II.ÚS 2720/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2720/21 ze dne 24. 5. 2022 N 61/112 SbNU 55 K náhradě ušlého výdělku znalce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Ludvíka Davida a Jaromíry Jirsy o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Martina Mikysky, soudního znalce, se sídlem Malá Skála 397, Malá Skála, právně zastoupeného Mgr. Michalem Vrajíkem, advokátem, se sídlem Spálená 97/29, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2021 č. j. 25 Co 245/2021-848, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Ivany Königsmarkové, zastoupené Mgr. Richardem Hořejším, advokátem, se sídlem Václavkova 343/20, Praha 6, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021 č. j. 25 Co 245/2021-848 bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na rovnost podle čl. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s ústavně zaručeným právem stěžovatele na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a s ním spojeného legitimního očekávání podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Toto rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Stěžovatel v rámci samostatné výdělečné činnosti působí jako znalec a advokát. Obvodní soud pro Prahu 2 v řízení vedeném pod sp. zn. 26 C 150/2015 ustanovil stěžovatele jako soudního znalce a pověřil ho vypracováním doplňujícího znaleckého posudku v oboru ekonomika. Stěžovatel za vypracování znaleckého posudku a účast na jednání u soudu předložil vyúčtování nákladů a znalečného ve výši 6 644,11 Kč. Obvodní soud přiznal stěžovateli usnesením ze dne 15. 12. 2020 č. j. 26 C 150/2015-709 odměnu ve výši 6 078,51 Kč podle § 16 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících. Součástí odměny byla také náhrada ušlého výdělku v částce 968 Kč za 4 hodiny času stráveného účastí na soudním jednání dne 7. 12. 2020, kterou obvodní soud vypočítal podle ustanovení § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Na základě aplikace tohoto ustanovení nepřiznal znalci náhradu ušlého výdělku v plné výši, kterou žádal, ale pouze ve výši, kterou soud vypočítal z redukovaného základu daně do částky 486 000 Kč. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel odvolání. 2. Městský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 25. 8. 2021 č. j. 25 Co 245/2021-848 potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Městský soud shodně jako obvodní soud shledal, že je ve věci nutné aplikovat § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., tedy pro výpočet náhrady ušlého výdělku znalce vyjít z maximální částky 486 000 Kč ročně, jak plyne z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2001 sp. zn. 7 To 166/2000. Dle tohoto rozhodnutí totiž pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku osoby výdělečně činné zúčastněné na soudním řízení, která není v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru, například u znalce, svědka, tlumočníka, je rozhodná částka zjištěná postupem podle § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb., aniž se od této částky provede odpočet na dani z příjmu dle § 16 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud se v rámci odůvodnění vyjádřil také k možnému ústavněprávnímu přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně, shledal však, že by rozhodnutí před Ústavním soudem obstálo. Svůj závěr odůvodnil zejména odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2018 sp. zn. II. ÚS 2259/17 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatelky - tlumočnice, které nebyla s odkazem na podzákonnou právní úpravu napadenými rozhodnutími přiznána náhrada ušlého výdělku za dobu tlumočení, jelikož byla osobou samostatně výdělečně činnou. Ústavní soud v této věci ústavní stížnost odmítl proto, že se jednalo o věc tzv. objektivně bagatelního významu. Městský soud proto neshledal důvod ke změně napadeného usnesení obvodního soudu. 