II.ÚS 2549/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2549/24 ze dne 6. 5. 2026 Odůvodnění rozhodnutí o nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudkyně Dity Řepkové o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Lukáše Arbeita, MSc., Michala Čapka a Lukáše Nesvadby, všech zastoupených Mgr. Michalem Vávrou, advokátem, sídlem Jana Nečase 1343/29, Brno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 6 C 166/2023-85 ze dne 14. 6. 2024, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Smartwings, a.s., sídlem K Letišti 1068/30, Praha 6, zastoupené Mgr. Pavlem Rufferem, advokátem, sídlem Husovo náměstí 1702, Hostivice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 6 C 166/2023-85 ze dne 14. 6. 2024 došlo k porušení práva stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 6 C 166/2023-85 ze dne 14. 6. 2024 se proto ruší. Odůvodnění: I. Podstata tohoto nálezu 1. V tomto nálezu se Ústavní soud věnuje povinnosti obecného soudu poslední instance položit předběžnou otázku v situaci, kdy účastníci řízení vznesli návrh na položení předběžné otázky, z pohledu ústavně zaručených práv účastníků řízení. II. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí 2. Stěžovatelé se žalobou k Obvodnímu soudu pro Prahu 6 domáhali toho, aby vedlejší účastnice každému z nich zaplatila 400 EUR spolu s příslušenstvím z titulu náhrady škody způsobené zpožděním letecké dopravy podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen "nařízení"). 3. Obvodní soud napadeným rozhodnutím jejich žaloby zamítl a uložil stěžovatelům povinnost společně a nerozdílně nahradit vedlejší účastnici náklady řízení. Podle obvodního soudu vedlejší účastnice unesla své břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k naplnění liberačního důvodu podle čl. 5 odst. 3 nařízení. Obvodní soud totiž dospěl k závěru, že došlo k mimořádným okolnostem, kterým nebylo možné zabránit ani přijetím všech přiměřených opatření. Spočívaly v regulacích odletu ze strany řízení letového provozu, od nichž se vedlejší účastnice nemohla jakkoli odchýlit. III. Argumentace stěžovatelů 4. Stěžovatelé namítají porušení práva na soudní ochranu, respektive práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a práva na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny). Ústavněprávní rozměr jejich věci podle nich akcentuje to, že případy obdobné tomu jejich se (vzhledem ke zkušenostem jejich právního zástupce) před obecnými soudy opakují, přičemž neúspěšní žalobci nemají k dispozici žádný opravný prostředek. 5. Vytýkají obvodnímu soudu, že odmítl položit předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie, aby výklad nařízení vyjasnil, ač proti jeho rozhodnutí nebylo možno podat opravný prostředek. Odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu považují za nedostatečné; nevypořádává se zahraniční judikaturou ani judikaturou Soudního dvora k nařízení. Za situace, kdy soudy v členských státech rozhodují v obdobných situacích týkajících se slotové koordinace rozdílně, se měl obvodní soud obrátit na Soudní dvůr s žádostí o provedení výkladu. 6. Stěžovatelé zastávají názor, že tzv. slotová koordinace nesplňuje parametry mimořádné okolnosti podle výkladu Soudního dvora. Slotové koordinace jsou vlastní běžnému výkonu činnosti letového dopravce a nemusejí nutně stát mimo jeho účinnou kontrolu; nutné je posuzovat je individuálně v kontextu dané věci. Tvrzení vedlejšího účastníka k jejich příčinám byla nedostatečná a nekonkrétní. Nebylo prokázáno, že příčinou posunu času odletu nebyla např. žádost dopravce. IV. Procesní předpoklady a průběh řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli. Ti jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé vyčerpali zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (respektive žádné neměli k dispozici, viz § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Ústavní soud je k řízení o ní příslušný. 8. Ústavní soud si od obvodního soudu jakožto účastníka řízení vyžádal jím vedený soudní spis a vyzval jej spolu s vedlejší účastnicí k vyjádření k ústavní stížnosti. 