II.ÚS 2615/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2615/21 ze dne 9. 11. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů M. C., D. C. a D. N. C., všech zastoupených JUDr. Lenkou Dörrovou Čepkovou, advokátkou se sídlem Brno, Domažlická 145/6, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2021 č. j. 5 To 142/2021-654 a proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 4. 2021 č. j. 3 T 101/2020-569, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces zaručené čl. 37 odst. 3 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále namítají porušení čl. 3 odst. 3 Listiny. 2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatelé v trestním řízení vystupovali jako poškození v řízení proti obžalovanému, který byl uznán vinným ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti, neboť při dopravní nehodě usmrtil chodkyni - blízkou příbuznou stěžovatelů. Již ve skutkové větě rozhodnutí nalézacího soudu bylo konstatováno, že přecházela vozovku po přechodu pro chodce bez dostatečného rozhlédnutí. Obžalovaný (dále též "vedlejší účastník") byl napadeným rozhodnutím městského soudu potrestán trestem odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Zároveň mu byl uložen i trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu 2,5 roku. Dále bylo rozhodnuto o tom, že obžalovaný je povinen nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 3 262 Kč, poškozenému M. C. škodu ve výši 17 933 Kč a nemajetkovou újmu ve výši 382 620 Kč, poškozenému D. C. nemajetkovou újmu ve výši 382 620 Kč a poškozenému D. N. C., nemajetkovou újmu ve výši 382 620 Kč. Poškození byli ve zbytku svých nároků odkázání na řízení ve věcech občanskoprávních. Soud konstatoval spoluzavinění poškozené ve výši 40 %. Ze skutkového stavu, etablovaného nalézacím soudem a tvrzení stěžovatelů pak vyplývá, že samotný střet chodkyně a vozidla nikdo neviděl ani neslyšel a že předmětný přechod pro chodce byl shledán natolik nebezpečným, že byl po dopravní nehodě zrušen. 3. Odvolací soud se ve svém napadeném rozhodnutí zabýval odvolacími námitkami stěžovatelů ve vztahu ke spoluzavinění usmrcené s tím, že se jedná o otázku ryze právní, kterou nelze vyřešit znaleckým posudkem, ale rozhodnutím soudu. K námitce poškozených, že není žádná výslovná zákonná povinnost mít na sobě za snížené viditelnosti prvky z reflexního materiálu, soud odkázal na obecnou prevenční povinnost, zakotvenou v ustanovení § 2900 občanského zákoníku i na obecnou povinnost každého účastníka provozu na pozemních komunikacích dle § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. (kde je stanoveno, každý je povinen se chovat při účasti na pozemních komunikacích ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním mj. neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní). Podle odvolacího soudu je zřejmé, že toto zákonné ustanovení pak svým jednáním porušili oba účastníci této dopravní nehody, tj. jak vedlejší účastník, tak i poškozená. S ohledem na porušení shora zmiňovaných povinností ze strany poškozené tak odvolací soud shledal toto její spoluzavinění na vzniku předmětné nehody v rozsahu nejméně 40 %. S ohledem na nebezpečnost předmětného přechodu pro chodce a zejména ztížené výhledové a viditelnostní podmínky měl a mohl vedlejší účastník tuto případnou situaci předvídat. Je zřejmé, že tento na přítomnost jdoucí chodkyně na počátku přechodu pro chodce vůbec žádným způsobem nereagoval, když mj. právě v důsledku nedostatečného sledování dopravní situace před ním a zcela nepřiměřené rychlosti jeho jízdy tuto chodkyni až do samotného střetu vůbec nezaregistroval. K námitce poškozených, že se nalézací soud nezabýval alkoholem zjištěným v krvi vedlejšího účastníka, odvolací soud odkázal na to, že poškození mohou napadat svým odvoláním toliko výrok o náhradě škody nebo nemajetkové újmy, i přesto však odvolací soud odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, z nějž plyne, že dechovými zkouškami byla u vedlejšího účastníka po předmětné dopravní nehodě zjištěna ve 21:00 hod hladina 0,17 promile alkoholu v dechu a poté ve 21:06 a 21:12 hod pak 0,14 a 0,13 promile. Z následně provedeného odběru krevního vzorku (ve 21:55 hod) a jeho rozboru byla v krvi obžalovaného prokázána hladina 0,05 g/kg alkoholu. Takto zjištěné hladiny alkoholu