II.ÚS 2611/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2611/23 ze dne 9. 7. 2025 Poučovací povinnost odvolacího soudu po kasačním zásahu Nejvyššího soudu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala, soudkyně zpravodajky Dity Řepkové a soudce Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatelky Orgapol, akciová společnost, sídlem Příkop 838/6, Brno, zastoupená JUDr. Kristinou Škampovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova 29/8a, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. června 2023 č. j. 30 Cdo 1360/2023-743, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2022 č. j. 28 Co 353/2022-718, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. března 2022 č. j. 21 C 209/2006-678, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: 1. Ústavní soud se zabýval otázkou, zda porušily obecné soudy právo na soudní ochranu stěžovatelky v řízení o náhradě újmy vzniklé nezákonnými rozhodnutími správce daně. I. Vymezení věci a průběh předchozího řízení 2. Stěžovatelka je farmaceutická společnost. V období let 1998 až 2000 jí Finanční úřad Brno I ("správce daně") vyměřil devět dodatečných platebních výměrů v celkové výši 14 363 043 Kč s příslušenstvím. Tato rozhodnutí byla v průběhu následujících let řádnými a mimořádnými opravnými prostředky rušena či měněna pro nezákonnost. 3. Stěžovatelka uplatnila vůči státu nárok na náhradu škody (ušlého zisku) způsobené nezákonným rozhodnutím správce daně (ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti). Tvrdila, že byla nucena v krátkém časovém úseku odvést na účet správce daně dodatečně vyměřenou daň, v důsledku čehož se zhoršily její hospodářské výsledky. Na základě snížení její likvidity v důsledku nezákonných rozhodnutí jí nebyl poskytnut úvěr v požadované výši. To vedlo k nedostatku jejích likvidních prostředků a následné ztrátě dosavadních obchodních partnerů a nenavázání spolupráce s novými obchodními partnery. 4. Obecné soudy již v této věci rozhodovaly třikrát a třikrát byla věc předmětem řízení o dovolání. V řízení, v němž byla vydaná napadená rozhodnutí, se stěžovatelka domáhá zaplacení částky 47 715 174,20 Kč. Původně se stěžovatelka domáhala zaplacení částky 73 332 000 Kč s příslušenstvím. Ve vztahu k částce 8 503 387 Kč s příslušenstvím však vzala svou žalobu částečně zpět. Ohledně částky 17 113 438,80 Kč s příslušenstvím již byla žaloba pravomocně zamítnuta. 5. V prvním kole soudy v obou stupních (Obvodní soud pro Prahu 1 a Městský soud v Praze) stěžovatelčině žalobě částečně vyhověly a přiznaly jí náhradu škody ve výši 64 828 613 Kč. Na základě provedeného dokazování dospěly k závěru, že souborem nezákonných rozhodnutí správce daně vznikla stěžovatelce škoda. Nejvyšší soud tato rozhodnutí rozsudkem ze dne 25. 8. 2016 č. j. 30 Cdo 2007/2014-439 zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Uvedl, že každé nezákonné rozhodnutí je příčinou jen konkrétní části škody, jež se samostatně promlčuje. 6. Následně obvodní soud žalobu stěžovatelky rozsudkem zamítl. Shledal, že nároky plynoucí ze šesti nezákonných rozhodnutí již byly promlčeny. Námitku promlčení ohledně zbylých tří rozhodnutí neshledal důvodnou. Avšak obvodní soud tvrdil, že nelze pohlížet na tato rozhodnutí jako na nezákonná. Tato rozhodnutí byla zrušena, nicméně přitom nebyla odvolacím orgánem konstatována jejich nezákonnost. Městský soud, jako soud odvolací, potvrdil rozhodnutí obvodního soudu stran promlčení nároků ze šesti nezákonných rozhodnutí. Ovšem shledal důvodnou námitku stěžovatelky ve vztahu k nezákonnosti zbylých tří rozhodnutí. V této části rozsudek zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu. Nejvyšší soud druhým rozsudkem ze dne 23. 6. 2020 č. j. 30 Cdo 155/2019-600, rozsudky částečně potvrdil (stran částky 17 113 438,80 Kč) a ve zbylé části je zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu. Shledal, že soudy špatně posoudily otázku promlčení ve vztahu ke čtyřem rozhodnutím. Naopak neshledal přípustnou námitku proti posouzení promlčení dvou zbylých rozhodnutí. 7. Ve třetím kole obvodní soud dvakrát vyzval stěžovatelku, aby se vyjádřila a doplnila skutková tvrzení v otázce promlčení nezákonných rozhodnutí (usnesením ze dne 9. 12. 2020 č. j. 21 C 209/2006-614 a usnesením ze dne 30. 6. 2021 č. j. 21 C 209/2006-640 podle § 118a odst. 1 o. s. ř.). Následně napadeným rozsudkem ze dne 31. 3. 2022 č. j. 21 C 209/2006-678 zcela zamítl žalobu stěžovatelky. Neshledal příčinnou souvislost mezi nezákonnými rozhodnutími a vzniklou škodou. Nezákonná rozhodnutí byla jednou z příčin ekonomické stagnace společnosti, ovšem ne jedinou, podstatnou a hlavní. Městský soud rozsudek obvodního soudu potvrdil napadeným rozsudkem ze dne 23. 11. 2022 č. j. 28 Co 353/2022-718. Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 21. 6. 2023 č. j. 30 Cdo 1360/2023-743 odmítl dovolání stěžovatelky zčásti jako nepřípustné a zčásti pro vady. Shledal nepřípustnou dovolací námitku proti právnímu závěru, že příčinná souvislost musí existovat mezi jednotlivými rozhodnutími a částí škody, nikoliv mezi rozhodnutími jako celkem a celkovou škodou. Podle Nejvyššího soudu městský soud pouze potvrdil právní závěr obvodního soudu, že zde není dána příčinná souvislost ani mezi rozhodnutími jako celkem. Jiné právní řešení otázky posuzování příčinné souvislosti by se tedy nemohlo nikterak příznivě projevit v právních poměrech stěžovatelky. Nejvyšší soud dále uvedl, že stěžovatelka nebere v potaz, že důvody kasace předchozích rozsudků v tomto řízení se týkaly otázek nesouvisejících s otázkou příčinné souvislosti. Uvedl, že k této otázce se vzhledem ke své vázanosti uplatněným dovolacím důvodem ještě neměl možnost vyjádřit. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti vznáší pět hlavních námitek vůči rozhodnutím obvodního soudu, městského soudu a Nejvyššího soudu. Stěžovatelka namítá, že (1) obecné soudy porušily zásadu legitimního očekávání a zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí a (2) Nejvyšší soud posoudil otázku kumulativní kauzality odlišně od svých předchozích rozhodnutí, aniž by postoupil věc velkému senátu. Dále tvrdí, že (3) prostřednictvím sofistikovaného výkladu obecné soudy vytvořily situaci, kde nárok na náhradu škody stěžovatelky není reálně uplatnitelný. To stěžovatelka považuje za přepjatě formalistický postup a faktické odepření spravedlnosti. Rovněž (4) namítá nesprávné hodnocení důkazů a (5) nesprávné a diskriminační posouzení otázky přípustnosti jejího dovolání. 9. Podle stěžovatelky obecné soudy tímto jednáním porušily její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), právo vlastnit majetek (čl. 11 odst. 5 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě), právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím státního orgánu (čl. 36 odst. 3 Listiny a čl. 5 odst. 5 a čl. 6 odst. 1 Úmluvy) a princip důvěry jednotlivce ve správnost aktů veřejné moci (čl. 1 odst. 1 Ústavy). 10. Stěžovatelka namítá, že za totožné důkazní situace v prvním kole obvodní soud a městský soud dovodily existenci příčinné souvislosti mezi nezákonnými rozhodnutími správce daně a způsobenou škodou. V druhém, ani třetím kole (v řízeních v roce 2018 a 2022) obvodní soud neprovedl žádné nové důkazy. Podle stěžovatelky tedy mohla legitimně očekávat, že za totožné důkazní situace posoudí soudy tutéž právní otázku totožně. Tvrdí, že ji obvodní soud neupozornil na změnu právního hodnocení, ani jí nedal příležitost k doplnění argumentace či navržení důkazů. Obvodní soud měl dát stěžovatelce možnost se k otázce příčinné souvislosti vyjádřit, což neučinil. Svým překvapivým rozhodnutím proto obvodní soud porušil zásadu legitimního očekávání a zásadu předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Porušil tak stěžovatelčino právo na spravedlivý proces. Městský soud konstatoval, že tato námitka nemůže být důvodná, protože v důsledku zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016 č. j. 30 Cdo 2007/2014-439 musela být otázka příčinné souvislosti posuzována znovu. Stěžovatelka namítá, že Nejvyšší soud učinil závěry pouze ve vztahu k posuzování otázky promlčení a nikoliv ve vztahu k posuzování otázky příčinné souvislosti. 11. Dále stěžovatelka namítá, že obvodní soud se na základě totožných důkazů dvakrát zabýval její žalobou, aniž by nedostatek příčinné souvislost dovodil. Teprve napotřetí dovodil absenci příčinné souvislostí. Učinil tak bez toho, že