II.ÚS 2561/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2561/21 ze dne 1. 12. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Martina Krejčího, zastoupeného JUDr. Janem Březinou, MLaw, advokátem, se sídlem V Jámě 1, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 7. 2021 č. j. 8 Co 849/2021-68, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále také jen "odvolací soud"), protože jím měla být porušena především jeho práva na spravedlivý proces a na rovnost účastníků řízení dle čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil následující. Stěžovatel v roce 2015 uzavřel s obcí Slaník (dále jen "pronajímatel") nájemní smlouvu k pozemku v jejím vlastnictví, a to za účelem provozování kempu. Pronajímatel se smlouvou zavázal stěžovateli, jeho zaměstnancům a zákazníkům a dalším oprávněným osobám (např. dodavatelům) umožnit nerušený a bezplatný přístup na pronajatý pozemek. Následně pronajímatel na pozemní komunikaci představující jedinou příjezdovou cestu do kempu umístil dopravní značku "zákaz vjezdu". Stěžovatel po komunikaci s pronajímatelem pod tuto značku umístil dodatkovou cedulku, dle níž byl vjezd povolen se souhlasem stěžovatele. Na jaře roku 2021 pronajímatel tuto dodatkovou cedulku nahradil jinou, podle níž byl vjezd povolen jen s písemným povolením pronajímatele. Stěžovatel zjistil, že značka ani dodatková cedulka nebyly umístěny v souladu s příslušnou právní úpravou, a sdělil to pronajímateli. Ten reagoval odstraněním dodatkové cedulky a zakrytím dopravní značky černým igelitem, který však byl po několika dnech neznámou osobou odstraněn. Pronajímatel dále z příjezdové cesty odstranil stěžovatelem tam v roce 2019 umístěné pražce, čímž dle stěžovatele zejména pro větší automobily přístup do kempu znemožnil. 3. Stěžovatel se začátkem léta roku 2021 obrátil na Okresní soud ve Strakonicích (dále jen "prvostupňový soud") s návrhem na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo pronajímateli uloženo odstranit z pozemní komunikace specifikované v návrhu dopravní značku "zákaz vjezdu", vrátit na ni pražce odstraněné specifikovaného dne a navrátit ji do původního stavu. Prvostupňový soud stěžovateli vyhověl a dále mu uložil podat vůči pronajímateli žalobu na zdržení se zásahů do užívacího práva stěžovatele. 4. Pronajímatel se proti rozhodnutí prvostupňového soudu odvolal. V odvolání argumentoval zejména tím, že dopravní značku již fyzicky odstranil a kemp je přístupný i po odstranění pražců, což dokládají pořízené fotografie kempu zaplněného vozidly různých velikostí i skutečnost, že vodní propusť, která byla pražci překryta, byla vybudována již v roce 2013 a po čtyři roky v ní stěžovatel překážku pro provoz kempu nespatřoval. Odvolací soud usnesení prvostupňového soudu změnil. Řízení o návrhu na vydání předběžného opatření, kterým by pronajímateli byla uložena povinnost odstranit dopravní značku, zastavil, jelikož k řešení této věci je dle odvolacího soudu příslušný veřejnosprávní orgán, nikoliv občanskoprávní soud. Návrh na vydání předběžného opatření, kterým by pronajímateli byla uložena povinnost vrátit jím odstraněné pražce, zamítl, jelikož stěžovatel dostatečně nedoložil potřebu zatímní úpravy v rámci předběžného opatření. Takto odvolací soud rozhodl dne 23. 7. 2021 poté, co dne 21. 7. 2021 bylo stěžovateli doručeno odvolání spolu s výzvou, aby se k němu ve lhůtě 3 dnů vyjádřil. Stěžovatel tak učinil dne 26. 7. 2021, tj. v nejbližší pracovní den následující po dni 24. 7. 2021, jehož uplynutím dle stěžovatele skončila jemu daná lhůta k vyjádření. 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména tvrdí, že odvolací soud napadené usnesení vydal ještě před uplynutím soudcovské lhůty poskytnuté stěžovateli k vyjádření se k odvolání. Nadto se odvolací soud odmítl zabývat věcí spadající do jeho pravomoci, jelikož zastavil řízení v části související s odstraněním dopravní značky. K tomuto stěžovatel argumentuje, že meritem věci nebyla existence dopravní značky, ale porušování nájemní smlouvy ze strany pronajímatele a tím stěžovateli způsobená škoda. Nadto silniční správní orgán může pronajímatele toliko pokutovat za neoprávněné umístění značky, nikoliv předběžně nařídit její odstranění a nahrazení způsobené škody. 6. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 7. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi. Zjevná neopodstatněnost ústavní stížnosti, přes její ústavněprávní dimenzi, může rovněž vyplynout z předchozích rozhodnutí Ústavního soudu, řešících shodnou či obdobnou právní problematiku. 8. V projednávané věci se jedná o rozhodování o předběžném opatření. Způsobilost předběžného opatření jako opatření prozatímní povahy zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze; předběžná opatření však zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv účastníků řízení, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek věci [nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 43/94 ze dne 14. 9. 1994 (N 41/2 SbNU 27)]. Ústavnímu soudu tedy, z hlediska ústavněprávního, zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) za dodržení zásad spravedlivého procesu a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 221/98 ze dne 10. 11. 1999 (N 158/16 SbNU 171)]. 9. Součástí spravedlivého procesu je i ústavně zaručené právo účastníků řízení na rovnost v něm ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny. Vyjádřením tohoto práva je i možnost účastníků řízení předložit své argumenty k podanému odvolání protistrany. Dle zákonné úpravy (srov. § 210 odst. 1 občanského soudního řádu) tato možnost musí být dána toliko účastníkům řízení ve věci samé. Návrh na zrušení této právní úpravy Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněný, jelikož byť ze zákona nevyplývá povinnost soudu doručovat opisy odvolání směřující proti nikoliv meritorním rozhodnutím ostatním účastníkům, neznamená to, že tak soud prvního stupně nemůže učinit na základě úvahy (ústavně souladné) o vhodnosti a účelnosti takového opatření s ohledem na okolnosti případu či specifikum věci [nález sp. zn. IV. ÚS 310/05 ze dne 26. 9. 2005 (N 180/38 SbNU 443)]. Současně Ústavní soud konstatoval, že takovou specifickou okolností, která zakládá povinnost soudu doručit opis odvolání protistraně, je například dosavadní vývoj sporu v první instanci, který zřetelně naznačuje, že protistrana zaujímá k argumentům uváděným v odvolání zřetelně nesouhlasný postoj a odlišně je právně a skutkově hodnotí [nález sp. zn. III. ÚS 639/06 ze dne 25. 1. 2007 (N 15/44 SbNU 193)]. 10. Konkrétně ve vztahu k odvolání proti rozhodnutí v řízení o předběžném opatření Ústavní soud v mi