v dechu či krvi obžalovaného (a to bez ohledu na námitku zmocněnkyně, že první dechová zkouška byla provedena "až 33 minut po dopravní nehodě") jsou z hlediska trestní odpovědnosti obžalovaného ve smyslu přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky právně bezvýznamné. Odvolací soud vysvětlil, že dopravní nehoda byla způsobena porušením několika povinností řidiče ze strany vedlejšího účastníka, došlo při ní ke zcela zbytečnému fatálnímu následku, tj. k úmrtí chodkyně. Způsob jízdy vedlejšího účastníka lze pak označit za nezodpovědný a zčásti riskantní, navíc neprokázal patřičnou pokoru a sebereflexi. Odvolací soud dále vyšel z toho, že nároky poškozených (tedy stěžovatelů) byly v řízení před nalézacím soudem řádně a včas doloženy. Obecně je zřejmé, že v případě úmrtí každého jedince se jedná o zcela zásadní dopad nejenom do osobního či rodinného, ale i celkového života pozůstalých manželů, dětí a dalších příbuzných osob. Samotná smrt poškozené pak představuje pro pozůstalé vzhledem k ustáleným citovým a sociálním vazbám nejenom materiální, ale zejména též i nemajetkovou újmu; nelze pochybovat o tom, že se tak rozhodně jedná o vážný zásah do jejich osobnostních práv. Z tohoto pohledu občanský zákoník dává podmínky pro uplatnění finanční satisfakce za újmu spočívající v zásahu do osobnostních práv v důsledku smrti blízké osoby, neboť součástí soukromého života je též nepochybně i rodinný život. Je zcela zřejmé, že v důsledku náhlého a zcela neočekávaného úmrtí poškozené byly všem pozůstalým způsobeny duševní útrapy, za které jim náleží nárok na přiznání peněžité náhrady, vyvažující toto jejich utrpení. Odvolací soud se zabýval odůvodněním spoluzavinění poškozené, který nalézací i odvolací soud shledaly i přes nesouhlas pozůstalých poškozených, rovněž pak odmítl i použití moderačního ustanovení ve prospěch vedlejšího účastníka. II. Argumentace účastníků řízení 4. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti namítají, že silnice v době nehody byla prázdná, žádné auto nebylo vidět v žádném ze směrů, což následně potvrdili jak svědkové nehody, tak i sám řidič. Byl přitom podzim, šero, jedoucí vozidlo muselo být osvětleno nejen obrysově, přesto ho nikdo, zřejmě ani poškozená, nezpozoroval - nabízí se proto logicky otázka, zda vozidlo bylo vůbec osvětleno a jakou rychlostí skutečně jelo. Tato dopravní nehoda byla v rámci města Brna tak významná a výjimečná, že byla široce medializovaná, vždy s odkazem na zjištěný alkohol u řidiče. Stěžovatelé se nemohou smířit s napadenými rozhodnutími soudů obou stupňů, které bez ohledu na původní rozhodnutí Městského soudu v Brně překvapivě překvalifikovaly trestný čin řidiče, který svou jízdou způsobil smrt jejich blízké osoby. Uvádějí, že došlo k tolerování řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu, byť zbytkového. 5. Stěžovatelé se domnívají, že postupem obecných soudů došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod. Nesouhlasí se závěrem o spoluzavinění poškozené a připomínají původní názor předsedy senátů, že chodkyně na přechodu byla v tu dobu královnou vozovky; výlučné postavení chodce na přechodu lze dovodit i na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 1548/2018 ze dne 28. 2. 2019. Stěžovatelé poukazují na to, že ve svém prvním rozhodnutí nalézací soud jednání obžalovaného podřadil pod kvalifikovanou skutkovou podstatu a poškozeným přiznal náhradu škody a nemajetkové újmy v nesníženém rozsahu. Stěžovatelé uvádějí, že se jednalo o problematický přechod pro chodce, k nehodě došlo v noční době a přechod byl zastíněn vzrostlým stromem, a proto měl řidič snížit rychlost alespoň na 37 km/h. Stěžovatelé zpochybňují to, že při hlavním líčení bylo poukazováno na to, že se u těla našly brýle na čtení a mobilní telefon, což mělo prokazovat, že si v okamžiku střetu četla na mobilním telefonu - s těmito spekulacemi stěžovatelé vyslovují nesouhlas s ohledem na konečnou pozici brýlí a mobilního telefonu. Stěžovatelé dále poukazují na to, že matka zemřelé poškozené zemřela dva dny po její smrti. Stěžovatelé dále uvádějí, že zemřelá poškozená byla oděna přiměřeně svému věku, životní situaci a ročnímu období a svým oděním nijak neporušila právní povinnosti uložené jí právním předpisem. III. Hodnocení Ústavního soudu 6. Ústavní s