II.ÚS 2589/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2589/24 ze dne 15. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Šámala a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti Jany S. (jedná se o pseudonym), právně zastoupené JUDr. Václavem Cidlinou, advokátem, sídlem Masarykova 998/31, Ústí nad Labem, proti vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 19. srpna 2024 č. j. 1 VZN 1614/2023-49 a vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 25. června 2024 č. j. 2 KZN 457/2023-80, 2 KZN 447/2022-61 a 2 KZN 28/2022-92, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, jako účastníků řízení, a Tomáše B. (jedná se o pseudonym), jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Obsah napadených vyrozumění a námitky stěžovatelky 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených vyrozumění s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, a to konkrétně čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Jak vyplývá z ústavní stížnosti a přiložených dokumentů, orgány činné v trestním řízení opakovaně nevyhověly žádosti stěžovatelky o nahlížení do spisů policejního orgánu vedených pod sp. zn. KRPL-75524/TČ-2022-180070 a sp. zn. KRPL-9103/TČ-2022-180070. 3. Naposledy se tak stalo dne 3. 6. 2024, kdy stěžovatelka prostřednictvím svého právního zástupce požádala o možnost nahlédnout do výše specifikovaných spisů, neboť jako matka nezletilé poškozené měla podle svého tvrzení právní zájem na nahlížení do spisu. 4. Protože její žádosti nebylo ze strany policejního orgánu vyhověno, stěžovatelka se s podnětem obrátila na Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "krajské státní zastupitelství"). To stěžovatelce sdělilo, že pokud jde o věc policejním orgánem vedenou pod sp. zn. KRPL-9103/TČ-2022-180070 a státním zastupitelství pod sp. zn. 2 KZN 28/2022, policejním orgánem nebylo vedeno trestní řízení, neboť úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu nebyly zahájeny. V takovém případě se nelze domáhat práv souvisejících s trestním řízením a vyplývajících z trestního řádu, včetně práva nahlížet do spisu. Stěžovatelka byla policejním orgánem, coby oznamovatelka, dne 8. 2. 2022 vyrozuměna o založení věci bez dalšího opatření, protože šetřením podle § 158 odst. 1 trestního řádu nebyly zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že byl trestný čin spáchán. Ve věci policejním orgánem vedené pod. sp. zn. KRPL-75524/TČ-2022-180070 a státním zastupitelstvím pod sp. zn. 2 KZN 447/2022 byly dne 28. 7. 2022 podle § 158 odst. 3 trestního řádu zahájeny úkony trestního řízení na základě podnětu stěžovatelky. Na základě opatřených důkazů (výpovědi svědků, zprávy) policejní orgán rozhodl dne 1. 11. 2022 o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, neboť došel k závěru, který pečlivě, logicky a ve všech souvislostech odůvodnil, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. 5. Úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu byly dne 17. 8. 2023, na základě oznámení Odboru sociálních věcí Magistrátu města Děčín, který tak učinil v reakci na oznámení, které podala stěžovatelka, zahájeny i ve věci policejním orgánem vedené pod sp. zn. KRPL-78824/TČ-2023-180070 a státním zastupitelstvím pod sp. zn. 2 KZN 457/2023. Dne 17. 6. 2024 policejní orgán rozhodl o odložení věci podle § 159a odst. 1 trestního řádu, protože na základě opatřených důkazů, včetně znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie vypracovaného na nezletilou, když uzavřel, že ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Usnesení policejního orgánu není pravomocné (pozn. - v době vypracovaného vyrozumění), neboť jej zmocněnec poškozené nezletilé napadl stížností. Dále státní zástupkyně krajského státního zastupitelství stěžovatelce sdělila, že její nezletilé dceři náleží ve smyslu § 43 trestního řádu práva poškozeného, avšak s ohledem na svůj věk