II.ÚS 2588/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2588/23 ze dne 13. 12. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Miriam Duškové, zastoupené JUDr. Jiřím Lojdou, LL.M., EUR., Ph.D., advokátem, sídlem Nemocniční 582/8, Praha 9 - Vysočany, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. srpna 2023 č. j. 1 As 56/2023-48, usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. března 2023 č. j. 65 A 25/2023-38 a rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj ze dne 2. ledna 2023 č. j. V-1391/2022-805-73, a s ní spojeném návrhu na zrušení slov "ani žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem" v § 18 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a uložení povinnosti Katastrálnímu úřadu pro Olomoucký kraj (dále jen "katastrální úřad") obnovit stav před vydáním napadeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv zaručených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 17 a 47 Listiny základních práv Evropské unie. 2. S ústavní stížnosti stěžovatelka podala návrh na zrušení § 18 odst. 4 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), "v pasáži, která vylučuje použití žaloby podle ustanovení občanského soudního řádu". Ústavní soud považuje uvedené vymezení za nepřesné, nicméně vzhledem ke znění uvedeného ustanovení je zřejmé, že stěžovatelka navrhuje v tomto ustanovení zrušení slov "ani žaloba podle ustanovení občanského soudního řádu o řízení ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem". 3. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka podala u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci (dále jen "krajský soud") žalobu proti napadenému rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým tento úřad podle § 18 odst. 1 katastrálního zákona vyhověl návrhu Miloslavy Duškové a na základě darovací smlouvy ze dne 6. 4. 2020 povolil vklad změny vlastnictví k nemovitým věcem pro Miloslavu Duškovou k podílu ideální 1/4 pozemku parc. č. st. X1 a podílu ideální 1/4 pozemku parc. č. X2, obojí v k. ú. H. Dále se stěžovatelka domáhala ochrany před nezákonným zásahem katastrálního úřadu. 4. Krajský soud napadeným usnesením odmítl jednotlivé návrhy stěžovatelky uplatněné v žalobě pro nepřípustnost podle § 46 odst. 2 ve spojení s § 68 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, neboť napadeným rozhodnutím rozhodl správní orgán v soukromoprávní věci. Efektivním prostředkem ochrany práv stěžovatelky v souvislosti se vkladem do katastru nemovitostí je podle platné úpravy určovací žaloba podle § 986 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle něhož se může ten, kdo tvrdí, že je ve svém právu dotčen zápisem provedeným do veřejného seznamu bez právního důvodu ve prospěch jiného, domáhat výmazu takového zápisu a žádat, aby to bylo ve veřejném seznamu poznamenáno (poznámkou spornosti zápisu podle § 24 katastrálního zákona). 5. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem (se stejným předmětem) byla krajským soudem odmítnuta podle § 46 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního. Stěžovatelka v žalobě identifikovala postupy katastrálního úřadu v řízení o povolení vkladu, které podle ní odporovaly zákonu. Ve své podstatě se však domáhala toho, aby krajský soud přezkoumal uvedené řízení jako takové. Nezákonné zásahy vymezila způsobem, který "stírá" hranice mezi žalobou zásahovou a žalobou proti rozhodnutí. Stěžovatelka zčásti usiluje o určení, co vše bylo nezákonné v předmětném vkladovém řízení, a částečně dokonce žádá po soudu, aby uložil katastrálnímu úřadu všeobecnou povinnost dodržovat zákony a zásady správního řízení. I přes tuto obecnost je ale zřejmé, že veškeré v žalobě uvedené procesní postupy katastrálního úřadu ji nemohly zasáhnout samostatně, nýbrž jen v návaznosti na výsledné rozhodnutí, resp. jeho následek v podobě vkladu vlastnického práva. Tyto procesní postupy v daném kontextu nemohly být nezákonnými zásahy, proti nimž by mohl soud ve správním soudnictví poskytnout ochranu. 6. