II.ÚS 257/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 257/23 ze dne 15. 11. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudců Jana Svatoně a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., toho času ve Věznici Pardubice, zastoupeného Mgr. Tomášem Greplem, advokátem, sídlem Horní nám. 365/7, Olomouc, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022 č. j. 3 Tdo 437/2022-4301 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 1. 2022 č. j. 1 To 59/2021-4152, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 25. 1. 2023 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných soudních rozhodnutí, a to pro jejich rozpor s čl. 8, čl. 36, čl. 38 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Proti stěžovateli bylo od roku 2017 vedeno trestní stíhání pro spáchání zvlášť závažného zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 5 písm. a) tr. zákoníku, které vyústilo ve vydání zprošťujícího rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci. K odvolání státního zástupce byl tento rozsudek Vrchním soudem v Olomouci zrušen. Následným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 18. 3. 2021 č. j. 81 T 7/2018-3967 byl stěžovatel uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 písm. a) tr. zákoníku. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 1. 2022 č. j. 1 To 59/2021-4152 byl odsuzující rozsudek krajského soudu zrušen v celém rozsahu a stěžovatel byl nově uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let se zařazením do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající ve výkonu funkce statutárního orgánu či člena statutárního orgánu v obchodních korporacích, a to na dobu 5 let. Současně byla stěžovateli uložena povinnost k náhradě škody poškozené (společnost A) ve výši 17 877 257, 67 Kč. Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022 č. j. 3 Tdo 437/2022-4301 odmítnuto. Stěžovatel byl původně trestně stíhán pro trestný čin zpronevěry, který měl spáchat tím, že si přisvojil prostředky obdržené (stěžovatelovou) společností B (dále jen "B") od jejich odběratelů za další (následný) prodej zboží původně zakoupeného od poškozeného, tedy že stěžovatel nakládal s těmito prostředky neoprávněně jako s vlastními, ačkoliv právně náležely poškozené (společnost A). Tuto skutkovou a právní konstrukci obecné soudy opustily v roce 2021, kdy byl vyhlášen odsuzující rozsudek nalézacího soudu, který, veden předchozími instrukcemi soudu odvolacího, místo zproštění stěžovatele obžaloby přistoupil ke skutkové i právní změně skutku a stěžovatele nově odsoudil pro trestný čin podvodu. Toho se měl stěžovatel dopustit tím, že jako jednatel B ve 43 případech zamlčel před poškozenou při objednávkách zboží od poškozené "faktickou ekonomickou situaci" společnosti B, jednal takto v nepřímém úmyslu za zboží nezaplatit, tedy se srozuměním, že společnost B nebude schopna za objednané a dodané zboží zaplatit, čímž došlo k újmě poškozeného a odpovídajícímu obohacení společnosti B. Popsanou skutkovou a právní konstrukci následně zachoval i odvolací soud. Stěžovatel namítá, že v původní konstrukci žádné zboží podvodně vylákáno nebylo. Jeho objednávka, přijetí a další nakládání s ním nebylo nijak kriminalizováno a trestný čin měl být spáchán až v pozdější fázi skutkového děje. Obecným soudům je ze strany stěžovatele mimo jiné vytýkána skutečnost, že se o změně skutku dozvěděl až z rozsudku nalézacího soudu z 18. 3. 2021. Předchozí neexplicitní náznaky nalézacího soudu stěžovatel jako spolehlivý zdroj takové informace nevyhodnotil a rozsudek nalézacího soudu byl tak pro něj překvapivým. Obecné soudy nepromítly provedenou změnu skutku do procesu dokazování, které do té doby bylo zaměřeno na zcela odlišný okruh rozhodných okolností. Přes změnu věcné podstaty skutku a související úplnou změnu okruhu rozhodných skutečností nalézací soud nepovažoval za potřebné jakkoliv významněji doplnit či zopakovat dokazování. Soudy se ve své podstatě spokojily s výsledky dosavadního dokazování, které však bylo vedeno pro původní právní kvalifikaci a zaměřeno