II.ÚS 2681/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2681/25 ze dne 7. 10. 2025   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti UNICA TECHNOLOGIES akciová společnost, sídlem Novodvorská 803/82, Praha 4 - Lhotka, zastoupené Mgr. Zuzanou Strakovou, advokátkou, sídlem Konviktská 291/24, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 3 As 195/2024-49 ze dne 10. července 2025 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 30 A 43/2024-69 ze dne 30. srpna 2024, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, a Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové, obchodní společnosti AVIA Velká Pláň s. r. o., sídlem Malešické náměstí 79/3, Praha 10 - Malešice, a obchodní společnosti CETIN a. s., sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9 - Libeň, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu byl v ústavní stížnosti nesprávně označen č. j. 3 As 195/2024-50); tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Rozhodnutím Městského úřadu Pec pod Sněžkou, stavebního odboru (stavební úřad), ze dne 1. března 2023 bylo k žádosti druhé vedlejší účastnice (stavebník) vydáno podle § 94p stavebního zákona společné povolení pro stavbu nazvanou: "Pec pod Sněžkou - Rekonstrukce penzionu AVIA". 3. Rozhodnutí napadla stěžovatelka odvoláním. První vedlejší účastník (vedlejší účastník) je zamítl a rozhodnutí potvrdil. 4. Rozhodnutí vedlejšího účastníka napadla stěžovatelka žalobou. Vedlejší účastník podle ní postupoval nesprávně, po vydání nesouhlasného přezkumného závazného stanoviska odboru dopravy a silničního hospodářství neměl vyhovět stavebníkovi a přerušit odvolací řízení. Umožnil tak stavebníkovi upravit žádost a získat kladné závazné stanovisko, proti kterému se stěžovatelka nemohla odvolat. Na stavbu navíc mělo být nahlíženo jako na novostavbu, nikoli rekonstrukci. 5. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Namítaný postup vedlejšího účastníka považoval sice za neobvyklý, ale nikoli za nezákonný. Stejně postup hodnotilo Ministerstvo pro místní rozvoj, které rozhodovalo o odvolání stěžovatelky proti usnesení o přerušení řízení. Stěžovatelka mohla vznést námitky proti novému závaznému stanovisku vyjádřením se k podkladům rozhodnutí, nebo v žalobě. Neučinila tak, brojila jen proti postupu, tím na právech v konečném důsledku zkrácena nebyla. Jako nedůvodné hodnotil i námitky proti charakteru stavby (podle dokumentace 93,9 % obvodových konstrukcí v půdorysu rekonstruovaného 1. NP zůstalo zachováno, dispoziční řešení původní stavby je patrné a provedením přístavby na východní straně nemůže dojít k zániku stavby). Jde tak o změnu dokončené stavby, nikoli o novostavbu. 6. Proti rozsudku krajského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se se závěrem krajského soudu, že vedlejším účastníkem zvolený postup není a priori nezákonný, přerušení řízení i doplnění žádosti o další podklady i v odvolacím řízení správní řád připouští. I charakter stavby hodnotil jako změnu dokončené stavby. 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka opět nesouhlasí s tím, že vedlejší účastník připustil změnu žádosti a obstarání nového závazného stanoviska navzdory tomu, že ve věci již bylo vydáno nesouhlasné přezkumné závazné stanovisko. Správním soudům vytýká, že postup akceptovaly a v řízení tak stavebníka zvýhodnily. Vyjádření k podkladům rozhodnutí v odvolacím řízení nelze považovat za srovnatelné s námitkami ve vlastním stavebním řízení, ani s právem na odvolání. Přijatým výkladem správní soudy posouvají věcný přezkum závazného stanoviska do fáze soudního řízení. Podle stěžovatelky chybí závazná stanoviska na úseku životního prostředí ve věcech spadajících do působnosti Správy KRNAP. Nesouhlasí se závěrem závazného stanoviska Ministerstva životního prostřední z června 2023, že pro záměr je možno použít závazná stanoviska vydaná o několik let dříve pro záměr novostavby Aparthotelu Avia. Stěžovatelka znovu napadá správnost údajů projektové dokumentace, jakož i z nich dovozovaný závěr, že šlo o rekonstrukci stavby. 8. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem. 9. Ústavní soud předesílá, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti správních soudů. Není vrcholem jejich soustavy, ale zvláštním soudním orgánem ochrany ústavnosti (srov. čl. 83, čl. 90 až 92 Ústavy České republiky). Nepřísluší mu ani přehodnocovat skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy zasahuje jen tehdy, byla-li aplikace práva v konkrétním případě neústavní. Ústavní soud ve věci stěžovatelky žádné z takových pochybení neshledal. 10. Krajský soud i Nejvyšší správní soud podrobně stěžovatelce vysvětlily s odkazem na § 64 odst. 2 správního řádu ve spojení s § 93 odst. 1 správního řádu a judikaturu Nejvyššího správního soudu, že vedlejší účastník nepochybil, když odvolací řízení na nezbytnou dobu na žádost stavebníka přerušil, neboť doplnění podkladů žádosti (nového závazného stanoviska) směřovalo k hospodárnějšímu a rychlejšímu řízení. Nejvyšší správní soud se vypořádal i s námitkou stěžovatelky, že nemohla podat odvolání proti novému závaznému stanovisku, a vysvětlil, že (a jak) na ně stěžovatelka mohla reagovat. To, že stěžovatelka možnosti nevyužila, a soustředila se jen na námitky proti postupu, nelze přičítat k tíži správním orgánům a soudům. 11. Námitky proti závěrům závazného stanoviska Ministerstva životního prostřední, že lze pro stávající záměr stavebníka použít závazná stanoviska vydaná dříve pro záměr novostavby Aparthotelu, vypořádal krajský soud v bodech 42 až 48 rozsudku a Nejvyšší správní soud v bodě 38 rozsudku. V průběhu přípravy stavby došlo k její redukci (rozměru a počtu ubytovacích jednotek), jinak má být stavba umístěna na stejném místě a se stejným charakterem využití (ubytování) jako stavba dříve zamýšlená, proto nebylo třeba posoudit znovu vliv stavby na chráněné přírodní hodnoty. Nadto posledním z dříve vydaných stanovisek (z 8. dubna 2022) byl již posuzován stávající záměr. Námitky stěžovatelky, že nebylo přihlíženo k vizuální stránce záměru, která má kazit i estetiku sousedního objektu, či že se stěžovatelka nemohla řádně seznámit se záměrem, který je předmětem řízení, nejsou důvodné. 12. Další námitkou stěžovatelka v žalobě, kasační stížnosti a opětovně v ústavní stížnosti, brojila proti obsahu dokumentace záměru, z níž správní orgány i správní soudy vycházely při posouzení, zda záměr je rekonstrukcí či novostavbou, ať již z pohledu zachování stávajících konstrukcí či zvětšení užitkové plochy. 13. Podle judikatury správních soudů (např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 22 A 64/2013-269 ze dne 26. listopadu 2015, který v části týkající se námitek vůči projektové dokumentaci nebyl revidován rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 8 As 17/2016-154 ze dne 29. září 2017) je rozsah přezkumu projektové dokumentace stavebním úřadem dán § 111 odst. 1 stavebního zákona, z něhož nelze dovodit povinnost stavebního úřadu zkoumat správnost projektové dokumentace. Za tu ve smyslu § 159 odst. 1 stavebního zákona odpovídá projektant. Stavební úřad je však povinen řádně vypořádat námitky vznesené proti projektové dokumentaci. S konkrétní námitkou se tedy nemůže vypořádat prostým odkazem na projektovou dokumentaci a odpovědnost projektanta, ale vlastní úvahou. 14. To vedlejší účastník učinil velmi podrobně na str. 12 až 14 svého rozhodnutí. Správní soudy se vypořádaly s námitkou stěžovatelky, že stavebník dokládá zachování obvodových konstrukcí vyznačením konstrukcí ve výkresu nové stavby, tyto však nejsou porovnány se stávajícími konstrukcemi. Krajský soud konstatoval, že vedlejší účastník posoudil i délky obvodových konstrukcí stávajícího a navrhovaného objektu a dovodil, že při zachování 93,9 % stávajících obvodových konstrukcí v půdorysu rekonstruovaného 1. NP zůstalo dispoziční řešení původní stavby patrné a provedením přístavby na východní straně v rozsahu podle projektové dokumentace nemůže dojít k zániku stavby. 15. Stěžovatelka tvrdí, že nebudou zachovány konstrukce (části obvodových zdí) v stavebníkem (a projektové dokumentaci) uváděném rozsahu. Na tomto místě je třeba připomenout, že ochrana stěžovatelky se vydáním stavebního povolení nevyčerpává. Podle § 132 odst. 1 stavebního zákona stavební úřady vykonávají soustavný dozor nad zajišťováním ochrany veřejných zájmů, ochrany práv a oprávněných zájmů