nezletilá nemůže vykonávat v řízení svá zákonná práva. V případě, že se jedná o řízení, ve kterém je podezření, že jeden z rodičů spáchal trestný čin ke škodě vlastního nezletilého dítěte, nemůže práva poškozeného vykonávat druhý z rodičů vzhledem k možnému střetu zájmů mezi rodiči a dítětem. Dodala, že nezletilé byl s ohledem na možný střet zájmů usnesením státní zástupkyně krajského státního zastupitelství č. j. 2 KZN 447/2022-3 podle § 45 odst. 2 trestního řádu pro potřeby trestního řízení ustanoven opatrovník. Závěrem konstatovala, že v optice výše uvedeného náleželo právo nahlížet do trestního spisu (§ 65 trestního řádu) nikoli zákonným zástupcům nezletilé, ale opatrovníkovi ustanovenému nezletilé pro potřeby trestního řízení. 6. Státní zástupkyně vrchního státní zastupitelství v napadeném vyrozumění právnímu zástupci stěžovatelky sdělila, že její podání bylo posouzeno jako podnět k výkonu dohledu nad činností nižšího státního zastupitelství podle § 12d odst. 1, 2 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Uvedla, že poškozená nezletilá musela být v řízení vzhledem ke svému věku zastoupena. Dle platné zákonné úpravy jsou zákonnými zástupci její rodiče, avšak v této projednávané věci toto nebylo možné s ohledem na skutečnost, že matka nezletilé má v daném trestní řízení postavení oznamovatele a otec je osobou podezřelou. Z tohoto jednoznačně vyplývalo, že rodiče poškozené nezletilé jsou v kolizi, a to jednak s ohledem, na jejich postavení v tomto trestním řízení, jednak s ohledem na jejich dlouhodobě konfliktní a vyhrocený vztah. Za této situace bylo tedy na místě nezletilé ustanovit opatrovníka z řad advokátů v souladu s ustanoveními § 45 odst. 2 a 1 trestního řádu. 7. Státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství odkázala též na to, že stěžovatelka se domáhala u Ústavního soudu (srov. usnesení sp. zn. III. ÚS 1986/23) zrušení již dříve vydaných vyrozumění, kdy tato napadená vyrozumění se rovněž týkala jejího oprávnění nahlížet do spisu dle ustanovení trestního řádu. Ústavní soud dospěl k závěru, že stěžovatelka neuvedla hájitelné tvrzení o tom, že by měla legitimní zájem do předmětného spisu nahlížet, z čehož plyne, že ani policie, ani státní zastupitelství, nezkrátily stěžovatelku v jejích právech a neupřely jí možnost nahlédnout do spisu bez zákonného důvodu. Po prostudování předloženého spisového materiálu je podle státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství zřejmé, že ani ve svém podání ze dne 12. 6. 2024 stěžovatelka žádným způsobem neodůvodnila kvalifikovaný naléhavý právní zájem, tak jak jej vymezil Ústavní soud ve svém rozhodnutí, ale pouze toliko opakuje svoje požadavky a směšuje svá práva s právy nezletilé. Uzavřela, že postup státní zástupkyně krajského státního zastupitelství byl v souladu s platnými právními předpisy a nebylo zjištěno takové pochybení, na které by bylo nutno reagovat dohledovým opatřením ze strany vrchního státního zastupitelství. 8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že orgány činné v trestním řízení svojí nečinností nebo odmítnutím přístupu do spisu zásadně zasahují do práva stěžovatelky na spravedlivý proces a na rovnost zbraní, a to navíc ve spojení se skutečností, že dalšímu z účastníků přístup do spisu (spisů) umožňují. Stěžovatelka uvedla, že v souladu s poučením Ústavního soudu požádala opětovně do nahlédnutí do spisů, přičemž dle jejího názoru kvalifikovaným způsobem vymezila, v čem spočívá její potřeba nahlédnutí do spisu k uplatnění jejích práv. Orgány činné v trestním řízení však postupovaly nesrozumitelně, částečně nepřezkoumatelně, především však nesprávně, nezákonně a nelogicky. Nijak se nezabývaly tím, která práva, resp. zájmy kterých osob případně brání nahlížení do spisu. II. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 a 31 zákona o Ústavním soudu. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst