II.ÚS 2670/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2670/21 ze dne 19. 10. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelek M. M. a nezletilé M. L. M., zastoupené JUDr. Ing. Ivanou Spoustovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 138/2021-158 ze dne 29. června 2021 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 82 Nc 2502/2021-89 ze dne 20. dubna 2021, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a argumentace v ústavní stížnosti 1. Stěžovatelka se podanou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 138/2021-158 ze dne 29. června 2021 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 82 Nc 2502/2021-89 ze dne 20. dubna 2021, neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva, a to právo na ochranu osobnosti a rodinného života dle čl. 10 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako "Listina"), zákaz nucení k opuštění své vlasti dle čl. 14 odst. 4 Listiny, právo na soudní ochranu a spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen jako "Úmluva"), právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny a právo na rovnost účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny, jakož i princip právní jistoty a předvídatelnosti soudního rozhodnutí zakotvený v čl. 1 Ústavy a nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 a 2 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte. 2. Ústavní stížnost stěžovatelka podala rovněž jménem své nezletilé dcery. Nezletilá se narodila v Německu (SRN) do manželství svých rodičů, kteří zde společně žili od roku 2001. Nezletilá i oba rodiče mají německé občanství, matka s nezletilou též české. V roce 2015 došlo k odloučení rodičů a matka s nezletilou se odstěhovaly ze společné domácnosti s otcem nezletilé. V roce 2017 pak bylo manželství rodičů nezletilé rozvedeno, přičemž oběma rodičům zůstala společná rodičovská odpovědnost. Po rozvodu žila nezletilá nadále s matkou a otec své právo péče vykonával prostřednictvím styků, později realizovaných za přítomnosti opatrovníka, a dle spisu současně hradí výživné. Styk otce s nezletilou byl ale problematický a od srpna roku 2019 se ho již nedařilo realizovat vůbec. 3. Dne 28. ledna 2020 podala matka nezletilé u Okresního soudu v Deggendorfu návrh na svěření nezletilé do její výlučné péče, dosud o něm ovšem nebylo rozhodnuto. Dne 15. března 2020 zaslal otec nezletilé e-mail opatrovnici pro styk, že z důvodu odvrácení další emocionální zátěže nezletilé prozatím nebude využívat své právo styku s nezletilou, neboť poslední pokus o realizaci styku nezletilé s otcem byl velmi emočně vypjatý a nezletilá styk hystericky odmítala. Matka se následně s nezletilou chtěla přemístit do České republiky, ovšem otec nezletilé jí k tomu odmítl dát souhlas. Dne 17. dubna 2020 tak matka v D. podala návrh na určení bydliště nezletilé soudem, o kterém rovněž dosud nebylo rozhodnuto. Dne 20. června 2020 matka nezletilou bez souhlasu otce přemístila do České republiky, kde se obě dosud zdržují. 4. Otec nezletilé se poté obrátil na Německý ústřední orgán, který v přípise ze dne 6. ledna 2021 adresovanému českému Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí (ÚMPOD) konstatoval, že obvyklé bydliště nezletilé je v Německu a matka nezletilou přemístila neoprávněně, čímž porušila společné právo rodičů péče o nezletilou. Otec nezletilé dále inicioval trestní stíhání matky pro trestný čin odnětí nezletilé, přípisem Státního zastupitelství sp. zn. 7 Js 5409/20 ze dne 15. ledna 2021 ale bylo zastaveno, neboť bylo shledáno, že matka je nevinná, protože otec právo styku s nezletilou nevykonával. Otec proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto. Usnesením Okresního soudu v D. ze dne 25. ledna 2021 pak byla matce uložena pořádková pokuta za maření kontaktu otce s nezletilou. Další řízení ve věcech péče o nezletilou v Německu dosud probíhají. 5. V procesním stádiu, jež je předmětem přezkumu Ústavním soudem, se otec nezletilé následně návrhem doručeným Městskému soudu v Brně dne 30. 3. 