II.ÚS 2610/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2610/23 ze dne 14. 2. 2024 N 27/122 SbNU 279 Posouzení doručení elektronického podání učiněného prostřednictvím e-mailu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Kateřiny Mušálkové, zastoupené Mgr. Janem Mušálkem, advokátem, sídlem Havlíčkovo nábřeží 2728/38, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2023, č. j. 10 Ads 130/2023-17, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení a České správy sociálního zabezpečení, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 26. 7. 2023, č. j. 10 Ads 130/2023-17, porušil základní práva stěžovatelky zaručená čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. II. Toto usnesení se proto ruší. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh předchozího řízení 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ("zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, neboť tvrdí, že jím porušil její základní práva zaručená čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). 2. V řízení, které předcházelo podání nyní posuzované ústavní stížnosti, Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 5. 2023, č. j. 17 Ad 11/2022-45, zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, věcně se týkající nepřiznání nároku na výplatu nemocenského od 1. 1. 2020 při její dočasné pracovní neschopnosti, vzniklé dne 13. 11. 2018. 3. Navazující kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud odmítl podle § 37 odst. 5 ve spojení s § 120 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní ("s. ř. s."), neboť stěžovatelka přes výzvu soudu ve stanovené lhůtě nedoplnila důvody kasační stížnosti. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že Nejvyšší správní soud rozhodl v rozporu se skutečností, neboť stěžovatelka doplnění kasační stížnosti řádně doručila. Uvádí, že Nejvyšší správní soud je dle § 64 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů povinen zajistit příjem dokumentů, dle § 86 stejného zákona ve spojení s § 2 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 259/2012 Sb. je pak Nejvyšší správní soud povinen přijímat i podání, která jsou mu doručena elektronickou poštou, a to na zveřejněnou adresu podatelny. Skutečnost, že Nejvyšší správní soud řádně doručené podání stěžovatelky, ať už z jakýchkoliv důvodů, ignoroval, nemůže být důvodem, aby stěžovatelce bylo upřeno právo na soudní ochranu. 5. Dodržení lhůty pro doplnění kasační stížnosti stěžovatelka dokládá e-mailovou zprávou ze dne 18. 7. 2023 a uvádí, že tato byla se zaručeným elektronickým podpisem právního zástupce stěžovatelky spolu s doplněním kasační stížnosti odeslána na adresu elektronické podatelny Nejvyššího správního soudu. Stěžovatelka pak poskytla rovněž elektronickou automatickou odpověď ze serveru mse2.justice.cz (v původním formátu), potvrzující doručení jejího e-mailu. 6. Stěžovatelka uvádí, že se po vydání napadeného rozhodnutí dotázala Nejvyššího správního soudu na osud jejího podání. Soudce zpravodaj stěžovatelce sdělil (viz písemnost ze dne 8. 8. 2023, č. j. 10 Ads 130/2023-43), že e-mailovou zprávou zaslané doplnění kasační stížnosti Nejvyšší správní soud neobdržel, a zpráva nebyla dohledána ani následným prověřením. Až Ministerstvo spravedlnosti coby správce informačních systémů zjistilo, že e-mail byl karantenizován po zásahu antispamu Baracuda. Ministerstvo spravedlnosti doporučuje odesílateli používat legitimní e-mailové domény. Nejvyšší správní soud ve sdělení stěžovatelce vyjádřil lítost nad nastalou situací, avšak zákonná úprava mu nedává prostředky na zjištěný zásah (zablokování antispamovým programem) reagovat. III. Vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení 7. