II.ÚS 2675/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2675/25 ze dne 26. 11. 2025 Připuštění poškozeného k hlavnímu líčení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Přibáně a Martina Smolka o ústavní stížnosti stěžovatelky I. H., zastoupené Mgr. Petrem Šmídem, advokátem, sídlem Komenského 1321/1, Jihlava, proti usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. září 2025 č. j. 13 T 60/2025-242, za účasti Okresního soudu v Jihlavě, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. září 2025 č. j. 13 T 60/2025-242 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. září 2025 č. j. 13 T 60/2025-242 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 7, čl. 10, čl. 11 a čl. 36 odst. 1, odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že trestním příkazem Okresního soudu v Jihlavě (dále jen "okresní soud") ze dne 28. 4. 2025 č. j. 13 T 60/2025-180 byl obviněný R. H. (dále jen "obviněný") uznán vinným přečiny ohrožování výchovy dítěte podle § 201 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, kterých se (zkráceně uvedeno) dopustil tím, že v průběhu ledna 2025 v domě, kde v té době bydlely mimo jiné i jeho dvě nezletilé děti, opakovaně otevíral okna, bezdůvodně a nepřiměřeně ročnímu období v domě větral, vypínal jističe od domu, v důsledku čehož nebylo zajištěno dostatečné množství teplé užitkové vody a docházelo i k odpojení elektrických topných žebříků, a tedy celkově v tomto období k nedostatečnému vytápění v domě, když teplota v domě se pohybovala kolem 9 °C, dále v přesně nezjištěné době vzal svému nezletilému synovi jeho pracovní notebook, který používal ke školní výuce, odvezl synovi teplejší peřinu, dále odvezl základní vybavení domácnosti (kuchyňský stůl, židle, nádobí a příbory), následně v době, kdy již se stěžovatelkou nevedli společnou domácnost, odvážel z domu jídlo a toaletní potřeby, které stěžovatelka nakupovala výhradně pro sebe a pro své nezletilé děti, a také z domu odcizil věci patřící do výhradního vlastnictví syna. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Současně mu byla podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost zaplatit stěžovatelce coby poškozené (vedle dalších poškozených) nemajetkovou újmu ve výši 20 000 Kč. 3. K odporu obviněného byl uvedený trestní příkaz zrušen a ve věci bylo nařízeno hlavní líčení na den 21. 7. 2025, ve kterém byla stěžovatelka rovněž považována za poškozenou. Dne 29. 7. 2025 obdržela stěžovatelka přípis okresního soudu, kterým jí bylo sděleno, že soud po hlavním líčení konaném dne 21. 7. 2025 dospěl k závěru, že není poškozenou ve smyslu § 43 odst. 1, odst. 2 trestního řádu, neboť trestnou činností popsanou v návrhu na potrestání byla způsobena škoda pouze jejím dětem, nikoli jí. Proti uvedenému přípisu podala stěžovatelka námitky. 4. Následně okresní soud napadeným usnesením rozhodl podle § 206 odst. 3 trestního řádu, že stěžovatelka se nepřipouští jako poškozená k hlavnímu líčení. V odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že ani jeden z trestných činů popsaných v návrhu na potrestání nebyl spáchán vůči stěžovatelce, proto tato nemůže mít v daném trestním řízení postavení poškozené. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka v ústavní stížnosti označuje napadené usnesení za překvapivé a nezákonné. Zdůrazňuje, že od hlavního líčení konaného dne 21. 7. 2025 se ve věci nic nezměnilo a že nic neopodstatňuje extrémní změnu právního názoru soudu o jejím procesním postavení. Má za to, že okresní soud nijak nezdůvodnil, co ho k takové změně vedlo, když ji v minulosti za poškozenou považoval a dokonce jí přiznal trestním příkazem nárok na náhradu škody. Poukazuje na to, že jednáním obviněného jí jednak byla způsobena nemajetková újma (byla jí zima, měla hlad, nemohla se umýt ani vyprat prádlo, měla strach, stres a frustraci) i majetková újma (vedlejší účastník odvážel z domu jídlo i toaletní potřeby, které nakupovala výhradně pro sebe a děti), jednak se jí dotklo jeho jednání nepřímo tím, že způsobil újmu jejím dětem (citová újma, stres, duševní útrapy). Je proto přesvědčena, že jí přísluší vedle osoby přímo postižené též postavení tzv. sekundární oběti. Odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle níž je třeba v pochybnostech osobu uplatňující práva poškozeného k hlavnímu líčení připustit [srov. nález ze dne 2. 