2021 domáhal, aby soud nařídil matce povinnost navrátit nezletilou do místa jejího obvyklého bydliště v SRN v souladu s Úmluvou o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí (dále jen jako "Haagská úmluva"). Městský soud v Brně rozhodl výše nadepsaným rozsudkem č. j. 82 Nc 2502/2021-89 ze dne 20. dubna 2021 tak, že nařídil matce navrátit nezletilou do místa jejího obvyklého bydliště v D. v Německu a rozhodl též o přiměřených zárukách, které musí být pro navrácení nezletilé poskytnuty ze strany otce. Městský soud na základě dokazování dospěl k závěru, že obvyklé bydliště nezletilé je ve Spolkové republice Německo a matka nezletilou do České republiky přemístila neoprávněně. Naplnění některé z výjimek dle čl. 13 nebo čl. 20 Haagské úmluvy, které umožňují odepřít povinné navrácení dítěte, městský soud neshledal. Též dospěl k závěru, že v nejlepším zájmu nezletilé je, aby se navrátila do místa obvyklého bydliště v Německu a došlo k obnovení zpřetrhaných vazeb k otci. 6. Proti rozsudku Městského soudu v Brně podala matka odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně výše nadepsaným rozsudkem č. j. 20 Co 138/2021-158 ze dne 29. června 2021 tak, že rozsudek prvostupňového soudu jako věcně správný potvrdil, neboť odvolání stěžovatelky neshledal opodstatněným. Odvolací soud po doplněném dokazování ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že ze strany stěžovatelky došlo k protiprávnímu přemístění nezletilé do České republiky a je třeba ji navrátit do místa jejího obvyklého bydliště ve Spolkové republice Německo. Shodně se soudem prvního stupně též neshledal naplnění žádné z výjimek umožňujících nenavrácení. 7. Nyní podanou ústavní stížností stěžovatelka brojí proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 20 Co 138/2021-158 ze dne 29. června 2021 a rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 82 Nc 2502/2021-89 ze dne 20. dubna 2021, neboť jimi měla být porušena její ústavně zaručená práva. Toto porušení stěžovatelka spatřuje především v tom, že obecné soudy rozhodly v rozporu s nejlepším zájmem nezletilé, nesprávně posoudily její obvyklé bydliště, ignorovaly matkou předložená varování a důkazy zejména ohledně traumatických zážitků nezletilé, neprozkoumaly řádně podmínky živobytí a psychický stav nezletilé po jejím návratu, jakož ji ani nevyslechly a nebyla rovnocenným účastníkem řízení jako její rodiče, a nutí stěžovatelku proti její vůli vycestovat s dcerou z České republiky. 8. Stěžovatelka je přesvědčena, že obvyklé bydliště nezletilé je v České republice, neboť zde má vytvořené pevné vazby nejen k blízkým příbuzným matky. Navštěvovala zde už předškolní zařízení a v září 2021 zde začala plnit povinnou školní docházku. Vztah domova vytvořený k České republice pak nezletilá deklarovala i při pohovoru se sociální pracovnicí. Navíc ani dle stěžovatelky nehovoří jazykem země, do které má být dle rozhodnutí soudů navrácena. Z těchto důvodů nezletilá nemohla být do České republiky přemístěna protiprávně a návrh otce na navrácení tedy měl být zamítnut. Dle stěžovatelky pak rozhodnutí obecných soudů ani nejsou řádně odůvodněna. 9. Stěžovatelka dále uvádí, že nezletilá nebyla v řízení řádně zastoupena advokátem, který jí měl být ex offo ustanoven, čímž bylo porušeno její právo na rovnost účastníků a rovnost zbraní. Obecné soudy dále legitimním způsobem nezjistily názor nezletilé, ač k němu s ohledem na její rozumovou vyspělost měly přihlédnout. Dle stěžovatelky soudy nemohou na zjištění názoru dítěte rezignovat pouze s odkazem na to, že dítě je pod vlivem jednoho rodiče a s druhým rodičem se nestýká. Obecné soudy pochybily též tím, že nevěnovaly dostatečnou pozornost tvrzení matky, že nezletilé návratem hrozí újma, jakož ani odborné zprávě speciální psycholožky, která potvrzovala traumatické zážitky nezletilé při pobytu u otce a hrozící újmu způsobenou návratem. Dle stěžovatelky mělo být v řízení vypracování psychodiagnostické posouzení dopadu návratu nezletilé, případně též znalecký posudek z oboru psychologie. 10. Na závěr ústavní stížnosti stěžovatelky požádaly o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí, neboť jejich případný výkon je z pohledu stěžovatelky nežádoucí. II. Hodnocení ústavní stížnosti 11. Návrh na zahájení řízení stěžovatelky - matky nezletilé byl podán včas, přičemž se jedná o návrh přípustný ve smyslu § 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a Ústavní soud je k jeho projednání příslušný. 12. Stěžovatelka (matka nezletilé) však podala návrh i za svou dceru, kterou Ústavní soud v odůvodnění tohoto usnesení ani dále za stěžovatelku neoznačuje. 13. V této souvislosti Ústavní soud předesílá, že nezletilé byl v průběhu řízení před obecnými soudy z důvodu kolize zájmů mezi ní a rodiči ustanoven kolizní opatrovník (ÚMPOD). Po usta