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl kasační stížnost stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že kasační stížnost směřovala proti usnesení o odmítnutí návrhu, mohla být podána jen z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. e) soudního řádu správního. Jde totiž o speciální důvod vůči důvodům podle písmen a) až d) téhož ustanovení. Nejvyšší správní soud se v takovém případě v řízení o kasační stížnosti zabývá výlučně tím, zda byly splněny zákonné předpoklady pro odmítnutí návrhu. Nemůže se naopak zabývat věcí samou, což před ním nečinil ani krajský soud. 7. V kasační stížnosti se stěžovatelka omezila na tvrzení, že napadené rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení zápisu do katastru nemovitostí musí podléhat přezkumu ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud poukázal na § 68 písm. b) soudního řádu správního, podle něhož je žaloba nepřípustná, jde-li o rozhodnutí správního orgánu v soukromoprávní věci, vydané v mezích zákonné pravomoci správního orgánu. Tak je tomu i u rozhodnutí o povolení vkladu do katastru nemovitostí. Z obsahu kasační stížnosti zjevně plyne, že stěžovatelka nesouhlasí zejména s platností darovací smlouvy, na jejímž základě byl proveden vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Touto otázkou se však správní soudy nemohly zabývat. Krajský soud správně odkázal stěžovatelku na možnost podat určovací žalobu podle § 986 odst. 1 občanského zákoníku. Nic na tom nemění ani skutečnost, že podle § 18 odst. 4 katastrálního zákona není proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, přípustný žádný opravný prostředek. 8. Podle Nejvyššího správního soudu stěžovatelka v kasační stížnosti svojí argumentací brojila pouze proti závěrům krajského soudu o nepříslušnosti soudů k rozhodování o zápisu do katastru nemovitostí. Ačkoli formálně napadala usnesení krajského soudu v celém rozsahu, nijak argumentačně nebrojila proti závěrům o odmítnutí žaloby proti nezákonnému zásahu. Touto otázkou se proto Nejvyšší správní soud nezabýval. II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka namítá, že katastrální úřad provedl napadeným rozhodnutím vklad změny vlastnictví na základě listiny - darovací smlouvy, která vyvolávala pochybnosti o své platnosti. Katastrální úřad měl podle jejího názoru zkoumat, zda vůbec jde o právní jednání. V takovém případě by zjistil, že darovací smlouva platným právním jednáním není a že napadené rozhodnutí katastrálního úřadu trpí vadami, jež je činí zjevně právně neuskutečnitelným, a tedy nicotným. 10. Krajský soud měl podle stěžovatelky pochybit tím, že napadeným usnesením nerozhodl o nicotnosti napadeného rozhodnutí katastrálního úřadu. Nelze souhlasit se závěrem, že rozhodnutí o povolení vkladu věcného práva k nemovité věci je jednoznačně rozhodnutím v soukromoprávní věci, a to již proto, že toto rozhodnutí je zásahem do veřejného subjektivního práva stěžovatelky na ochranu jejího práva k nemovité věci prostřednictvím zápisu v katastru nemovitostí. Protože podle § 18 odst. 4 katastrálního zákona není přípustná žaloba podle části páté občanského soudního řádu, stěžovatelce by měla být v souladu s čl. 36 odst. 2 Listiny poskytnuta ochrana ve správním soudnictví. 11. Napadený rozsudek Nejvyššího správního soudu se nijak nezabýval argumentací stěžovatelky o nicotnosti rozhodnutí katastrálního úřadu, a dezinterpretoval některé pasáže kasační stížnosti, patrně ve snaze vyhnout se rozhodnutí komplexního problému. I když Nejvyšší správní soud poukázal na svou povinnost přezkoumat, zda byly splněny předpoklady pro odmítnutí návrhu, nikde v napadeném rozsudku tuto skutečnost neposuzuje. Napadený rozsudek se rovněž nevypořádal s námitkou, že ve věci nejde o soukromoprávní věc. Stěžovatelka zpochybňuje závěr, že nejsou dány podmínky řízení v části správní žaloby podané podle § 82 a násl. soudního řádu správního, a vytýká Nejvyššímu správnímu soudu nedostatek posouzení, zda bylo možné překážku připustitelného (plausibilního) tvrzení nezákonného zásahu na výzvu soudu odstranit. O nepřípustnosti žaloby v této části bylo krajským soudem rozhodnuto podle § 46 odst. 2 ve spojení s § 68 písm. b) soudního řádu správního, ačko