na původní okruh rozhodujících skutečností. Listinné důkazy opatřené policejním orgánem byly torzovité - chybějící účetnictví společnosti B, listinné podklady získané jen od určité části odběratelů. O to zásadnější význam přikládá stěžovatel výslechu svědků. Ty však nebyly provedeny ve vztahu ke skutečnostem rozhodným pro novou právní kvalifikaci - tj. pro podvod. Součástí řádného poučení svědka o právu odepřít výpověď je i označení skutku. Ve věci stěžovatele byl výslech veden pro jinou právní kvalifikaci a odlišný skutek s odlišným okruhem rozhodujících skutečností. Výslech tak nemohl přinést úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obecné soudy tak měly ve věci již jednou slyšené svědky znovu vyslechnout. Obviněný též namítá, že neměl ve věci příležitost se vyjádřit a účinně realizovat svoji obhajobu, toto pochybení nalézacího soudu nebylo plnohodnotně zhojeno ani odvolacím soudem. Obdobnou argumentaci uvedl stěžovatel též k listinným důkazům, jejich opatřování a výběr byly podle něj vedeny jinou právní kvalifikací s radikálně odlišným skutkem. Přestože stěžovatel, poté co zjistil zásadní změnu v předmětu řízení, navrhoval na svou obhajobu velké množství důkazů, směřujících k novému okruhu rozhodných skutečností, obecné soudy je bez přiměřeného racionálního odůvodnění odmítly provést jako nadbytečné. Z pohledu stěžovatele se tak jedná o tzv. opomenuté důkazy. Obecné soudy se spokojily s výsledky dosavadního dokazování, které však bylo vedeno pro původní právní kvalifikaci a bylo zaměřeno na původní okruh rozhodujících skutečností. Stěžovatel přitom navrhoval i výslech svědků nových, dosud nevyslechnutých, např. daňovou poradkyni J. Š. a účetní L. K., která měla přístup k relevantním údajům a podkladům o ekonomické situaci společnosti. Stěžovatel je toho názoru, že závěry obecných soudů jsou extrémně svévolné a nepodložené. Napadený rozsudek neposkytuje racionální vysvětlení, jak by mělo být bez důvodných pochybností možné usuzovat na platební neschopnost společnosti v situaci, kdy soud neměl podklady o ekonomickém stavu společnosti. Ke svým závěrům dospěly soudy na základě jednoho jediného závazku společnosti B vůči společnosti C. Ve své podstatě vycházejí z jednoho důkazu a to nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky ze dne 2. 10. 2014. Tento však byl vydán až v době, kdy stěžovatel již několik měsíců neměl společnost B pod kontrolou. Soudy nezjistily nic konkrétního o majetkové situaci a celkové struktuře příjmů a výdajů společnosti B. Současně odmítly provést dokazování k tak zásadním skutečnostem, jako byly opožděné dodávky poškozené, které byly příčinou průběžně narůstajících dlužných částek. Vytýkané vady přitom nebyly zhojeny ani dovolacím soudem. Další část námitek stěžovatele se týká účinného upozornění na změnu kvalifikace skutku. Obviněný musí vědět, proti jakému obvinění se má bránit, přičemž takové obvinění může být v každém okamžiku řízení pouze jedno. Obviněného nelze nutit k tomu, aby se bránil několika alternativním právním kvalifikacím, odvozených ze skutků svou podstatou zásadně odlišných. Odvolací soud se ve svém kasačním usnesení vyslovil o možné budoucí změně právní kvalifikace časově "dopředu", přičemž taková změna měla být aktuální pouze za splnění určitých podmínek, spočívajících ve výsledku dalšího procesního postupu nalézacího soudu. Podle stěžovatele je podstatnou otázka, zda pro naplnění ústavněprávních garancí postačuje, je-li obviněný pouze "dopředu" poučen o možnosti změny kvalifikace v budoucnu v situaci, kdy původní právní kvalifikace prozatím není opuštěna a řízení se prozatím vede ve vztahu k ní. Pokud se obecné soudy opírají o přípis ze dne 9. 12. 2020, tak tento žádné upozornění na změnu právní kvalifikace nezmiňuje. III. Ústavní soud v prvé řadě zdůrazňuje, že není součástí soustavy obecných soudů a zpravidla mu proto nepřísluší přezkoumávat zákonnost jejich rozhodnutí. Pouze bylo-li takovým rozhodnutím neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele, je Ústavní soud povolán k jeho ochraně zasáhnout. Existen