II.ÚS 2587/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2587/22 ze dne 22. 11. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. P., zastoupeného Mgr. Denisou Kartusovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku č. j. 42 P 168/2021-138 ze dne 21. 3. 2022, a rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 101 Co 102/2022-226 ze dne 22. 6. 2022, a návrhu na přednostní projednání, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Ústavnímu soudu byl dne 19. 9. 2022 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, a to pro jejich rozpor s čl. 10, čl. 32, čl. 36, čl. 37 Listiny základních práv a svobod. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. II. Ústavní stížností napadeným rozsudkem okresního soudu bylo rozhodnuto výrokem I. tak, že nezletilý M. se svěřuje do péče matky (vedlejší účastnice). Výrokem II. bylo stěžovateli (otci nezletilého) uloženo platit k rukám matky výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Výrokem III. bylo rozhodnuto o dlužném výživném. Na základě výroku IV. se měl stěžovatel stýkat se svým synem každý lichý týden od soboty od 9:00 hodin do neděle 18:00 hodin a sudý týden od pátku od 15:00 hodin do soboty 10:00 hodin. Současně bylo stěžovateli uloženo, aby si nezletilého vyzvedával před domem matky a tam ho také předával. Výrokem V. byla matce uložena povinnost připravit nezletilého ke styku a výrokem VI. bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Ústavní stížností napadeným rozsudkem krajského soudu byl k odvolání stěžovatele změněn rozsudek nalézacího soudu ve výroku III. týkajícím se nedoplatku na výživném (výrok I). Dále byl změněn výrok IV., jímž bylo rozhodnuto o styku stěžovatele s nezletilým. Nově bylo rozhodnuto tak, že se stěžovatel má stýkat s nezletilým v lichém týdnu v úterý a ve čtvrtek od 15:00 hodin do 18:00 hodin a v sudé týdny od soboty od 9:00 hodin do neděle 18:00 hodin. Odvolací soud rovněž nově upravil styk s nezletilým během velikonočních, vánočních a letních prázdnin. U těch stanovil styk v sudém kalendářním roce od 5. 7. do 8. 7., od 23. 7. do 26. 7. a od 20. 8. do 23. 8. V lichém kalendářním roce stanovil odvolací soud dobu styku od 10. 7. do 17. 7., od 31. 7. do 6. 8. a od 21. 8. do 27. 8. (výrok II.). Ve výroku I., II. a V. byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen (výrok III.). Výrokem IV. bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že soud prvního stupně neprovedl jím navržené důkazy, jimiž měly být prokázány aktuální poměry matky. Ta žije se synem v bytové jednotce 3+kk se třemi dospělými osobami a dvěma psy. Obecné soudy nezohlednily, že matka se s nezletilým synem odstěhovala ze společné domácnosti bez předchozího souhlasu stěžovatele, přičemž náklady spojené se stykem nese výlučně otec. V souvislosti s uvedeným poukázal stěžovatel na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 955/15, podle něhož jednostranná změna bydliště dítěte jedním z rodičů je protiprávním jednáním. Stěžovatel sice souhlasil s výlučnou péčí matky, ale toliko pod podmínkou širokého styku s nezletilým. Ten však realizován není. Proto se stěžovatel ve svém odvolání domáhal svěření nezletilého do střídavé péče. Krajský soud v Praze se však s tímto návrhem nevypořádal. Stejně tak neuvedl, za jakých podmínek by střídavá péče byla možná. Stěžovatel dále vytkl obecným soudům příliš úzký styk s nezletilým během letních prázdnin, ten by měl být podstatně širší, nežli je tomu v rámci běžného styku. Krajský soud v Praze navíc stanovil odlišný rozsah styku pro sudý a lichý rok. Odvolacím soudem stanovená doba styku je podle stěžovatele v praxi neproveditelná, neboť v době, kdy by měl nezletilý být předáván ke styku, se tento teprve probouzí po odpoledním spaní. Počátek styku tak nebude možné ve stanovený čas řádně započít, neboť by matka ve smyslu rozhodnutí odvolacího soudu musela s nezletilým podniknout přesun do místa výkonu práce stěžovatele, kde má k předání docházet. Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že dobu tří hodin nemá s nezletilým kde trávit, neboť mezi místem výkonu jeho zaměstnání a bydlištěm matky je cca 1 hodina. Za nedostatečný je pak považován též víkendový styk s nezletilým v sudém týdnu. Stěžovatel je toho názoru, že obecné soudy nerozhodly v nejlepším zájmu dítěte a je mu odpírán styk s druhým rodičem. Obecné soudy své závěry řádně neodůvodnily, čímž měly zasáhnout do základních práv stěžovatele. III. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. např. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471)]. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů ve věcech péče o dítě. Posuzování těchto otázek je především v kognici obecných soudů, které v kontradiktorně vedeném řízení mají odpovídající podmínky pro dokazování a pro následné rozhodnutí věci. Do rozhodování obecných soudů Ústavní soud zasahuje toliko v případech extrémního vykročení z pravidel řádně vedeného soudního řízení. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů žádné kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele a jež by mělo vést ke kasaci napadeného rozhodnutí. Oba obecné soudy ve věci provedly dostatečné dokazování, zabývaly se podstatnými kritérii pro rozhodnutí o stanovení styku nezletilého s otcem. Krajský soud své rozhodnutí řádně a přehledně odůvodnil a na jeho závěrech neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Závěry krajského soudu jsou jasné, rozumné a logické [srov. k tomuto požadavku nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)]. Stěžovatel vznesl v ústavní stížnosti celou řadu námitek, přičemž se jedná veskrze o polemiku se závěry Krajského soudu v Praze. Vytýká-li stěžovatel, že se obecné soudy nezabývaly bytovými poměry matky nezletilého, zcela přehlíží zprávu kolizního opatrovníka, z níž se podává, že v místě bydliště matky bylo provedeno neohlášené sociální šetření, které skončilo bez výhrad. Sama skutečnost, že v bytě 3+1 žijí tři dospělé osoby a dva psi bez dalšího neznamená, že se jedná o prostředí k výchově nezletilého nezpůsobilé. V části stížnosti, týkající se styku stěžovatele s nezletilým během pracovního týdne, považuje stěžovatel rozhodnutí krajského soudu za nevykonatelné, neboť doba předání je stanovena na 15:00 hodinu, což je doba, kdy se nezletilý probouzí po odpoledním spaní. K uvedenému lze uvést, že obecné soudy svými rozhodnutími pomohly účastníkům vytvořit základní kostru rozsahu styku a je na nich, aby se navzdory špatné komunikaci na postupu při předávání nezletilého v konkrétní den domluvili, a to s ohledem na biologické potřeby nezletilého. Není v moci soudu upravit svým rozhodnutím každou oblast mezilidských vztahů. Dle náhledu Ústavního soudu je rozhodnutí krajského soudu řádně odůvodněno