II.ÚS 2555/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2555/25 ze dne 5. 11. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Martina Smolka a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Vanďurky, zastoupeného Mgr. Veronikou Zmrzlíkovou Tomečkovou, advokátkou, sídlem třída Tomáše Bati 202, Zlín, proti výrokům I., III., IV. a V. rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 3. června 2025 č. j. 60 Co 101/2025-947, za účasti Krajského soudu v Brně -pobočky ve Zlíně, jako účastníka řízení, a Oldřišky Zbrankové, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") ze dne 5. 11. 2024 č. j. 9 C 391/2015-885 byla stěžovateli jako žalovanému uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici jako žalobkyni částku ve výši 39 372 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Žaloba v části, ve které se vedlejší účastnice domáhala po stěžovateli zaplacení částky ve výši 370 990 Kč s příslušenstvím, byla zamítnuta (výrok II.), vedlejší účastnici byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku ve výši 222 286,46 Kč (výrok III.), vedlejší účastnici byla dále uložena povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení částku ve výši 100 920,80 Kč (výrok IV.). Stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti na náhradě nákladů řízení částku ve výši 22 590,20 Kč (výrok V.). O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl okresní soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Vedlejší účastnice byla úspěšná co do 18,29 % a neúspěšná co do 81,79 %. Proto okresní soud uložil vedlejší účastnici, aby nahradila stěžovateli náklady řízení v rozsahu 63,42 %. Podle tohoto poměru úspěchu a neúspěchu rozhodl okresní soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. rovněž o náhradě nákladů řízení státu. 3. Stěžovatel podal proti výrokům I., III., IV. a V. odvolání. Vedlejší účastnice podala odvolání proti výrokům II., III., IV. Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným rozsudkem odvolání stěžovatele proti výroku IV. rozsudku okresního soudu odmítl (výrok I.). Rozsudek okresního soudu ve výrocích I. a II. potvrdil (výrok II.). Ve výroku III. rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je povinen nahradit vedlejší účastnici náklady řízení ve výši 237 131,50 Kč (výrok III.). Ve výrocích IV. a V. rozsudek okresního soudu změnil tak, že stěžovatel je povinen nahradit České republice - Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náklady řízení ve výši 123 511 Kč (výrok IV.). Ve výroku V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Při rozhodování o nákladech prvostupňového řízení postupoval krajský soudu podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s podle § 136 o. s. ř. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. II. Argumentace stěžovatele 4. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že krajský soud se při rozhodování o nákladech řízení v předmětné věci nevypořádal se všemi hledisky a neposoudil uceleně všechny konkrétní okolnosti, resp. věc neposoudil v širších souvislostech. Krajský soud dále neakceptoval judikaturu Ústavního soudu a při svém rozhodování se odchýlil od základního pravidla úspěchu ve věci ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. Nadto krajský soud nestanovil správný základ pro určení výše náhrady nákladů z částky přisouzené a rozhodl tak věcně nesprávně, když ve vztahu k úkonům učiněným do 18. 3. 2022 vycházel z tarifní hodnoty 89 010 Kč a nikoliv z tarifní hodnoty ve výši 49 638 Kč, což má dopad do jeho majetkové sféry. Stěžovatel nesouhlasí ani s rozhodnutím krajského soudu ohledně nepřiznání náhrady nákladů odvolacího řízení žádnému z účastníků řízení. Stěžovatel měl v odvolacím řízení úspěch větší než vedlejší účastnice (poměřováno výší požadované částky), byť ani jednomu z odvolání nebylo vyhověno. Krajský soud se navíc podle stěžovatele dopustil nepředvídatelné interpretační libovůle a jeho rozhodnutí lze hodnotit jako překvapivé, neboť krajským soudem odkazovaný na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014 sp. zn. 29 Cdo 914/2014 je v této věci nepřiléhavý a nerespektuje dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Podle stěžovatele v tomto případě nebyl dán prostor pro aplikaci § 142 odst. 3 o. s. ř., ale pro rozhodnutí podle poměru úspěchu ve věci podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Postupem krajského soudu tak došlo ke zvýhodnění vedlejší účastnice, které bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. 5. Stěžovatel poukazuje na nález ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 87/99 (N 100/15 SbNU 31; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud dovodil, že změnil-li odvolací soud bez návrhu účastníků rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, aniž změnil odvoláním napadené rozhodnutí, učinil tak v rozporu s § 224 odst. l a 2 o. s. ř. a na úkor zásady dispoziční, čímž porušil právo stěžovatele na řádně vedené soudní řízení podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Ve stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 (č. 97/2025 Sb.), pak Ústavní soud konstatoval, že výrok o nákladech řízení prvního stupně bude odvolacím soudem přezkoumáván vždy, je-li přímo proti němu podán opravný prostředek. Pokud však výrok o nákladech řízení není výslovně napaden při potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, není dána potřeba měnit výrok o nákladech řízení (ve prospěch či neprospěch žádného z účastníků), neboť z pohledu závislosti rozhodnutí o nákladech řízení na rozhodnutí o věci samé se nic nezměnilo. 6. Stěžovatel namítá, že z obsahu podání účastníků řízení v předmětné věci je zřejmé, že oba se výslovně domáhali změny výroků ve věci samé a tomuto také přizpůsobili argumentaci ve svých odvoláních. Z obsahu jejich odvolání je zřejmé, že změny výroků o nákladech řízení jako výroků závislých se domáhali eventuálně až v návaznosti na změnu výroků ve věci samé. To je zřejmé i z absentující argumentace k nákladovým výrokům, kdy zejména vedlejší účastnice neuvedla žádné skutečnosti, pro které by měly být nákladové výroky rozsudku okresního soudu nesprávné nebo by měly být změněny. Krajský soud tedy pochybil, když ve svém rozhodnutí, kterým potvrdil výroky ve věci samé, změnil výroky o nákladech řízení. Krajský soud se za dané situace neměl správností nákladového výroku prvostupňového rozhodnutí vůbec zabývat. 7. S ohledem na vysokou hodnotu sporu bylo rozhodnutím o nákladech prvostupňového řízení i odvolacího řízení porušeno vlastnické právo stěžovatele. Vlastnické právo stěžovatele bylo zasaženo i postupem krajského soudu, který nesprávně určil tarifní hodnotu sporu pro stěžejní část úkonů učiněných advokátem ve sporu, za které mu náleží odměna. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí byla podána včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 10. V ústavní stížnosti stěžova