II.ÚS 262/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 262/25 ze dne 9. 4. 2025 Rozhodování o obnově trestního řízení ve veřejném zasedání   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Karla B. (jedná se o pseudonym), t. č. ve Věznici Příbram, zastoupeného Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem, sídlem nám. Míru 40, Domažlice, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2024 č. j. 7 To 82/2024-20 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2024 č. j. Nt 210/2024-10, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2024 č. j. 7 To 82/2024-20 a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2024 č. j. Nt 210/2024-10 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2024 č. j. 7 To 82/2024-20 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2024 č. j. Nt 210/2024-10 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, předložených podkladů a vyžádaných spisů se podává, že rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 19. 9. 2022 sp. zn. 57 T 7/2022, který nabyl právní moci dne 19. 9. 2022, byla schválena dohoda o vině a trestu uzavřená dne 19. 9. 2022 mezi stěžovatelem a příslušným státním zástupcem, přičemž stěžovatel byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se (zkráceně uvedeno) dopustil tím, že dne 18. 3. 2022 se rozhodl, z důvodu nevyřešených majetkových záležitostí týkajících se splácení dluhu vůči svým rodičům, usmrtit svého otce Jaroslava B. /jedná se o pseudonym/ (dále jen "poškozený"), kdy si připravil ručník na zakrytí jeho úst a kuchyňský nůž s čepelí o délce 20 cm, a v okamžiku, kdy se poškozený v předsíni obouval, k němu zezadu přistoupil, přiložil mu ručník na ústa a nožem jej chtěl říznout do krku, což se mu nezdařilo, neboť poškozený se aktivně bránil a při fyzickém konfliktu se zmocnil nože, kterým na něj stěžovatel útočil, posléze oba v dětském pokoji spadli na zem a tam se stěžovatel opakovaně snažil dusit poškozeného tím, že mu pravou rukou zakrýval ústa i nos, načež po několika pokusech útoku zanechal. Za to mu byly uloženy jednak nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let se zařazením do věznice s ostrahou, jednak ochranné léčení zaměřené na patologické hráčství, a to ústavní formou. 3. V záhlaví specifikovaným usnesením městského soudu byl podle § 283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zamítnut návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Šlo již o druhý návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Jeho první návrh byl zamítnut usnesením městského soudu ze dne 5. 3. 2024 sp. zn. Nt 213/2023 (které nabylo právní moci dne 26. 3. 2024). Ve svém druhém návrhu se stěžovatel domáhal obnovy řízení na základě nového důkazu, a to úředního záznamu o podaném vysvětlení poškozeného ze dne 14. 6. 2024. Městský soud dovodil, že stěžovatel žádný nový důkaz nepředložil, neboť skutečnost, že se poškozený o své vůli dostavil na služebnu policejního orgánu a k věci vypověděl, nezakládá novou argumentaci stěžovatele. 4. Stížnost stěžovatele proti usnesení městského Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že druhý návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení byl jen opakováním jeho prvního a pravomocně zamítnutého návrhu, jelikož byl opřen o tytéž skutečnosti a důkazy. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v ústavní stížnosti po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení vyjadřuje přesvědčení, že označil-li poškozený svoji dřívější výpověď za nepravdivou, musí soud takovou skutečnost vzít při obnově řízení na vědomí. Tvrdí, že s ohledem na uzavření dohody o vině a trestu nemohl uplatnit nové důkazy, jejichž potřeba vyvstala až po vyhlášení rozsudku. Je podle něj zřejmé, že dřívější a "zcela odlišná výpověď poškozeného" zjevně ovlivnila jeho přistoupení na jednání o dohodě o vině a trestu. Uvádí, že ve věci návrhu na povolení obnovy řízení mělo být nařízeno veřejné zasedání ke zhodnocení jím navrhovaného důkazu úředním záznamem o výpovědi poškozeného. Nesouhlasí se závěrem rozhodujících soudů, že jeho výpověď je i při zásadní změně výpovědi poškozeného hlavním usvědčujícím důkazem. Zásadní změna výpovědi poškozeného, jako předložený nový důkaz, podle něj svědčí sama o sobě o možném jiném rozhodnutí a změně původního rozhodnutí o vině a trestu. III. Vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení 6. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení a vedlejší účastníky řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřily. 7. Vrchní soud ve vyjádření odkazuje na odůvodnění svého rozhodnutí a dále uvádí, že podle jeho názoru by bylo vhodné porovnat výpovědi rodičů stěžovatele i jeho samotného nejméně do okamžiku právní moci odsuzujícího rozsudku a akcentovat tak jejich tehdejší vzájemné vztahy. Dodává, že nemůže za to, že si rodiče rok po pravomocném rozsudku nově uspořádali poměry se stěžovatelem se snahou mu pomoci, na základě čehož se stěžovatel snaží zvrátit výsledek původního řízení. 8. Městský soud ve vyjádření konstatuje, že nemůže přisvědčit žádné ze stěžovatelem uplatněných námitek. Uvádí, že o v pořadí druhém návrhu stěžovatele na obnovu řízení rozhodl v neveřejném zasedání, neboť šlo o situaci, kdy předchozí návrh, opřený o tytéž skutečnosti a důkazy, byl zamítnut a nově podaný návrh byl jen jeho opakováním. Okolnost, že se otec stěžovatele o své vůli dostavil na policii, kde o věci vypověděl, podle něj nezakládá novou argumentaci, neboť jde stále o týž důkazní návrh, který byl již v minulosti v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení zamítnut. Zdůrazňuje, že stěžovatel se provedení důkazů k prokázání subjektivní stránky jeho činu sám dobrovolně vzdal uzavřením dohody o vině a trestu a o důsledcích uzavření této dohody byl soudem poučen. 9. Vrchní státní zastupitelství se vzdalo postavení vedlejšího účastníka, Ústavní soud proto s ním jako s vedlejším účastníkem dále nejednal. 10. Městské státní zastupitelství nevyužilo možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti, čímž nastoupila domněnka, že se vzdalo postavení vedlejšího účastníka řízení. Ústavní soud proto s ním jako s vedlejším účastníkem dále nejednal. 11. Stěžovatel následně využil svého práva repliky, v níž znovu uvádí, že výpověď poškozeného, kterou fakticky odvolal svoji původní výpověď učiněnou v přípravném řízení, byla novou skutečností, proto měla být důvodem, pro který měl městský soud řádně provést řízení o obnově, a to včetně konání veřejného zasedání. Zdůrazňuje, že podle jeho mínění na současný stav nemá vliv procesní postup v předchozím řízení, kde uzavřel dohodu o vině a trestu. Je přesvědčen, že tím, že obsah nově učiněné výpovědi poškozeného nebyl vůbec posuzován a hodnocen v rámci návrhu na povolení obnovy řízení, jde o zásah do jeho práva na spravedlivý proces. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. 13. Byť stěžovatel výslovně petitem ústavní stížnosti nenavrhuje zrušení usnesení městského soudu ze dne 9. 9. 2024 č. j. Nt 210/2024-10, z obsahu ústavní stížnosti je zjevné, že napadá i toto rozhodnutí a označil jej způsobem, který Ústavnímu soudu umožňuje, aby je vzal v úvahu a přezkoumal, aniž by bylo nutné stěžovatele vyzývat k upřesnění petitu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 8. 2008 sp. zn. II. ÚS 256/08 či ze dne 7. 12. 20