížená možnost vykonávat dosavadní zaměstnání. 9. Ústavní soud k tomu zdůrazňuje, že je-li podán návrh na změnu péče o nezletilé, musí soud vždy zkoumat, zda došlo ke změně poměrů, a to bez ohledu na to, že předtím rodiče uzavřeli dohodu, na základě které byly ne