II.ÚS 2649/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2649/25 ze dne 7. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jaromíra Jirsy a Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Střílky, advokáta, sídlem Veleslavínova 240/8, Opava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. července 2025 č. j. 13 Co 215/2025-332 a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 10. června 2025 č. j. 14 P 326/2024-325, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, nezletilé A. L. M. a K. D., a J. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") ze dne 11. 3. 2025 č. j. 14 P 326/2024-296 byl stěžovatel ustanoven třetímu vedlejšímu účastníkovi - otci (dále jen "otec") právním zástupcem k ochraně jeho zájmů v řízení o změnu výživného pro první vedlejší účastnici, nezletilou dceru. Rozsudkem okresního ze dne 31. 3. 2025 č. j. 14 P 326/2024-315 byla věc pravomocně skončena. V návaznosti na to podal stěžovatel okresnímu soudu návrh na přiznání odměny a hotových výdajů ustanoveného právního zástupce a uplatnil nárok na přiznání odměny a hotových výdajů v celkové výši 42 350 Kč včetně DPH. 3. V záhlaví uvedeným usnesením okresní soud přiznal stěžovateli odměnu za zastupování otce v předmětném řízení ve výši 7 079 Kč, a to celkem za tři úkony právní služby, odměnu za úkon prostudování spisu dne 19. 3. 2025 stěžovateli soud nepřiznal. Při stanovení odměny advokáta okresní soud postupoval podle § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"), ve spojení s § 7 advokátního tarifu. 4. Proti usnesení okresního soudu podal stěžovatel odvolání. V záhlaví uvedeným usnesením Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") bylo napadené usnesení okresního soudu změněno tak, že stěžovateli byla za zastupování otce v řízení přiznána odměna ve výši 9 438 Kč. Pokud jde o způsob určení odměny opatrovníka za jeden úkon právní služby, ztotožnil se krajský soud s rozhodnutím okresního soudu i s jeho odůvodněním. Krajský soud na rozdíl od okresního soudu stěžovateli přiznal odměnu celkem za čtyři úkony právní služby, tedy i za úkon prostudování spisu dne 19. 3. 2025. II. Argumentace stěžovatele 5. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se stanovením tarifní hodnoty obecnými soudy v předmětné věci na částku 10 000 Kč. Poukazuje na to, že z § 8 odst. 2 advokátního tarifu vyplývá, že je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění. Při uvedeném způsobu stanovení tarifní hodnoty a odměny vycházel stěžovatel z toho, že otec v den převzetí zastoupení hradil výživné na nezletilou dceru ve výši 3 000 Kč měsíčně. Pětinásobkem hodnoty ročního plnění je tedy částka 180 000 Kč. Při této tarifní hodnotě je odměna za jeden úkon právní služby 8 300 Kč. Stěžovatel namítá, že pokud soudy v napadených usneseních argumentovaly, že jde o řízení ve věcech nezletilých, bylo by předmětem řízení určení péče o nezletilé, její rozsah, úprava styku apod., nikoliv řízení týkající se pouze výše výživného, když předmětem řízení byla jen změna výživného. Stěžovatel zdůrazňuje, že soudy rozhodovaly jen o výši výživného, nikoliv o péči a jejím rozsahu. Tarifní hodnota tak měla být stanovena v souladu s § 8 odst. 2 advokátního tarifu částkou 180 000 Kč, když v den převzetí právního zastoupení, jakož i v den vydání rozhodnutí, hradil otec k rukám matky výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně. Předmětem řízení tedy bylo opětující se peněžní plnění na dobu neurčitou. Stěžovatel namítá, že obecné soudy jsou povinny aplikovat a interpretovat normy jednoduchého práva, v daném případě advokátní tarif, tak, aby poskytly ochranu základnímu právu spočívajícímu v legitimním očekávání odměny za odvedenou práci. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou osobou. Stěžovatel je advokát, a proto v souladu se stanoviskem pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637, č. 90/2015 Sb.) nemusí být podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupen jiným advokátem. 7. Ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu je přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný [§ 30 odst. 1, § 31 odst. 2, § 72 odst. 1 písm. a) a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu]. 8. Ve vztahu k napadenému usnesení okresního soudu nejsou procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti splněny. Napadeným usnesením krajského soudu bylo usnesení okresního soudu změněno. Ústavní soud však není příslušný rušit rozhodnutí, které již bylo změněno, tudíž odklizeno. K projednání ústavní stížnosti v části směřující proti usnesení okresního soudu proto není Ústavní soud příslušný. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady přitom jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 10. Proces interpretace a aplikace podústavního práva pak bývá stižen takovouto kvalifikovanou vadou zpravidla tehdy, nezohlední-li obecné soudy správně (či vůbec) dopad některého ústavně zaručeného základního práva (svobody) na posuzovanou věc, nebo se dopustí - z hlediska řádně vedeného soudního řízení - neakceptovatelné "libovůle", spočívající buď v nerespektování jednoznačně znějící kogentní normy, nebo ve zjevném a neodůvodněném vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován, resp. který odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinálnímu) chápání dotčených právních institutů [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06 (N 148/46 SbNU 471); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. 11. V předmětné věci stěžovatel v ústavní stížnosti brojí proti rozhodnutí krajského soudu, kterým byla určena jeho odměna za zastupování otce v řízení o změnu výživného pro nezletilou, přičemž nesouhlasí především se způsobem učení této odměny. 12. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vyslovil, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je v zásadě doménou těchto soudů. Zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí těchto soudů o nákladech řízení (srov. např. usnesení ze dne 24. 11. 2005 sp. zn. I. ÚS 457/05). Náhrada nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávního významu toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku výkladu a použití příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost proti pravomocným rozhodnutím obecných soudů o nákladech řízení připustil k věcnému posouzení, jsou výjimečné [např. nálezy ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98 (N 98/15 SbNU 17), ze dne 4. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 598/2000 (N 100/23 SbNU 23), ze dne 17. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 727/2000 (N 75/22 SbNU 145) či ze dne 24. 5. 2001 sp. zn. III. ÚS 619/2000 (N 79/22 SbNU 165)]. 13. Ústavní soud nezjistil, že by v nyní posuzované věci byly dány jakékoliv výjimečné okolnosti odůvodňující jeho zásah. V předmětné věci jde pouze o výklad a aplikaci podústavního práva, které ústavněprávní roviny ne