3. Ústavní stížností se stěžovatel podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví specifikovaného usnesení Městského soudu v Praze, a to z důvodu tvrzeného porušení ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a z něj vyplývajícího legitimního očekávání podle čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i z důvodu tvrzeného porušení principu rovnosti. II. Argumentace účastníků 4. Stěžovatel namítá, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho legitimní očekávání, že budou uspokojena jeho majetková práva na úhradu veškerých nákladů spojených s vypracováním znaleckého posudku vyžádaného soudem. Stěžovatel se v první řadě vyjadřuje ke skutečnosti, že částka, která je podstatou nyní projednávané věci, je objektivně bagatelní. Má však za to, že by se i tak měl Ústavní soud jeho stížností zabývat, neboť svým významem přesahuje případ stěžovatele. Rovněž se stěžovatel vyjadřuje k případné námitce, že část právních předpisů, které byly v případě stěžovatele aplikovány, již neplatí a byly nahrazeny novými právními předpisy. Konkrétně se jedná o zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, který byl nahrazen zákonem č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, s účinností od 1. 1. 2021, a dále o příslušnou vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, která byla zrušena týmž zákonem a nahrazena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 504/2020 Sb., o znalečném, s účinností od 1. 1. 2021. Podle stěžovatele není překážkou pro posouzení ústavní stížnosti, že tyto právní předpisy již nebudou dopadat na další obdobné případy v budoucnosti, neboť se bude i nadále aplikovat vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, ve znění pozdějších předpisů, která obsahuje spornou právní úpravu. 5. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení, že městský soud nesprávně ve věci stěžovatele aplikoval ustanovení § 29 odst. 3 vyhlášky č. 37/1992 Sb. V té souvislosti klade Ústavnímu soudu dvě ústavněprávní otázky. První otázka se vztahuje k zastropování částky základu daně, ze které se v případě znalců pracujících jako osoby samostatně výdělečně činné vypočítává náhrada ušlého výdělku, na 486 000 Kč. Tato úprava ve svém důsledku zapříčiňuje, že některým znalcům (kteří vykazují vyšší základ daně než 486 000 Kč) není hrazena náhrada ušlého výdělku v plné výši. Druhá námitka stěžovatele se vztahuje k nerovnému zacházení mezi znalci v postavení zaměstnanců a znalci v postavení osob samostatně výdělečně činných. Stěžovatel uvádí, že dotčené ustanovení vyhlášky č. 37/1992 Sb. právě toto, podle jeho tvrzení neodůvodněné, rozlišování zakotvuje. Stěžovatel má proto za to, že městský soud neměl dotčené ustanovení vyhlášky č. 37/1992 Sb. aplikovat, neboť je v rozporu s ustanovením zákona, které má navíc ústavněprávní základ. Ve vztahu k částce 486 000 Kč stěžovatel uvádí, že je zastaralá, jelikož v současnosti neodpovídá výdělkům znalců pracujících jako osoby samostatně výdělečně činné, kteří jsou ve svém oboru úspěšní. Závěrem stěžovatel upozorňuje na skutečnost, že na soudní znalce jsou ze strany státu kladeny stále vyšší nároky, které však neodpovídají současnému ohodnocení znalců, což vede k odchodu soudních znalců z praxe. 6. Stěžovatel svůj návrh doplnil dne 2. 11. 2021 o usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021 č. j. 23 Co 38/2021-1366. Tímto usnesením byla stěžovateli jako soudnímu znalci v rámci jiného soudního řízení přiznána náhrada ušlého výdělku v plné požadované výši, tj. bez limitace základu daně na částku 486 000 Kč. Stěžovatel zaslal toto rozhodnutí Ústavnímu soudu, aby jím doložil nejednotnou praxi obecných soudů při stanovování odměny znalce. Zároveň uvedl, že městský soud toto rozhodnutí vydal po vyhlášení nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2021 sp. zn. II. ÚS 806/21 (N 95/106 SbNU 64), přičemž reflektoval závěry tohoto nálezu. 7. Městský soud ve svém vyjádření pouze odkázal na závěry svého usnesení, nepřineslo tedy pro rozhodování Ústavního soudu nic nového, a tudíž stěžovateli nebylo zasláno k replice. 8. Ústavní soud vyzval také vedlejší účastnice k vyjádření. Vedlejší účastnice Ivana Königsmarková ve svém vyjádření uvedla, že sice má pochopení pro pozici stěžovatele, považuje však za nešťastné, že pro uplatňování svého nároku ve výši 556 Kč "využívá" její spor o náhradu škody způsobené státem. Vedlejší účastnice souhlasí s tím, že ohodnocení znalců a aplikace způsobu odměňování soudy bývají často problematické a v tomto smyslu jsou způsobilé zasáhnout do Ústavou zaručených práv znalců a negativně