9. Obvodní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, dále se nijak nevyjádřil. 10. Vedlejší účastnice navrhla odmítnout ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost. Rozporuje, že by obvodní soud opakovaně nerespektoval závaznou judikaturu. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2932/2020 ze dne 25. 3. 2021, v němž tento soud potvrdil, že potřeba položit předběžnou otázku v této situaci nevyvstává. Obvodní soud se vypořádal i se zahraniční judikaturou, na kterou stěžovatelé odkazovali, ač vedlejší účastnice nemá za to, že to byla povinnost obvodního soudu nebo že by z existence takové judikatury bylo možné dovozovat povinnost položit předběžnou otázku. 11. Vedlejší účastnice zdůraznila, že přidělování slotů je v kompetenci řízení letového provozu a že před obvodním soudem byly prokázány důvody, pro které ke změnám slotů došlo, se závěrem, že nebyly způsobeny žádostí nebo nepřipraveností dopravce. Naopak bylo prokázáno, že se snažila zpoždění aktivně minimalizovat. Vysvětlila, že ne každé rozhodnutí řízení letového provozu o slotech představuje mimořádnou okolnost - to platí podle nařízení pouze tehdy, vede-li u jednotlivého letadla ke zpoždění přesahujícímu dvě hodiny. 12. Obdržená vyjádření Ústavní soud zaslal stěžovatelům k replice. V ní zopakovali jádro své argumentace a poukázali na rozhodnutí Tribunálu ze dne 21. 1. 2026, D S.A., T-134/25, v němž se Tribunál vyjádřil k problematice slotové koordinace. Toto rozhodnutí však nyní podléhá přezkumu ze strany Soudního dvora (řízení vedené pod zn. C-108/26 RX). I rozpor mezi jednotlivými soudními tělesy EU podle stěžovatelů dokládá, že rozhodná otázka výkladu unijního práva nepředstavovala acte clair ani acte éclairé. Obvodní soud navíc nedostál povinnosti uvést specifické a konkrétní důvody, které jej vedly k závěru, že položení předběžné otázky není nutné, jak vyplývá z rozsudku Soudního dvora ze dne 24. 3. 2026, Remling, C-767/23. 13. Ústavní soud ve věci rozhodl bez konání ústního jednání, neboť neprováděl dokazování a nebylo možné od něj očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona o Ústavním soudu). V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 14. Jak Ústavní soud opakovaně uvádí, v souladu s čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (např. nález sp. zn. II. ÚS 45/94 ze dne 25. 1. 1995). Řízení o ústavní stížnosti tedy není prostorem pro polemiku s rozhodnutími obecných soudů, postrádá-li tato polemika ústavněprávní rozměr věci. 15. Výše částky, jíž se stěžovatelé individuálně domáhali, odpovídá z hlediska judikatury Ústavního soudu bagatelní částce. Bagatelnost sporu z finančního hlediska však nevylučuje, že pro kvalitativní rozměr věci Ústavní soud ústavní stížnost přesto posoudí (podrobněji viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 105/23 ze dne 11. 4. 2023, body 25 a 26). Šlo-li v minulosti o spory o nároky cestujících vyplývajících z nařízení, Ústavní soud opakovaně ústavní stížnosti i přes bagatelnost sporné částky projednal (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2857/15 ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. II. ÚS 2226/21 ze dne 7. 2. 2022, sp. zn. III. ÚS 1847/22 ze dne 31. 10. 2022 nebo sp. zn. I. ÚS 1758/22 ze dne 21. 2. 2023 či usnesení sp. zn. I. ÚS 3076/23 ze dne 14. 2. 2024). Postupoval tak i proto, že přísnější přístup je odůvodněn u jednoinstančních řízení, v nichž je nutno od obecných soudů vyžadovat zvláštní pečlivost, neboť na případná pochybení či nesrovnalosti nemůže již žádný z účastníků v řádném procesu reagovat. 16. S ohledem na to Ústavní soud i v nynějším případě přistoupil k posouzení věcné stránky ústavní stížnosti. 17. Dospěl k názoru, že ústavní stížnost je důvodná. 18. Ústavní soud nejprve shrne závěry předchozí judikatury Ústavního soudu a judikatury Soudního dvora k povinnosti položit předběžnou otázku (V. A). Následně odůvodní, proč v této věci došlo k porušení práva stěžov