4. 2019 sp. zn. III. ÚS 3439/17 (N 47/93 SbNU 143)]. 6. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že hlavní líčení je odloženo na den 29. 9. 2025 za účelem pokračování v dokazování a pravděpodobně i rozhodnutí ve věci samé. III. Vyjádření účastníka řízení a vedlejšího účastníka řízení 7. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu okresní soud, Okresní státní zastupitelství v Jihlavě a obviněného, aby se k ústavní stížnosti stěžovatelky vyjádřili. 8. Okresní soud ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění napadeného usnesení s tím, že je i nadále přesvědčen, že stěžovatelka nemůže v daném trestním řízení vystupovat jako poškozená, neboť rozšiřování okruhu poškozených nad rámec osob, kterým je ve smyslu § 43 odst. 1 trestního řádu přiznáno postavení poškozeného, není možné. Je podle něj třeba důsledně rozlišovat mezi skutkem a trestným činem. Nezpochybňuje, že skutkem obviněného mohla být stěžovatelce způsobena nějaká újma, avšak jde-li o konkrétní trestné činy, pro které je obviněný stíhán, těmi jí újma nevznikla. Z logiky věci je podle okresního soudu zřejmé, že pro účely trestního řízení musí být okruh poškozených vymezen jednoznačně a určitě, aby o něm nevznikaly pochybnosti. V situaci, kdy by měl být okruh poškozených vymezen skutkem, by prakticky nikdy nebylo možné uzavřít, kdo je poškozený, poněvadž v kterékoliv fázi trestního řízení se může objevit další dosud neznámá osoba, která se z nějakého důvodu za poškozeného skutkem považuje. Závěrem dodal, že dosavadní postup, kdy bylo se stěžovatelkou jednáno jako s poškozenou, považuje za nesprávný. Je podle něj samozřejmé, že dospěje-li soud k závěru, že jeho dosavadní postup nebyl v souladu se zákonem, a tuto nesprávnost lze ještě napravit, nemůže v ní pokračovat. Proto bylo vydáno napadené usnesení. 9. Státní zástupkyně okresního státního zastupitelství ve svém vyjádření uvedla, že ačkoliv lze námitky stěžovatelky z lidskoprávního hlediska chápat, domnívá se, že okresní soud postupoval správně, když stěžovatelku nepřipustil jako poškozenou k hlavnímu líčení. Pochybení shledává pouze v tom, že tak měl okresní soud postupovat již po přednesení návrhu na potrestání u hlavního líčení dne 21. 7. 2025, resp. ani v trestním příkazu neměl stěžovatelce přiznávat právo na náhradu nemajetkové újmy, aby tak její postavení bylo od počátku vyjasněno. Nicméně § 206 odstavec 3 trestního řádu striktně neuvádí, že rozhodnutí o nepřipuštění poškozeného k hlavnímu líčení nemůže soud učinit později. Je toho mínění, že policejní orgán v přípravném řízení poučil stěžovatelku jako poškozenou zejména z toho důvodu, že mimo jiné uváděla, že se obviněný měl svým jednáním dopustit i trestného činu týrání svěřené osoby podle § 198 trestního zákoníku či trestného činu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 trestního zákoníku, což prokázáno nebylo. Závěrem navrhla, aby ústavní stížnost stěžovatelky byla zamítnuta. 10. Obviněný nevyužil možnosti vyjádřit se k ústavní stížnosti, čímž se vzdal postavení vedlejšího účastníka řízení. Ústavní soud proto s ním jako s vedlejším účastníkem dále nejednal. 11. Vyjádření okresního soudu a státní zástupkyně okresního státního zastupitelství byla poskytnuta stěžovatelce k replice. V reakci na zaslaná vyjádření stěžovatelka označuje argumentaci okresního soudu za nesprávnou. Uvádí, že poškozený v trestním řízení je definován jako osoba, které bylo trestným činem ublíženo na zdraví nebo způsobena majetková nebo nemajetková újma, a že předmětem trestního řízení je skutek a totožnost skutku musí být zachována po celou dobu trestního řízení. Je-li posta