II.ÚS 2575/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2575/24 ze dne 6. 11. 2024 Vyčerpání postupu podle zákona č. 82/1998 Sb. jako podmínka pro přípustnost ústavní stížnosti proti porušení povinnosti urychleně rozhodnout o zákonnosti zbavení osobní svobody   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Ronovské (soudkyně zpravodajky) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele P. H., t. č. ve vazební věznici Plzeň, zastoupeného Mgr. Martinem Pechem, advokátem, sídlem Purkyňova 3032/15, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 50 To 244/2024-77 ze dne 28. 8. 2024 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 50 Nt 35/2024-38 ze dne 12. 6. 2024, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město, jako účastníků řízení, a Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, sídlem Klicperova 662/13, Plzeň, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí, jímž byl vzat do vazby a jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti tomuto rozhodnutí. 2. Stěžovatel byl zadržen dne 10. 6. 2024. O den později zahájil policejní orgán jeho trestní stíhání pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku. Spolu s ním bylo zahájeno i trestní stíhání dalších osob. Dne 12. 6. 2024 podal státní zástupce návrh na vzetí stěžovatele a několika spoluobviněných do vazby. Téhož dne Okresní soud Plzeň-město (dále jen "okresní soud") ve vazebním zasedání rozhodl, že se stěžovatel bere do vazby z důvodů podle § 67 písm. a) a c) trestního řádu. 3. Okresní soud dospěl k závěru, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že jednání, pro které bylo zahájeno trestní stíhání, bylo spácháno, vykazuje všechny znaky trestných činů uvedených v usnesení o zahájení trestního stíhání a jsou zřejmé důvody k podezření, že jednání spáchal mimo jiné stěžovatel, v čemž vycházel především z usnesení o zahájení trestního stíhání, přepisu záznamu z telefonních hovorů, přepisu záznamů prostorových odposlechů, z protokolů o provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků a jiných záznamů, které byly součástí předloženého spisu. 4. Závěr o důvodech útěkové vazby [§ 67 písm. a) trestního řádu] okresní soud opřel o to, že stěžovatelovo nezletilé dítě žije v zahraničí (ve Francii), kam stěžovatel plánoval během několika dnů po konání vazebního zasedání odcestovat. Stěžovatel také pracuje ve Švýcarsku a disponuje finančními prostředky ve výši až 600 euro. Tyto skutečnosti vedly podle okresního soudu k závěru, že by mohl vycestovat a následně se vyhýbat trestnímu stíhání. 5. Důvodnost předstižné vazby [§ 67 písm. c) trestního řádu] podle okresního soudu plynula z toho, že stěžovatel byl už dne 22. 8. 2011 pravomocně shledán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů, a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, přičemž na základě amnestie prezidenta republiky mu byl uložený trest prominut (v pětileté zkušební době se stěžovatel osvědčil). Podle okresního soudu "[a]ni tohoto dobrodiní a šance na vedení řádného života si však obviněný zřejmě nevážil, když je nyní stíhán znovu pro závažnou drogovou trestnou činnost spojenou s omamnou látkou kokain", takže jeho chování "indikuje sklony k páchání drogové trestné činnosti". 6. Proti rozhodnutí okresního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") zamítl. Krajský soud měl u stěžovatele za naplněné oba vazební důvody tak, jak o nich rozhodl okresní soud. Odmítl, že by skutečnost, že se bude stěžovatel pohybovat v zemích, odkud je možné předpokládat jeho vydání zpět do České republiky, bránilo shledání důvodů útěkové vazby. Žádné vady usnesení okresního soudu ani předcházejícího řízení krajský soud neshledal. II. Argumentace stěžovatele a vyjádření účastníků a vedlejšího účastníka řízení 7. Stěžovatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces v tom, že jeho dlouhotrvající vazba je odůvodněna pouze povšechným, nevýstižným a nepřesvědčivým způsobem. Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle shrnul, že podmínkou prodloužení útěkové vazby je sílící podezření, že se obviněný trestného činu dopustil, spolu s konkrétními skutečnostmi, z nichž plyne obava z útěku. Stěžovatel má za to, že vzhledem k tzv. doktríně zesílených důvodů odůvodnění napadených rozhodnutí neobstojí. V jeho případě podle něj nelze usuzovat, zda vůbec existuje podezření, že se dopustil trestného činu, když dosud nebylo rozhodnuto o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Kvůli nečinnosti orgánů činných v trestním řízení se od rozhodnutí okresního soudu podezření proti němu nijak neposílilo. Stěžovatel má proto za to, že vazební stíhání je proti němu vedeno právě a jen proto, aby na něj byl vyvíjen nátlak k přiznání se ke spáchání skutků, pro něž je trestní stíhání vedeno. 8. Celé trestní řízení je podle stěžovatele zatíženo nedůvodnými průtahy, což se projevilo i v napadených vazebních rozhodnutích. Okresní soud otálel s postoupením spisu krajskému soudu. Krajský soud se poté průtahy ve vlastním rozhodování o stížnosti pokusil odůvodnit dovolenou členky senátu, což stěžovatel považuje za neakceptovatelné. Pro stěžovatele má rychlost trestního řízení zvláštní význam proto, aby mohl být v kontaktu se svým nezletilým dítětem, žijícím v zahraničí. 9. Krajský soud označil ústavní stížnost za nedůvodnou. K namítaným průtahům stížnostního řízení odkázal krajský soud na odůvodnění svého napadeného rozhodnutí. 10. Okresní soud vyložil, že k postoupení spisu krajskému soudu přistoupil ihned poté, co dokončil doručování usnesení o vzetí do vazby všem obviněným, jejich obhájcům a všem osobám, které nabídly záruku za některého z obviněných. K tomu došlo dne 3. 7. 2024 a 7. 8. 2024 byla věc předložena krajskému soudu. Podle okresního soudu tak nedošlo k průtahům v řízení. 11. Okresní státní zastupitelství Plzeň-město odmítlo opodstatněnost námitky stěžovatele, že se v trestním řízení dopouští nedůvodných průtahů, a to při rozhodování o stížnostech obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání. 12. Stěžovatel nevyužil možnosti reagovat na vyjádření replikou. III. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 13. Ústavní stížnost byla podána včas stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k řízení o ústavní stížnosti příslušný. V části, v níž stěžovatel brojí proti existenci důvodů pro své vzetí do vazby, vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv, a ústavní stížnost je tedy přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Přípustnosti ústavní stížnosti v části, v níž namítá průtahy v řízení, se Ústavní soud věnuje níže současně s posouzením důvodnosti. IV. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 14. Ústavní soud připomíná, že je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), a v rovině tzv. podústavní mu proto nepřísluší zasahovat do činnosti obecných soudů. Jeho zásah je namístě tehdy, došlo-li k porušení ústavou zaručených práv stěžovatele. 15. V daném případě jsou předmětem řízení o ústavní stížnosti rozhodnutí nařizující vzetí stěžovatele do vazby. Obsahem institutu vazby je vymezení ústavně souladných důvodů zbavení osobní svobody obviněného podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 4/94 ze dne 12. 10. 1994). Vždy musí jít o opatření nezbytné k tomu, aby mohly orgány činné v trestním řízení uskutečnit a ukončit toto řízení. Možnost takového zbavení osobní svobody výslovně připouští čl. 8 odst. 5 Listiny i čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). a) Existence vazebních důvodů Obecná východiska 16. Je především úkolem obecných soudů, aby při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace konkrétní trestní věci, jakož i stadia, ve kterém se věc nachází, a na základě znalosti všech okolností a souvislostí případu posoudily, zda další trvání vazby je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení nelze dosáhnout jinak. Do rozhodnutí obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem buď vůbec, nebo je