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Nejvyšší správní soud, který vysvětlil, že do jeho dispozice, resp. na adresu elektronické podatelny nebylo podání stěžovatelky nikdy doručeno. Nicméně u Ministerstva spravedlnosti, které je správcem informačních systémů, bylo zjištěno, že podání stěžovatelky bylo antispamovým programem vyhodnoceno jako pochybné a e-mailová zpráva byla proto karantenizována. Nejvyšší správní soud se proto ohradil proti tvrzení stěžovatelky, že rozhodl v rozporu se skutečností, ačkoliv mu bylo podání řádně doručeno, i proti vyjádření stěžovatelky, že její podání ignoroval. Je přitom namístě otázka, zda nelze po účastnících řízení požadovat jistou míru obezřetnosti, jde-li o volbu bezpečného a ověřitelného způsobu doručení soudních podání. Preferovaným a bezproblémovým způsobem, jak má advokát jako profesionál komunikovat se soudy, by podle soudu mělo být doručování datovou schránkou. Advokát však využil k doplnění kasační stížnosti e-mailovou zprávu, která byla podle sdělení Ministerstva spravedlnosti odeslána z nezabezpečené domény. To s ohledem na skóre v reputační databázi vedlo k vyhodnocení odesílatele jako "pochybného" a z důvodu kybernetické bezpečnosti k zablokování zprávy. Je tedy otázkou, zda si neměl zástupce stěžovatelky počínat obezřetněji. 8. Situace, kdy je připojen zaručený elektronický podpis ke zprávě z "pochybné" emailové adresy, a v důsledku toho určitým poštovním serverem izolován, není až tak ojedinělá. Stejný problém přitom může vyvstávat i u jiných soudů, u kterých je správcem serverů Ministerstvo spravedlnosti. Rozhodnutí Ústavního soudu v této věci tak potenciálně může mít širší dopad na řadu řízení, stejně jako v obecné rovině na vymezení "řádné péče" odesílatele o osud jeho zásilky. Ovlivní navíc i další fungování soudů, a to jak při postupu před odmítnutím dispozičních úkonů účastníků řízení z důvodu, že nebyly ve lhůtě doplněny, tak i v rámci rozhodování o opravných prostředcích proti takovým rozhodnutím. Vyvstává tak otázka případné povinnosti ověřovat stav elektronických zásilek, přičemž však prakticky není v možnostech soudců aktivně dohledávat, zda náhodou účastník někdy a z nějaké e-mailové domény soudu něco neposlal. 9. Jde-li však o nyní posuzovanou věc, Nejvyšší správní soud uvádí, že prokáže-li se podání doplnění kasační stížnosti, považuje ústavní stížnost za důvodnou. Současně ale považuje za potřebné posouzení dopadů případného vyhovujícího rozhodnutí Ústavního soudu na další fungování obecných soudů a stanovit (zejména směrem k Ministerstvu spravedlnosti) jednoznačné požadavky. Závěrem Nejvyšší správní soud upozorňuje, že rozvolnění doručování e-mailem, může vést ke zneužití procesních práv k jiným cílům, např. ke generování kverulačních soudních sporů a následné žaloby na nečinnost státu. 10. Česká správa sociálního zabezpečení jako vedlejší účastník uvedla, že jelikož je výsledek řízení o ústavní stížnosti odvislý od posouzení správnosti doručení podání stěžovatelky Nejvyššímu správnímu soudu, nemůže na argumentaci stěžovatelky věcně reagovat a ponechává rozhodnutí zcela na Ústavním soudu. 11. Ústavní soud si vyžádal i vyjádření Ministerstva spravedlnosti, které však po prověření logů centrálních Exchange serverů pouze sdělilo, že dne 18. 7. 2023 z adresy musalek@akmusalek.cz na adresu podatelna@nssoud.cz nedorazilo žádné e-mailové podání. Při rozšíření prověřovaného období na 10. 7. 2023 až 20. 7. 2023, bylo z uvedené elektronické adresy dohledáno v Exchange infrastruktuře pouze e-mailové podání ze dne 12. 7. 2023 v 15:35 hodin, adresované na podatelnu Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Prověření logů na interním firewall podle Ministerstva spravedlnosti nebylo možné, jelikož je zde nastaven maximální možný, a to šedesátidenní, limit pro uchovávání. Logy na externím firewall nebylo taktéž možné prověřit; zde byl limit pro uchovávání jeden měsíc. Došlo však již k úpravě limitu na období šesti měsíců. 12. Stěžovatelka v replice k vyjádření Nejvyššího správního soudu upřesnila, že doložené potvrzení nebylo generováno poštovním klientem zástupce stěžovatelky, nýbrž serverem mse2.justice.cz. Upozorňuje na skutečnost, že k chybnému vyhodnocení e-mailové zprávy jako spamu došlo i přesto, že k jeho zaslání využila doménu s nastavenou jednou ze dvou ministerstvem doporučovaných technologií (jmenovitě SPF). Odmítá, že by si měla počínat obezřetněji, neboť při zasílání písemnosti splnila veškeré náležitosti vyžadované právními předpisy. Naopak poukazuje na postup Ministerstva spravedlnosti, které nijak neprověřilo obsah jejího karantenizovaného podání. Doplňuje, že o šest dní dříve táž doména právního zástupce stěžovatelky identickým systémem Ministerstva spravedlnosti nebyla vyhodnocena jako nezabezpečená či podezřelá. IV. Splnění podmínek řízení 13. Ústavní soud konstatuj