II.ÚS 2565/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2565/23 ze dne 10. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Kamily Čmakalové, právně zastoupené doc. JUDr. Monikou Forejtovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2, proti usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala, Exekutorský úřad Praha 3 ze dne 21. 1. 2021 č. j. 140 ED 0006/20-005, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 6. 2021 č. j. 40 Co 178/2021-20, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 17. 2. 2022 č. j. 40 Co 178/2021-47, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 6. 2022 č. j. 4 Co 27/2022-69 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2023 č. j. 29 Cdo 3439/2022-94, spojené s návrhem na zrušení části § 320ab zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci, Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci a soudního exekutora Mgr. Jana Vedrala, Exekutorský úřad Praha 3, sídlem Evropská 657/120, Praha 6, jako účastníků řízení a obchodní společnosti Burián & Penka, insolvence, v.o.s., sídlem Středova 94/1, Brno, insolvenční správkyně dlužníka Stanislava Čmakala, bytem Chromeč 120, a Okorok Trade s.r.o., sídlem Běchorská 1077/14, Praha 9, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost i návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva, konkrétně právo na účinný opravný prostředek dle čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 47 odst. 1 Listiny základních práv EU, právo být účastníkem řízení podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že soudní exekutor Mgr. Jan Vedral, Exekutorský úřad Praha 3 (dále jen "soudní exekutor"), usnesením udělil vydražitelce obchodní společnosti Okorok Trade s.r.o., příklep k vydraženému obchodnímu podílu - 100 % podílu v obchodní společnosti Czech Truck Servis s.r.o., za nejvyšší podání ve výši 630 000 Kč (výrok I.). Současně jí stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání v délce 14 dnů ode dne právní moci usnesení o příklepu s tím, že na nejvyšší podání se započítává jí složená jistota ve výši 500 000 Kč (výrok II.). 3. Proti tomuto usnesení podala stěžovatelka, manželka dlužníka, odvolání. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením rozhodl, že odvolání stěžovatelky se odmítá (výrok I.) a dále rozhodl, že účastníci řízení a stěžovatelka nemají vzájemně právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud poukázal na § 218 písm. b) o. s. ř., podle kterého odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Krajský soud uvedl, že okruh účastníků řízení při zpeněžení majetku dlužníka soudním exekutorem na základě uzavřené smlouvy o provedení dobrovolné dražby k návrhu insolvenční správkyně vylučuje účastenství stěžovatelky na dražbě prováděné při zpeněžování majetkové podstaty v insolvenčním řízení soudním exekutorem podle § 76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů. Manželka dlužníka není účastníkem dražby prováděné při zpeněžování majetkové podstaty v insolvenčním řízení soudním exekutorem podle § 76 odst. 2 exekučního řádu, a proto nemá právo podat odvolání proti usnesení o udělení příklepu. Podala-li stěžovatelka jako manželka dlužníka proti usnesení o udělení příklepu odvolání, učinila tak jako osoba k podání odvolání neoprávněná. 4. Nad rámec výše uvedeného k odvolací námitce stěžovatelky, že zpeněžení obchodního podílu bránila jí podaná žaloba na vypořádání společného jmění manželů (dále jen "SJM"), krajský soud uvedl, že podání takové žaloby nebylo překážkou zpeněžení majetku, neboť takový spor by mohl být překážkou zpeněžení jen toho majetku, který by mohl být přikázán manželu dlužníka. Tak tomu však u obchodního podílu není, neboť podle konstantní judikatury může být v řízení o vypořádání "SJM" obchodní podíl přikázán jen tomu z manželů, který je společníkem. Jak ostatně stěžovatelka uvádí v podaném odvolání, předmětem "SJM" je "toliko hodnota předmětného obchodního podílu" (byť podle § 709 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, za určitých podmínek může být obchodní podíl součástí společného jmění) a tato hodnota bude vypořádána v řízení vedeném na základě stěžovatelkou uplatněné žaloby na vypořádání "SJM". Vzhledem k výše uvedenému krajský soud odvolání stěžovatelky odmítl, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn [§ 218 písm. b) o. s. ř.]. 5. Proti rozhodnutí krajského soudu podala stěžovatelka souběžně ústavní stížnost a dovolání. O ústavní stížnosti rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 26. 10. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2668/21 tak, že ji odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") jako návrh nepřípustný. Návrh na zrušení části zákonného ustanovení, který stěžovatelka ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu Ústavní soud odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Důvodem odmítnutí ústavní stížnosti byl kromě jiného také fakt, že přestože stěžovatelka ústavní stížností brojila proti rozhodnutí krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o odmítnutí jejího odvolání, a proti němuž je podle § 229 odst. 4 o. s. ř. přípustná žaloba pro zmatečnost, z podané ústavní stížnosti nevyplývalo, že by stěžovatelka právě tohoto mimořádného opravného prostředku využila. Žaloba pro zmatečnost přitom patří právě mezi opravné prostředky, které jsou stěžovatelé povinni před podáním ústavní stížnosti uplatnit [srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS- st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839)]. 6. Stěžovatelka tedy podala dne 3. 11. 2021 žalobu pro zmatečnost, kterou krajský soud usnesením ze dne 17. 2. 2022 č. j. 40 Co 178/2021-47 zamítnul s odůvodněním, že zmatečnostní důvody nejsou dány, neboť stěžovatelka nebyla účastníkem dražby. Proti usnesení krajského soudu podala stěžovatelka odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud"). Vrchní soud jako soud odvolací usnesením ze dne 9. 6. 2022 č. j. 4 Co 27/2022-69 potvrdil výrok krajského soudu o zamítnutí žaloby pro zmatečnost a přisvědčil argumentům soudu prvního stupně ohledně (ne)účastenství stěžovatelky v dražbě. Stěžovatelka se z procesní opatrnosti obrátila na Ústavní soud s ústavní stížností, v níž brojila proti usnesení soudního exekutora, dvěma usnesením krajského soudu (usnesení ze dne 30. 6. 2021 č. j. 40 Co 178/2021-20 a usnesení ze dne 17. 2. 2022 č. j. 40 Co 178/2021-47) a proti usnesení vrchního soudu. Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl usnesením ze dne 30. 8. 2022 sp. zn. I. ÚS 2343/22, a to jako nepřípustnou. 7. Současně s ústavní stížností totiž podala stěžovatelka také dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 29. 6. 2023 č. j. 29 Cdo 3439/2022-94 odmítl dovolání stěžovatelky s odůvodněním, že právní posouzení krajského soudu i soudu vrchního je souladné s judikaturou Nejvyššího soudu. Přisvědčil argumentaci vrchního soudu, když konstatoval, že správně posoudil absenci zmatečnostních důvodů, jelikož stěžovatelka nemohla podat řádný opravný prostředek proti usnesení soudního exekutora, když k tomuto procesnímu úkonu neměla aktivní legitimaci. 8. Judikatura Nejvyššího soudu je podle dovolacího soudu ustálena v závěru, že dlužník ani jiný účastník insolvenčního řízení [§ 14 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon)] nebo některý z procesních subjektů uvedených v § 9 písm. b), c), e) a f) insolvenčního zákona není účastníkem dražby podle § 76 odst. 2 exekučního řádu, vyvolané postupem podle § 286 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona ve spojení s § 289a insolvenčního zákona. Odvolání podané (insolvenčním) dlužníkem (jakož i dalšími procesními subjekty, které nejsou účastníky dražby) proti usnesení o příklepu udělenému v takové dražbě vydražiteli, odvolací soud odmítne jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn (§ 218 písm. b) o. s. ř.). K tomu Nejvyšší soud odkázal na usnesení ze dne 22. 6. 2022 sp. zn. 29 Cdo 2652/2020, v němž Nejvyšší soud vychází rovněž ze závěrů rozhodnutí publikovaného jako R 69/2015. 9. Za situace, kdy není dlužník ani jiný účastník insolvenčního řízení oprávněn podat odvolání proti usnesení o příklepu, n