II.ÚS 2689/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2689/23 ze dne 12. 6. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Ostravská těžební, a.s., sídlem Sládkova 1920/14, Ostrava, zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem, sídlem Dominikánské náměstí 656/2, Brno, proti výroku II usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2023 č. j. 33 Cdo 1478/2023-615, výrokům I a II rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2022 č. j. 15 Co 144/2022-530 a výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. února 2022 č. j. 18 C 30/2020-374, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a DIAMO, státní podnik, sídlem Máchova 201, Stráž pod Ralskem, zastoupeného JUDr. Ing. Milošem Olíkem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Na Pankráci 1683/127, Praha 4 - Nusle, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti, jakož i z vyžádaného soudního spisu Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") sp. zn. 18 C 30/2020, se podává, že okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se stěžovatelka domáhala určení, že je vlastníkem hornin, které byly zpracovány v "Zařízení na homogenizaci hlušiny za účelem získání kameniva pro stavební účely", nacházejícím se na pozemku p. č. 2042 v k. ú. Hrušov, a které jsou deponovány na pozemcích p. č. 2048, p. č. 2049, p. č. 1092, p. č. 1093 a p. č. 1094/10 v k. ú. Hrušov na ploše vymezené geodetickým plánem č. 20-01-011 ze dne 4. 2. 2020 zpracovaným GAKO-Oblouk s. r. o. geodetické a kartografické práce, ověřený Ing. Vítem Seidlem, úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem (výrok I) a stěžovatelce uložil zaplatit vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení ve výši 1 371 765 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok II). 3. K odvolání stěžovatelky rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem, že se rozsudek okresního soudu potvrzuje (výrok I), a že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na plnou náhradu nákladů odvolacího řízení částku 203 519 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II). 4. Nejvyšší soud napadeným usnesením zastavil dovolací řízení (výrok I) a rozhodl, že stěžovatelka je povinna zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů dovolacího řízení 66 888,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce (výrok II). 5. Ústavní stížností napadené nákladové výroky odůvodnil krajský soud tak, že v podmínkách posuzované věci dospěl volnou úvahou k závěru stanovit výši odměny za právní zastoupení vedlejšího účastníka podle sazeb za úkon právní služby uvedených v advokátním tarifu, jehož aplikaci v této věci oba účastníci na otázku náhrady nákladů za právní zastoupení a datum zahájení řízení legitimně očekávali, jak ostatně vyplývá ze způsobu, jakým účastníci náhradu za své advokátní zastoupení v řízení účtovali. Takto stanovená náhrada pak podle krajského soudu neodporuje pojetí spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky také z hlediska náročnosti právního zastoupení vedlejšího účastníka v této věci. Krajský soud současně v posuzované věci ve smyslu § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neshledal takové okolnosti případu ani poměry účastníků jako důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by procesně úspěšnému vedlejšímu účastníkovi zcela či zčásti právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal. Nejvyšší soud pak dodal, že s ohledem na specializovanou právní problematiku, která je předmětem tohoto sporu, považuje soud za účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením advokátem. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka zejména (a ve shrnutí) namítá, že se obecné soudy podstatně odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, která je postavena na tezi, že je-li stát k hájení svých zájmů vybaven příslušnými organizačními složkami zajištěnými personálně i finančně ze státního rozpočtu, není dán důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt - advokáta. Pokud tak stát přesto učiní, pak není důvod pro uznání takto vzniklých nákladů jako účelně vynaložených ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. III. Vyjádření účastníků, vedlejšího účastníka a replika stěžovatelky 7. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům a vedlejšímu účastníku řízení. 8. Nejvyšší soud ve svém vyjádření uvedl, že nákladový výrok odpovídá § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že Nejvyšší soud vyšel z výročních zpráv vedlejšího účastníka (jež jsou veřejně dostupné na internetu - viz www.diamo.cz), z nichž vyplývá, že vedlejší účastník (státní podnik) není pro vedení tohoto sporu řádně personálně vybaven. Nejvyšší soud tudíž shledal důvodným, aby výkon svých práv a povinností v tomto řízení (vyvolaném stěžovatelkou) přenesl na advokáta. 9. Krajský soud ve svém vyjádření zejména uvedl, že výsledky svých úvah o tom, proč nepovažuje spor o vlastnictví k vytříděné částí hornin, v němž se jako otázka předběžná řešila i otázka samotného právního režimu nevytříděné hlušiny na odvale, v judikatuře soudů dříve neřešená, za běžný spor spojený s činností vedlejšího účastníka jako provozovatele odvalu těžebního odpadu, shrnul v bodě 39 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž rovněž uvedl, že současně spor hodnotil jako právně složitý, čemuž odpovídala četnost, rozsah i složitost argumentace stran. Tyto skutečnosti pak označil za důvody, pro které nepovažoval advokátní zastoupení vedlejšího účastníka za neúčelné k hájení jeho práv v řízení před soudy ve smyslu § 137 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když náklady spojené s účastí zaměstnance vedlejšího účastníka u jednání soudů nebyly vedlejším účastníkem v rámci náhrady nákladů řízení účtovány. 10. Okresní soud ve svém vyjádření odkázal na bod 83 odůvodnění svého rozsudku a body 38 až 43 odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu. 11. Vedlejší účastník ve svém vyjádření nejprve uvedl, že ústavní stížnost by měla být odmítnuta, jelikož stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje, resp. se jich vlastním procesním úkonem vzdala, a že stěžovatelka v podaném dovolání neuvedla dovolací důvody vztahující se k nákladům řízení, na které se vztahuje podaná ústavní stížnost. Dále uvádí, že je státním podnikem s celostátní působností a není pro něj možné své interní kapacity právně vzdělaných zaměstnanců 100% alokovat jen pro důvody někdy až frivolních nároků stěžovatelky. V této konkrétní situaci tak byla volba právního zastoupení profesionálním advokátem na místě, ba co víc, jedinou správnou volbou v souladu s povinností jednat s péčí řádného hospodáře podle § 12a zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů. Vedlejší účastník je toho názoru, že přiznání nákladů řízení bylo dostatečně odůvodněné. Stěžovatelka zahájila několikero soudních řízení proti vedlejšímu účastníkovi, které dosahují "prozatím" částky cca 1,5 mld. Kč vč. příslušenství. Samotné zaměstnání několika osob právního vzdělání není dostatečným důvodem pro nepřiznání nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi, jelikož zaměstnanci právního vzdělání zajišťují chod celého podniku s celostátní působností. Nadto jsou spory vyvolané stěžovatelkou rozsáhlé, jejich problematika je úzce specializovaná a velmi komplexní. Zastoupení kvalifikovaným advokátem je tak podle vedlejšího účastníka více než na místě. 12. Soudce zpravodaj zaslal výše rubrikovaná vyjádření stěžovatelce k replice, ta v ní setrvala na své právní argumentaci uvedené v ústavní stížnosti a doplnila ji o řadu tvrzení a též listin, ze kterých podle stěžovatelky vyplývá, že vedlejší účastník má zřízen samostatný organizační útvar pro řešení právní agendy jak na úrovni generálního ředitelství (Odbor právní a organizační), tak na úrovni Odštěpného závodu Odra. Tento organizační útvar pak není jen pasivním příjemcem žalob a výzev činěných stěžovatelkou a dalšími obchodními partnery či jinými osobami, nýbrž zcela samostatně tyto žaloby i připravuje a podává, a to i proti stěžovatelce. To stěžovatelka osvědčuje např. řízením vedeným u okresního soudu pod sp